Dobrý den, sám ani nevím, zda mám, nebo nemám nějaký psychický problém? Postupně u mne byly diagnostikovány tři různé formy rakoviny v počátečním stadiu, prošel jsem si několika operacemi (přímo souvisejícími i nesouvisejícími s onkologií) a následnými chemoterapiemi. Jsem po jejich léčení, docházím na pravidelné kontroly, k jednotlivým specialistům, rozbory krve, CT, koloskopie, endokrinologie, pořád dokola. Po chemoterapiích mi zůstala částečná neuropatie, prý se s tím nedá nic dělat, některé věci a činnosti zcela nezvládám, občasně mám problém s jemnou motorikou. Požádal jsem si o invalidní důchod, protože jsme byl skoro dva roky po nemocnicích a na nemocenské, ta se nedá prodlužovat donekonečna a ID mi vyplynul z té nemocenské poměrně logicky. Protože jsem už ve věku předdůchodovém, byl mi laskavě a s velkými ohledy, přidělen ID3, ve výši starobního. Nemusím řešit problematický návrat do zaměstnání, nebo spíše trapné postávání na ÚP, mám svůj důchod, se kterým vyjdu. Teoreticky nemám vůbec na co si stěžovat, důchod mám slušný a necítím se být nějak výrazně nemocný, kromě ztráty fyzičky a výdrže, což může být i léty a s nemocí nesouviset. Jen mne tak nějak přestaly zajímat moje koníčky a záliby, nezvládám je fyzicky, či motoricky (např. hraní na hudební nástroje, modelaření), jiné mne "jenom" tak jako přestaly bavit. Místo nějakých aktivit, dokážu prosedět celý den doma u počítače, jeden den se podobá dalšímu a tak nějak celé ztrácí smysl. Třeba je to tak normální, něco je ,nezávisle na mé nemoci, dáno důchodovým věkem, kdy se dokážu "zabavit" třeba jen vzpomínkami a na ostatní věci a činnosti už tak nějak "není čas"? Nebo tomu nerozumím a něco se se mnou děje, aniž bych si to uvědomoval?
Dobrý den, děkuji za důvěru k naší poradně,
ale popravdě z Vašeho dotazu také úplně nevím, zda máte nebo nemáte psychický problém.
Píšete, že díky invalidnímu důchodu si nemusíte dělat starosti s návratem do práce, s penězi vyjdete a pak se důchod překlopí do starobního. To Vám jistě přináší určitý pocit jistoty a také bezpečí: máte na živobytí. Návrat do práce by byl s Vašimi omezeními vyplývajících z důsledků léčby jistě problematický a jak píšete, asi i nedůstojný.
Zároveň možná ještě nejste duševně (a asi ani fyzicky) tak "starý a vyčerpaný", abyste ocenil toto bezpečí a klid a určitou bezbřehost volného času. Nepíšete, jak dlouho jste po léčbě ,takže nevím, jak dlouho toto prožíváte. Také nevím, jak jste žil před nemocí a léčbou.
Mnoho pacientů zažívá takové období "bezvládí, bezvětří", když se musí smířit s tím, že jejich život už nebude jako dřív - že mají tělo ovlivněné následky léčby a není jisté, zda a nakolik se jeho stav zlepší. Někteří musí změnit práci nebo se (dočasně či trvale) smířit s tím, že do práce nepůjdou. A proces přijetí těchto skutečností má svůj čas.
To vše jsou velké změny v životě, přesně jako u Vás. Práce nám, kromě jiného, přináší většinou pocit užitečnosti, "normálnosti", naplňuje nám čas. Taky nám přináší to, že náš volný čas je nám drahý, odpočinek zasloužený. Přináší nám určitý rytmus v životě (pracovní týden, víkendy, svátky, dovolené). To jste Vy nyní ztratil. Koníčky nejsou to samé. Proto teď možná prožíváte ztrátu smyslu, možná i proto Vás koníčky přestaly bavit - vlastně už jakoby "nejsou za odměnu".
To, co prožíváte se také dá označit za některé z projevů deprese. A může to tak být, i s tím se v praxi často setkáváme. Po uzavření léčby ( i když dopadla dobře, onemocnění je v remisi) mnoho pacientů depresí trpí a je třeba terapie a/nebo medikace psychofarmaky.
Takto od stolu těžko napíšu více. Může být, že máte takové období útlumu a přechodu k jinému stylu života. Zatím se to "nevystříbřilo" a člověk je v těchto časech přirozeně ponořený do sebe, vzpomínek, svých dřívějších ideí a plánů. Je čas se jimi probrat, s některými se rozloučit, ocenit a pustit je a vytvořit tak místo pro nové. Patří k tomu i určitý smutek. Je čas být u sebe, abyste zase "sebe nového" našel.
Pokud to však trvá příliš dlouho, zažíváte i psychickou bolest, ztrátu radosti ze všeho, co Vás dříve těšilo, máte poruchy spánku, chuti k jídlu apod., je lépe se o tom poradit s odborníkem (psychologem nebo psychiatrem).
