Dobrý den,
mamince byl na podzim diagnostikován nádor ve střevech. Podstoupila operaci, dnes jí začly chemoterapie, protože má napadené i uzlinky kolem.
Už delší dobu má kvůli své nemoci problém s trávením, do toho dva dny před diagnózou rodiče nechali odejít milovaného pejska, který je dost držel nad vodou.
Mamince je neustále všelijak, je slabá a vidím na ní, že už i psychicky ztrácí sílu. Táta ji není schopný už vůbec podržet, už tomu pejskovi říkal, že se brzy uvidí. Přitom mu je 52 a je zdravý.
Lékaři ji za mě informují strašně mizerně, ale ona nemá sílu se domáhat něčeho víc. Nějakou psychologickou péči pro onkologické pacienty snad nemocnice v jejich maloměstě ani nenabízí. A já z toho začínám být už taky zoufalá, protože nevím, jak jí pomoci.
Nejbližší psychologickoonkologickou pomoc jsem našla podle vaší mapy víc jak hodinu jízdy od nich, což je teď pro maminku utopie.
Neexistuje nějaká linka, kam by mohla zavolat, online terapie pro tyhle pacienty, nebo něco podobného, co bych jí mohla doporučit?
Předem moc děkuji za odpověď.
Dobrý den, vnímám, že situace kolem Vaší maminky je dost neutěšená, že potřebuje vedle sebe silnou podpůrnou osobu, která s ní bude mluvit, bude jí v její svízelné situaci oporou. Asi byste neměla zazlívat tatínkovi, že neumí s maminkou mluvit laskavěji. Jsou opravdu lidé, kteří jsou nemocí svých nejbližších zasaženi stejně, jakoby tu nemoc měli oni sami. To opravdu není slabost. Pokud není podle Vás psychologická pomoc jednoduše dosažitelná, nabízím Vám a Vaší mamince kontakt na mně, může mi zavolat, abychom si mohly domluvit konzultace aspoň po telefonu. Tady je tedy kontakt: Libuše Kalvodová 603290993. Přeji Vám, Vaší mamince i celé rodině dost síly na zvládnutí nelehké doby. Mgr. Libuše Kalvodová, Psychoonkologická sekce ČOS ČLS JEP
17. 1. 2023, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz
Dobrý den, můj dotaz de týká babičky. Před měsícem jí byl diagnostikován nádor vaječníku, který nešel operovat, takže rozhodli nastoupit nejdříve na chemoterapie a až poté na operaci. K té bohužel nejspíš nedojde, jelikož babička po nezdařeném odběru vzorku laparoskopicky, stále zvrací. Nechce nic jíst ani pít, dostává umělou výživu a doktoři tvrdí, že je to psychické. Její stav se po první chemoterapii ještě zhoršil. Celý den spí, sotva může otevřít oči. Nemluví s námi. Může být i takto nadměrný spánek projevem deprese jak nám na onkologii tvrdí? Nebo je možné, že se nádor šíří rychle dál z důvodu neplánované operace střeva?
Dobrý den,
ještě než Vám odpovím, prosím za prominutí, že čekáte tak dlouho na odpověď,
Za tu dobu, která uplynula od napsání Vašeho dotazu, se nemoc Vaší babičky mohla vyvíjet, takže se situace jistě změnila. Budu tedy odpovídat, na co se ptáte. Pokud Vaše babička celý den spí nebo pospává, pokud je unavená tak, že sotva otevře oči, pokud s vámi nemluví, to všechno jsou příznaky deprese, resp. depresivní nálady, která provází onkologickou chorobu. V té době by Vaše babička už měla dostávat léky, které budou zmírňovat depresi a úzkost. Pokud Vám na onkologii řelki, že je Vaše babička v depresi, měli jí okamžitě léky, jako antidepresiva a anxiolytika nasadit. Pokud už není pozdě, prosím ptejte se na příslušné onkologii na tento fakt. Mdr. Libuše Kalvodová, Psychoonkologická sekce ČOS ČLS JEP
17. 1. 2023, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz
Dobrý den, moje mamka onemocněla již po třetí rakovinou. Je na antidepresivech už desítky let a před operací je musela vysadit. Už při druhé rakovině celý průběh špatně snášela. Nyní je úplně na dně a asi to udělala i ta vysazaná antidepresiva. Vím, že mít po třetí takovou nemoc je hrozné, je mi to taky moc líto a chápu jí, ale už nezvládám ten její celkový přístup a ani to, že na mě a sestru jakoby vše přehazuje. Vidí vše negativně, všechno přehnaně prožívá, přijde mi že se v tom celém i tak trošku vyžívá, neustále řeší nějaké potíže, vyžaduje zájem a aby jí neustále někdo litoval. Nemá vedle sebe muže a ani dostatečnou oporu v rodičích a v širší rodině, takže jsme na to zbyly se sestrou jen my dvě. Snažíme se jí podporovat jak jen to jde, ale nevidíme žádný přínos. Každý den se snažíme všechny její negace, strachy, obavy přijímat s pochopením a vždy jí podpořit, ale sama už cítím, že je toho na mě moc. Je to neustále to samé dokola a nic nepomáhá. Bere mi to hrozně moc energie a mé myšlenky se točí jen ohledně jejích pocitů a strachů a už nevím jak víc jí podpořit a co dělat dál. Můžete mi prosím poradit, jak pracovat s psychicky nemocným člověkem a jak lépe celou tuhle situaci zvládnout? Je mi 28, sestře 21 a mamce 51. Moc děkuji
Úvodem omluvte, prosím, prodlevu odpovědi.