Přeji Vám světlo i v těchto podzimních večerech. Se srdečným pozdravem
Mgr. Hana Kynkorová, psycholog Komplexního onkologického centra, Liberec
18. 11. 2025, Mgr. Hana Kynkorová, hana.kynkorova@seznam.cz
Dobrý den, prosím poraďte mi, kam na vyšetření krku, případně plic, uzlin.. Byla jsem s potížemi u OL - prý refux, ORL uděkal pouze sono. Mám tlak pod ohryzkem, když prudce vydechnu v oblasti krku mám tlak který mě nutí ke kašli. Ráno pokašlávám spontánně. Již rok upozorňuji OL i zubního L, že mám bolestivé místo pod uchem - prý čelistní kloub, ale ten to zase nyní prý není (zubař). Prý možná uzliny. Sono krku nic neukázalo. Poíže mám stále. A tak nevím, na koho se vlastně obrátit. Všichni mluví o onko prevenci, ale mnozí lékaři problém bagatelizují a vůbec neřeší. Děkuji
Dobrý den, naprosto chápu Vaše zoufalství. Za léta praxe jsem už slyšela tolik podobných příběhů našich pacientů, kteří takhle pobíhali "od čerta k ďáblu" než se konečně někde domohli vyšetření (CT nebo magnetické rezonance) a "shledali se" s diagnózou.
Napadlo mě, obrátit se na Vaši pojišťovnu, vím, že VZP i pojišťovna MV mají příspěvek na onkologickou prevenci, nevím, jak ostatní pojišťovny, snad by poradili tam, co máte dělat.
Někteří pacienti, kteří už byli otrávení z odmítání a bagatelizace jejich obtíží se obrátili na soukromé kliniky, které za úplatu nabízejí možnost vyšetření CT i MR, co vím, tak ale stále potřebují žádanku od lékaře (i když si to zaplatíte). Kontakty se dají najít na internetu.
Někdo chodil za lékaři stále dokola, dokud se něčeho nedomohl. Nevím, který z přístupů zvolíte, zde Vám opravdu neumím poradit lépe. Systém zdravotnictví je u nás jeden z nejlepších na světě, to jistě, ale zároveň je jeho součástí i to, co právě zažíváte.
Asi Vás to možná také napadlo - že by mohlo jít i o psychosomatický problém - u Vás tedy příznaky, které mají silné projevy, ale fyzicky se v těle nezobrazí. I to je možné. Stojí pak za to vyhledat psychologa nebo psychoterapeuta, který s touto problematiky pracuje. Přístup psychosomatiky je však většinou takový, že navrhuje nejprve vyloučit prostřednictvím lékařských vyšetření "zasažení fyzického těla". Protože, i když pak probíhá psychosomatická léčba (která pracuje s psychikou, osobností, osobní i rodinnou historií apod.), zároveň je třeba se postarat i o to "hmotné", tedy o naše tělo, které trpí.
Moc Vám držím palce a přeji Vám hodně vytrvalosti a síly! Je mi líto, že Vám nemohu lépe poradit.
Mgr. Hana Kynkorová, psycholog Komplexního onkologického centra, Liberec
18. 11. 2025, Mgr. Hana Kynkorová, hana.kynkorova@seznam.cz
Dobrý den, jsem po operaci a odstranění nezhoubného meningomu na mozku a po zákroku se u mne v levém uchu, které mám postiženo 80% hluchotou se mi objevily dosti nepříjemné zvukové halucinace. Lékař při propouštění potvrdil, že se jedná o pooperační hematom a že časem vše odezní, čemuž prozatím po týdnu po operaci nic nenasvědčuje a situace se nijak nelepší. Vzhledem k vysoké psychické zátěži bych proto ráda věděla, jak v tomto případě postupovat, nebo je - to skutečně jen otázka času a dlouhé rekonvalescence. Děkuji.
Dobrý den, děkujeme za důvěru, ale musím upozornit, že píšete do psychologické poradny, takže k fyziologickým projevům pooperačního stavu (u Vás nepříjemným zvukovým halucinacím) se nemohu vyjádřit, v tom smyslu, kdy mají odeznít. V tomto nejsem odborníkem.
Jen z mého pohledu je týden od operace možná opravdu brzo chtít, aby se vše upravilo, šlo o závažný zásah do Vašeho mozku, do nervových drah a celkově zdravotního stavu. Věřím, že zvukové halucinace jsou pro Vás obtěžující a už tak psychicky náročné situaci nepomáhají, naopak ji mohou významně zhoršovat.
Jistě budete nyní chodit na kontroly, vše prodiskutujte s odborným lékařem a konzultujte s ním, zda můžete něco udělat pro to, aby Vás tyto halucinace nefrustrovaly. I když příčina není stejná, možná by Vám pomohly generátory tzv. bílého šumu, jako to pomáhá některým pacientům s tinnitem (pískání, hučení v uších). Do telefonu je vhodná např. aplikace White Noise Lite, která má mít v bezplatné verzi na výběr více zvukových kulis, jsou i další podobné aplikace. Možná by Vám pomohl i poslech Vaší oblíbené hudby, abyste alespoň na nějaký čas působení rušivých zvuků odclonila a ještě by Vás poslech hudby blízké Vašemu srdci mohl potěšit.
Doporučovala bych Vám přesto i tento postup konzultovat s Vaším odborným lékařem.
Teď budete potřebovat veškerou trpělivost a laskavý přístup sama k sobě, protože hojení a rekonvalescenci si řídí tělo samo, svým vlastním tempem. Můžete mu pomoci tím, že se to pokusíte co nejvíce vnitřně respektovat, v co nejvíce uvolněném stavu. Pokud s celou situací budete vnitřně bojovat, chtít to urychlit, "urvat" co nejdříve ( i když to je pochopitelný, náš typicky lidský přístup), můžete vystupňovat napětí v těle a to rekonvalescenci příliš neprospívá.
Klidně se znovu ozvěte, jak to vše pokračuje, jsem k dispozici. Držím Vám palce a přeji, ať je Vám lépe.
Mgr. Hana Kynkorová, psycholog Komplexního onkologického centra, Liberec
15. 10. 2025, Mgr. Hana Kynkorová, hana.kynkorova@seznam.cz
Mamince v listopadu 2024 diagnostikován karcinom celé levé plíce. Po 3 chemu ukončení,nezvládalo by to srdce.Nyni má po 25 ozáření .Fyzicky stav v rámci možností stabilizován.
Ovšem psychicky je na tom zle od začátku,na vše rezignuje,nechce o jejich stavech absolutně hovořit,je uzavřená a pomoc psychologa razantně odmítá. Jsme moc fajn rodina a po několika vyzkoušených a neúspěšných strategiích jsme v koncích.Tatínek navrhl,že společně absolvují lázně..odmítá. Jakékoliv debaty,byť nenásilnou formou, jsou pro ni nepřípustné. Máte prosím radu pro takovou zarputilou povahu a trochu její přenastavení v hlavě?
Dobrý den,
děkujeme za důvěru a zároveň se omlouváme, že odpovídáme až nyní. Vaše zpráva se nám zatoulala.
Pohledem mojí praxe se opravdu stává (typicky u starších klientů, ale nevím kolik Vaší mamince přesně je), že psychologická pomoc je pro ně něčím, čeho se obávají, nechtějí ji apod.
Na jedné straně je dobrá zkušenost s tím, jim říci: Že to nemusí být hned o dlouhodobém chození za psychologem, či psychoterapii. Prostě zkusit jednu návštěvu a uvidí. Zdůraznit, že k psychologům dnes chodí mnoho lidí typicky proto, že mají ve svém životě hodně „naloženo“, podobně jako Vaše maminka. Velká část mých klientů jsou silné osobnosti, kterým život přinesl do cesty mnoho překážek. Někdy to zabere. Někdy to i velmi zarputile uvažující lidé (tak jako ve Vašem případě) udělají, kvůli blízkým ve svém okolí, když už ne jen kvůli sobě.
Na straně druhé je možné, že se nasměrování k odborné pomoci nepovede. Pak je to opravdu rozhodnutí daného dospělého člověka, které (bohužel) musíme respektovat. Snad jen s výjimkou závažnějších psychiatrických stavů, nesvéprávnosti nebo hlubokých depresivních stavů apod. Což takto na dálku nedokáži posoudit.
Pokud člověk pomoc opravdu odmítá, dává v takové situaci smysl soustředit se na sebe. Zde mám potřebu myslet také na Vás a na ostatní lidi v okolí maminky. Jak si můžete danou situaci nastavit tak, aby pro Vás byla snesitelnější, i když si maminka nenechá pomoci. Tedy přijmout, že ona pomoc nepřijímá a je to, bohužel její volba. Doprovázet někoho na cestě nemoci je mnohdy náročné (znám to z vlastní rodiny), pokud nechce vyrazit za psychologickou pomocí přímo nemocný člověk, může být dobrou volbou, když ji vyhledáme mi sami.
Pokud by byla situace velmi vážná, je možné probrat to i s lékařem (pokud bude maminka souhlasit, nebo pokud jste s ním už v kontaktu). Tedy „přizvat“ jeho odborný názor na celou situaci. Opět, pohledem mojí praxe, se dá říci, že mnozí lékaři vědí, že „dobře nastavená mysl“ může pomoci v „dobrém zvládání nemoci“. Tedy postavit to více na tom medicínském pohledu.
S pozdravem
PhDr. Martin Pospíchal
18. 10. 2025, PhDr. Ing. Martin Pospíchal, Ph.D., martin-pospichal@centrum.cz
Mému manželovi (54 let) byl v květnu diagnostikován lymfom v břiše s tím, že to není neléčitelné, prognóza je dobrá. Dostal 6x chemo + biologickou léčbu. První dvě dávky zvládl víceméně dobře, čekali jsme to horší. Po třetí mu bylo o něco hůř. Každopádně doteď to byl zdravý a velice aktivní člověk, který chodil běhat (15km 2x týdně) a k tomu 2x týdně fitko. Po té třetí chemo, mu už na sportování nezbývají síly, nebo nevím, prostě skoro přestal. Přestal ale také komunikovat se mnou a cca před 14 dny vyvolal banální hádku kvůli poličce, druhý den odjel do práce odkud mi zavolal, že mě chce opustit a že mu naše manželství už nevyhovuje. Od té doby jezdí domů jenom na noc, přespí u dcery v pokoji (ona už doma není, je dospělá) a ráno zase zmizí. Ani do očí se mi nepodívá, mluvit se mnou nechce, píše jenom zprávy, když potřebuje. Na moje zprávy nereaguje. A já teď nevím - může toto jeho chování souviset s léčbou? Jsme spolu skoro 23 let a vždy měli hezké manželství, nikdy jsem nepočítala s tím, že by nebylo navždy. Když jsme srovnávali okolní páry, vždycky jsme si říkali jak to máme pohodové. Naráz mám doma někoho koho vůbec neznám a kdo nechce znát mě. Blbé je, že by potřeboval víc odpočívat, jíst a věnovat se uzdravení a on místo toho řeší nové bydlení, vyplacení majetku, velké problémy v práci (kam nastoupil měsíc před diagnózou) a když se na něho dívám, tak je jasné že nespí a domácí stravu taky nemá. Omlouvám se za takový dlouhý výpis :-) Dotaz je vlastně ale jednoduchý - jak moc cytostatika ovlivňují psychiku (manžel je jinak velice odolný, až nezlomný člověk)? Na začátku léčby se nezdálo, že by ho informace o rakovině složila, nebo se tak aspoň tvářil.
Dobrý den, věřím, že to je pro Vás velmi bolestivá situace.
Nejspíše jste počítala s tím, že budete manžela podporovat v léčbě a tímto těžkým obdobím projdete spolu a nyní...rozchod.
Na Váš dotaz, zda cytostatika ovlivňují psychiku odpovídám ano, ovlivňují. Mnoho studií už ukazuje, že řada pacientů trpí po chemoterapiích poruchami pozornosti, krátkodobé paměti, zpomalením myšlení apod. tzv. chemo - brain, tedy chemoterapií navozenými kognitivními poruchami. Na základě těchto obtíží a zároveň i psychické zátěže (vědomí závažné diagnózy, frustrace z omezení např. v pohybu, v práci, ve sportu vinou léčby apod.) se může objevit u člověka apatie, podrážděnost nebo impulzivita a může se chovat jinak než dříve.
Tyto změny se však zpravidla netýkají osobnosti jako takové nebo toho, o čem píšete, tedy naprostého obratu v životním směřování. Tedy nemůžeme z toho vinit chemoterapii a její účinky.
Z toho, co popisujete, mi spíše vyplývá (a jsem si vědoma, že to je pro Vás těžké), že současná situace byla spíše odrazovým můstkem, impulzem k tomu, o čem Váš muž možná přemýšlel už dříve. Někteří pacienti sdílejí tyto pohnutky i při našich konzultacích. To, o čem před diagnózou a léčbou přemýšleli jen opatrně, často i v skrytu před sebou samým, nyní v emočně rozbouřené psychice, kdy padají rozumové obrany najednou získává větší hlas a váhu. Nedávno mi jeden z pacientů řekl něco podobného: " Stav jasného uvědomění, že můj život má konec a že vůbec neovlivním, kdy ten konec přijde, mi najednou dal sílu uskutečnit nepříjemná rozhodnutí, která jsem odkládal s tím, že na to je ještě čas. Já už jednou provždy naprosto jasně vím, že můj čas je vzácný".
Z Vašeho dotazu vnímám, jak velkou máte o Vašeho muže starost. Že neodpočívá, musí řešit nové bydlení, vyplacení majetku, má problémy v práci, nespí, nemá domácí stravu. A mě napadá, kde jsou Vaše potřeby, Vaše bolest z rozchodu, Váš smutek ze ztráty vztahu? Jak spíte, odpočíváte a jíte nyní Vy? Bylo to tak vždycky? Že jste více vnímala potřeby vztahu a Vašeho manžela než svoje vlastní?
Ať už je příčinou jeho jednání cokoliv, zdá se, že aktuálně je pro něj důležité tak jednat. To ale neznamená, že Vy v tom musíte zůstat bezmocná. Přeju Vám, abyste se i v této složité a těžké situaci dokázala obrátit ke svým vlastním pocitům a potřebám, být víc u sebe, zachovat svoji důstojnost tím, že se o sebe postaráte, ošetříte se a nebudete se zabývat více svým manželem než sama sebou. Byť on se léčí z rakoviny. Těžko říci, zda kam povedou Vaše cesty, vše je čerstvé.
Pokud budete potřebovat, určitě se znovu ozvěte.
Mgr. Hana Kynkorová, psycholog KOC Liberec
13. 8. 2025, Mgr. Hana Kynkorová, hana.kynkorova@seznam.cz
Dobrý den, mamince byl diagnostikován karcinom prsu a lékařka jí doporučila psychoonkologickou péči. Na koho se ze specialistů v Uherském Hradišti a okolí se, prosím, obrátit? A jak je to s hrazením péče?
Děkuji
Dobrý den, bohužel přímo psychoonkolog nejspíše ve Vašem blízkém okolí není, alespoň podle našich informací, pokud ano, zeptejte se lékařky, která tuto službu doporučila.
Nejblíže máte k péči psychologa, který pracuje na onkologii v Brně na Masarykově onkologickém ústavu. Ale podívejte se i na mapu psychoonkologické péče zde na Linkosu /pacient-a-rodina/pomoc-v-nemoci/psychologicka-pomoc/mapa-psychoonkologicke-pece/#search=1, kde najdete odkazy i na další pracoviště, kde mají služby psychologa. Jsou tam kontakty i na služby pacientských organizací, které také někdy nabízejí psychologickou pomoc (někdy i online nebo prostřednictvím telefonních linek).
Co se týče úhrady: Pokud bude Vaše maminka docházet do zdravotnického zařízení (nemocnice, onkologické centrum) nebo k psychologovi, který má smlouvu s pojišťovnou, pak psychologické služby hradí pojišťovna.
Může však využít i soukromých služeb, kdy psycholog nebo terapeut pracuje za přímou úhradu. Tak to řeší dosti pacientů, kteří ve svém okolí nemají možnost psychoonkologické péče nebo už dříve k někomu chodili a mají k němu důvěru. Psychologickou podporu v době onemocnění a léčby rakoviny by měl zkušený terapeut či psycholog zvládnout, i když nepracuje přímo na onkologii.
Snad Vám tato odpověď dostačuje a přeji Vám i hlavně Vaší mamince mnoho sil během léčby. Psychologická podpora rozhodně stojí za to a může být jedním z důležitých podpůrných aspektů, které pomohou pacientovi léčbu zvládnout.
Mgr. Hana Kynkorová, psycholog Komplexního onkologického centra, Krajská nemocnice Liberec
3. 6. 2025, Mgr. Hana Kynkorová, hana.kynkorova@seznam.cz
Dobrý den,
před půl rokem mi byla diagnostikována rakovina slinivky. Absolvovala jsem robotickou operaci, při které mi byla odstraněna část slinivky, slezina , žlučník a část jater. Následovala chemoterapie, kterou jsem ukončila koncem března. Kontrolní CT bylo v pořádku, na další půjdu za 3 měsíce. Cítím se dobře a v červnu plánuji dovolenou u moře v Turecku.
Prosím Vás o názor na tuto zahraniční cestu, od které mě někteří odrazují, ale vím, že by mi udělala dobře. Miluju plavání v moři a nemíním se opalovat na slunci.
Prosí o radu.
Dobrý den, radu Vám asi nedám, ale svůj názor Vám napíši.
Především Vám gratuluji k dobrému výsledku léčby, asi víte, že takový stav (cítíte se dobře, kontrolní CT je v pořádku) s Vaši diagnózou je velká vzácnost, gratulace jsou opravdu na místě. Úplně rozumím tomu, že si chcete zaplavat v moři, oslavit život pohybem, který milujete.
Píšete, že "někteří Vás od této cesty odrazují", ale nespecifikujete, kdo Vás odrazuje.
Možná Vás od cesty odrazují Vaši blízcí, kteří se po obeznámení s Vaší diagnózou a během náročné léčby báli o Váš život a bojí se stále. Možná Vám cestu neschvaluje nebo nedoporučuje ani Váš lékař, nemám k tomu více informací.
Pokud bych byla na Vašem místě, tak nejdůležitější by pro mě byl názor lékaře -mého ošetřujícího onkologa - který mě provázel léčbou, ví čím moje tělo prošlo a zná můj současný zdravotní (i duševní) stav. Věřím, že tuto cestu a její možné následky nebo i benefity pro Vaše zdraví jste s onkologem důkladně probrala.
Zároveň je můj názor, že za svoje zdraví máte zodpovědnost Vy sama. Jestli Vaši cestu neschvaluje lékař, nezavírejte před tím oči a nezlehčujte to. Každopádně, pokud pojedete (ať při schválení nebo neschválení lékařem), je to jen Vaše vlastní rozhodnutí (a risk), cesta "na vlastní riziko".
Umím si představit, že pobyt u moře, plavání a vznášení se v moři, odpočinek, uvolnění na mořském vzduchu atd. může mít na Vaše duševní i tělesné zdraví velký pozitivní dopad. Můžete se tak více vědomě "připojit k životu", oslavit ten dar, který Vám díky léčbě byl dán.
Nejsem však Váš lékař, takže nemohu posoudit, jaká jsou možná rizika pro Vaše zdraví.
Shrnu můj názor: pokud by mi cestu schválil ošetřující onkolog, jela bych. S tím, že na sebe beru všechnu zodpovědnost za svoje zdraví i případné následky - a to vlastně platí u všech situací v životě dospělého člověka.
Pokud pojedete, užijte si to!
Mgr. Hana Kynkorová, psycholog Komplexního onkologického centra, Krajská nemocnice Liberec
16. 5. 2025, Mgr. Hana Kynkorová, hana.kynkorova@seznam.cz
Dobrý den, velice se omlouvám ale začínám mít pocit že už nemám proč vlastně žít. Všechno co jsem měla ráda ráda dělala tak dělat už nezvládám. Ať je to hra na hudební nástroje, tanec, sex, cvičení... Fyzická zátěž mě zatěžuje a mám problém s dýcháním. Mám diagnostikováno polyneuropatii, osteoporózu, moje libido asi už nefunguje. Jelikož jsem po operaci hormonálního nádoru prsu, k léčbě jsem dostala tamoxifen který mi z důvodu trombózy změnili na aletro. Co jsem byla na vyšetření hud testu, očním , kvůli bolestem v kyčlích, v nohách, vždy mi lékaři sdělili že je to kvůli léčbě. Mám pocit že se mi všechno zhoršilo a nemám pro co žít. Jediného člověka s rakovinou prsu se kterým se mohla mluvit tak po devíti letech po operaci a chemoterapiích umřel. Na to jak jsem byla statečná nebrala jsem si to tak teď se bojím. A nevím co s tím mám dělat. Děkuji za odpověď
Dobrý den,
na první přečtení na mě Váš dotaz působil jako volání o pomoc. Je z něj cítit, jak právě ve Vašem životě převládá bolest, omezení (v dýchání, v pohybu, v sexu), vytracení životní radosti a energie.
Mnoho příznaků, které popisujete, mohou být opravdu následky hormonální léčby a často se s nimi pacientky potýkají. A také často říkají, že mají pocit, že se stav jejich těla nesmírně zhoršil. Jsou po operaci a náročné léčbě (často už i delší dobu) a čekaly, že se jejich život vrátí do stavu před rakovinou. Přitom opak je pravdou. Vnímají bolest na různých místech těla, omezení v mnoha oblastech života, výkyvy nálad, snížené sebevědomí a sebehodnotu, pocity smutku, poruchy spánku...
Všechny tyto projevy ale může výrazně zhoršovat deprese. Deprese mění vnímání bolesti, ovlivňuje i zánětlivé procesy v těle, takže bolest můžete prožívat mnohem intenzivněji. Stejně tak má vliv na regeneraci nervů, takže může zesílit i neuropatii. Pokud už delší dobu prožíváte beznaděj, pocit, že není pro co žít, že nemáte s kým mluvit, může to být nejen vliv samotné hormonální léčby, ale zároveň i nerozpoznané deprese. A rozvoj deprese po náročné onkologické léčbě je u pacientů poměrně častá věc. A může přijít i za delší dobu.
Určitě bych Vám doporučila najít si pro sebe co nejdříve pomoc. Svěřte se lékaři, kterému důvěřujete. V komplexních onkologických centrech mívají své psychology, obraťte se na něj. Můžete případně využít i on line služby v pacientské organizaci Amélie, která nabízí on- line psychologickou pomoc. Pacientská organizace Bellisky (www.bellisky.cz) je určená ženám po rakovině prsu, mají také mnoho podpůrných aktivit (nyní například vydaly knihu Nejsi na to sama 2, která se zabývá právě obdobím po léčbě). Možná máte pocit, že jste na to sama a nemáte s kým to sdílet, ale věřte mi, že mnoho pacientek zažívalo něco podobného. Nemusíte v tom zůstávat sama, jsou tu možnosti, jak najít podporu a určitě stojí za to, ji vyhledat.
Na tomto webu (linkos.cz) je také mapa psychoonkologické péče (Mapa psychoonkologické péče » Linkos.cz), rozhlédněte se i po ní.
Přeji Vám, abyste učinila ten krok a vyhledala pro sebe pomoc a aby se Vám jí dostalo. Aby na Vaši cestu zase zasvítilo slunce a našla jste pro sebe ten pocit, že život stojí za to žít.
Mgr. Hana Kynkorová, psycholog Komplexního onkologického centra, Krajská nemocnice Liberec
27. 4. 2025, Mgr. Hana Kynkorová, hana.kynkorova@seznam.cz
Dobrý den ,má dcera 36let onkologicky nemocná ,právě probíhají chemoterapie ,má tři děti a partner ji v průběhu nemoci opustil ,už rok trvá různé onemocnění kdy byla většinu času hospitalizována a pořád není úplně schopna postarat se o své děti ,potřebuje prosím naléhavě psychologa ,nejlépe po telefonu ,není úplně schopna někam dojet,navíc někoho kde to hradí pojišťovna ,jako rodina už jsme vyčerpali všechny finance ,můžete nám prosím poradit na koho se obratit
Dobrý den
děkuji za váš dotaz a důvěru. Respektuji náročnost situace, kterou popisujete.
Zde je mapa psychoonkologické péče. První volbou bývá požádat o psychologa v zařízení, kde se vaše dcera léči. Zde mapa psychoonkologické péče v ČR:
/pacient-a-rodina/pomoc-v-nemoci/psychologicka-pomoc/mapa-psychoonkologicke-pece/#search=1
Další možnosti pomoci najdete zde, jsou tam i telefonní služby (jak požadujete, např. Avon linka je zdarma):
https://psychoonkologie.cz/sluzby-pomoci/
Najdete tam také odkazy na organizace Amelie a Gaudia, která nebízí službu psychologa.
Pokud by nic z toho nezabralo, znovu nám určitě napište a pokusíme se společně hledat dále.
Držíme palce při zvládání náročné situace.
S pozdravem
PhDr. Martin Pospíchal - psycholog
9. 4. 2025, PhDr. Ing. Martin Pospíchal, Ph.D., martin-pospichal@centrum.cz
Pacientka léčena ve FNB Brno pro malobuněčný nádor plíce. Poraďte prosím konkrétně na koho se ve FNB obrátit o psychologickou pomoc.
Dobrý den, v Brně je možností psychologické pomoci více, rozklikněte si prosím Mapu psycholoonkologické péče zde na Linkosu (odkaz na konci odpovědi) a kontaktujte některého z kolegů. Někteří pracují v rámci nemocnic (FNB, MOU), někteří v privátní praxi.
Přeji Vám, ať se Vám pomoci dostane co nejdříve.
/pacient-a-rodina/pomoc-v-nemoci/psychologicka-pomoc/mapa-psychoonkologicke-pece/#search=1
Mgr. Hana Kynkorová, psycholog KOC KNL, Liberec
8. 4. 2025, Mgr. Hana Kynkorová, hana.kynkorova@seznam.cz
Dobrý den,
včera mi byl na onkologii naplánován zákrok na odstranění uzliny na krku. Důvodem je odstraněný melanom na hlavě ve vlasové části. Má jít o preventivní opatření, ale vůbec nic jsem se k tomu nedozvěděla, kromě nutnosti hospitalizace. Jak velká bude jizva na krku? Budu schopná normálně mluvit, jíst, polykat? Na internetu jsem se dočetla, že se může během odebrání uzliny odebrat i sval. To nebude ten sval na krku chybět? Vůbec si to neumím představit. Děkuji za odpověď
Dobrý den, naprosto rozumím Vaší nejistotě a otázkám. Bohužel píšete do psychologické poradny a všechny Vaše otázky jsou otázky na lékaře. Obraťte se na svého onkologa nebo chirurga, který bude zákrok provádět. Doufám, že odpovědi na svoje otázky dostanete.
Přeji Vám dobrý průběh zákroku i hojení po něm.
Mgr. Hana Kynkorová, psycholog KOC KNL, Liberec
13. 3. 2025, Mgr. Hana Kynkorová, hana.kynkorova@seznam.cz
Dobrý den, chci se poradit...
Moje maminka (47 let) letos v únoru dokončila léčbu rakoviny prsu - podstupovala chemoterapii, radioterapii i ozačování, doteď bere hormonální léčbu (kterou ale občas zapomene vzít). Loni ji umřel syn, kterého šíleně milovala, a dost ji to tedy zasáhlo. Radila se se svou onkoložkou, a ta ji okamžitě poslala antidepresiva, že je má určitě brát. Mamka je ale odmítá a nebere. Svoji onkoložce ale tvrdí, že bere. Spatřujete to taky jako důležité? Mamka tvrdí, že v sobě necítí tak strašný smutek, že by je musela brát - a že má s lidmi, co berou antidepresiva špatné zkušenosti. Co ale já jako laik vím, tak smutek a zlost 'podporuje' rakovinu... Mám o ni strach, její rozhodnutí se mi nelíbí. Ráda bych znala i vás názor na věc.
Předem děkuji
Dobrý den,
naprosto rozumím Vašim obavám o zdraví (fyzické i psychické) Vaší maminky a tomu, že Vám to dělá starosti.
Předepsání antidepresiv je u onkologických pacientů běžná praxe, ale je také poměrně časté, že se pacient rozmyslí a neužívá je - z různých důvodů. Jakkoliv se Vám mohou zdát důvody Vaší maminky zcestné nebo nesprávné, je to pořád její vlastní rozhodnutí. Je otázkou, kdyby je užívala pod nátlakem, ne zcela ze své vůle, zda by vůbec jejich účinek ocenila nebo zavnímala.
Máte pravdu, že chronicky prožívaný stres má vliv na náš imunitní systém. Pravda ale také je, že jsou události v životě, u kterých je potřebné je "odsmutnit", projít procesem truchlení. A to smrt syna určitě je. Proces takového truchlení je velmi individuální, ať už samotnými projevy truchlení nebo jeho délkou a hloubkou. Někdo využije možnosti psychiatrické medikace a pomůže mu to, pro někoho jiného je zase prospěšnější tím projít bez léků. Neznamená to, že když někoho zasáhne rána života, je vždy medikace pro něj to pravé. Mnoha lidem pomáhá o tom mluvit s někým blízkým, navštěvovat setkání pro pozůstalé (často taková setkání organizují hospice) a v bezpečném prostředí moci odžívat svůj žal. Jsou ale i lidé, kteří jsou zvyklí vše prožívat v sobě, být s tím v samotě. Nedá se říci, že je něco správně a něco špatně.
Na Vašem místě bych se snažila respektovat maminčino rozhodnutí, i když to pro Vás je těžké. Mnohokrát blízcí v dobré víře a s dobrým úmyslem (i nevědomě) vytvářejí na nemocného tlak, aby něco činil podle toho, co je obecně správné nebo co oni považují za správné. Výsledek je většinou ten, že se nemocný uzavře, začne říkat nepravdy, sám často cítí vinu, že něco nedělá správně, že nevyhoví své rodině, ztrácí se blízkost mezi nimi - a to samotnému uzdravování také neprospívá.
Nevím, jaký máte spolu Vy dvě vztah, ale jako její dcera jí určitě můžete dát najevo svoje obavy a strach o ni. I jí můžete říci, že byste byla radši, aby antidepresiva brala a zároveň jí ujistit, že respektujete její rozhodnutí. Mluvte s ní nebo jí jen buďte nablízku, to samo o sobě je velmi cenné. Možná by jí spíše pomohlo promluvit si s psychologem nebo terapeutem. Není vyloučeno, že k užívání antidepresiv Vaše maminka časem dojde, vlastní cestou a rozhodnutím. Ale většina onkologických pacientů prochází léčbou i bez nich. Ukazuje se, že jedním z nejvýznamnějších psychologických faktorů v průběhu léčby jsou dobré vztahy, které pacient má. Podpora partnera, rodiny, přátel. A k tomu můžete Vy určitě přispět významnou měrou (pokud to Váš vztah dovoluje).
Přeji Vám i mamince mnoho sil, blízkosti a času stráveného v souladu a lásce.
Mgr. Hana Kynkorová, psycholog Komplexního onkologického centra, Liberec
13. 3. 2025, Mgr. Hana Kynkorová, hana.kynkorova@seznam.cz
Zdravim dost často mám horečky neustálou dušnost někdy si myslím že se nenadchne už jedno patro schodů mě šíleně zadycha v poslední době mám neustále byli jazyk. V želé mi kdysi zjistili nedostatek krevních destiček. Mohla by to uz u mě být priznaky na leukémie z hlasem jsem začal mít problém v létě minulého roku už
Dobrý den, je mi líto, že Vám nemohu odpovědět, ale píšete do psychologické poradny, nejsme lékaři!
Obraťte se prosím (nejlépe osobně) na svého lékaře.
Přeji hodně zdraví.
Mgr. Hana Kynkorová, psycholog Komplexního onkologického centra, Liberec
4. 2. 2025, Mgr. Hana Kynkorová, hana.kynkorova@seznam.cz
Na koho se obratit o pomoc i pro rodinu
Dobrý den,
prosím specifikujte svůj dotaz, nerozumím tomu, na co se ptáte.
Pokud jde o to, jak psychologicky podpořit rodinu pacienta, tak všichni psychologové, kteří jsou uvedení v síti psychoonkologické péče na www.linkos.cz pracují i s blízkými pacientů, tedy s celou rodinou.
Jestliže toto není odpověď na Vaši otázku, napište prosím více podrobností, budu se Vaší otázce znovu věnovat.
S pozdravem Mgr. Hana Kynkorová, psycholog KOC KNL, Liberec
21. 1. 2025, Mgr. Hana Kynkorová, hana.kynkorova@seznam.cz
Dobrý den,hledám kontak pro tatínka který začíná paliativní chemoterapie. Jež říkám a nejlépe by asi vyhovovala terapie online. Můžete mi někoho doporučit? Děkuji,Klára Jalovcová
Dobrý den,
napadají nás tyto možnosti:
- V rámci mnoha nemocnic, kde se lidé léčí, bývá i dostupná psychologická pomoc. Ta bývá často součástí právě paliativní péče.
- Dále zde je odkaz na různé služby, které se oblasti věnují: https://psychoonkologie.cz/sluzby-pomoci/
Je tam i mapa psychoonkologické péče v ČR, linky apod.
Zde jsou i doporučení pro vás k tématu jako blízké podpořit:
https://psychoonkologie.cz/pro-laiky/blizky-cloveka-s-diagnostikovanym-onemocnenim/
Zde pak část pro klienty s náročnou formou nemoci, tak, jak je to u vašeho tatínka. Pokud by mu to přišlo užitečné:
https://psychoonkologie.cz/pro-laiky/clovek-s-narocnym-ci-tezko-lecitelnym-onemocnenim/
Držíme palce ať něco z toho vyjde.
S pozdravem
PhDr. Martin Pospíchal
26. 1. 2025, PhDr. Ing. Martin Pospíchal, Ph.D., martin-pospichal@centrum.cz