Přiznám se, že Váš dotaz popisuje situaci, která je i pro mne z nejtěžších, dokonce velmi složitě řešitelných. Nejprve obecná fakta. Vaše relativně mladá matka se už mnoho let potýká se smrtelnou, zákeřnou nemocí, dokonce teď už ve třetí variantě. Vpodstatě možno konstatovat, že je zázrak, že jí nepodlehla. Když ji dostala podruhé, jistě se jí zhroutil svět.Tu první nádorovou formu zvládla, tehdy se cítila jako vítěz. Druhý nádor byla rána do vazu a nesmírná frustrace, zmarnění z toho, že musí opět sebrat síly k jejímu zdolání. To už začínají psychické potíže, propady, beznaděj, pocity nespravedlnosti a často i zlosti na všechny zdravé lidi. Tady hodně pomáhala antidepresivní a anxiolytická terapie. Vaše maminka znovu sebrala sílu a nemoci se postavila a následně zbavila. Pak přichází třetí ataka. Popravdě ani já za ta dlouhá léta s onkologickými pacienty si vůbec nedokážu představit, ani jsem takovou situaci opravdu u svých pacientů nezažila, aby rakovina udeřila potřetí. Představuji si, že v současné době převažuje u Vaší maminky strach. Už zbývá málo síly, není kde brát. Boj s rakovinou je extrémně vyčerpávající. Popravdě teď nechápu, proč nebere léky na depresi a na úzkost. Píšete, že mamka všechno přehnaně prožívá. Ano, prostě se bojí o život. Vší silou nechce umřít. Má přece vás dvě. nechce vás opustit. Vaši mamku neznám osobně, tady taky je důležitá osobnost. Myslím si ale, že v tuto dobu potřebuje hodně síly ke zvládnutí léčby. Sílu si bere od vás, obou dcer. Proto vás stále oslovuje, aktivizuje, touží být s vámi, chce, abyste sdílely její strachy a úzkosti, abyste ji uklidňovaly, přesvědčovaly, že jste s ní a nedáte jí ublížit. Jste jejími podpůrnými osobami. Být podpůrnou osobou je často k neunesení. Jak tedy pomoci vám dvěma? Je třeba úplně pochopit, proč se Vaše mamka chová, jak se chová. Pak trvat na tom, aby dostala léky na psychické bolesti - depresi a úzkost, které léta brala a teď se bez nich sesypala. A konečně jasně a srozumitelně sdělte mamince, že už nemůžete poslouchat její nářky, že vás to vyčerpává. Požádejte ji, aby si našla (nebo spolu s Vámi) psychologa, terapeuta, který vám všem třem pomůže rozebrat vaši situaci a najít východisko ze zoufalé a vpodstatě zacyklené situace. A také je nesmírně důležité, abyste se sestrou nerezignovaly na své koníčky, aktivity. Nožná byste si mohly udělat rozpis, jak se střídat u maminky, být jí nablízku. Máte právo se vzteknout, když si mamka hodně a dlouho stěžuje. Máte právo ji zastavit. Mějte ale na mysli, že Vaše mamka je velmi těžce nemocná žena, vaše maminka. Z celého srdce přeji Vám i Vaší sestře hodně síly a odvahy v podpoře maminky. Mgr. Libuše Kalvodová, Psychoonkologická sekce ČOS ČLS JEP
17. 1. 2023, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz
Dobrý den, hledám psychology pro svoji maminku, které bylo diagnostikováno onkologické onemocnění. Momentálně je v péči ÚPMD v Praze Podolí. Můžete mě prosím nasměrovat?
Dobrý den,
děkujeme za důvěru a dotaz.
Situace ohledně dostupnosti psychologické péče je aktuálně komplikovanější. Zkusím ukázat možnosti:
- Zdravotnické zařízení, kde se maminka léčí mívá přístup k psychologické péči. Tedy je možné se zeptat přímo ošetřujícího lékaře. To bych zkusil jako první bod.
- Pokud tam "nepochodíte", existuje organizace Gaudia proti rakovině, která má řadu zkušených terapeutů pracujících s onkologicky nemocnými: https://www.
progaudia.cz/ - Pokud by nebylo volno, je možné podívat se na stránky České asociace pro psychoterapii. Zde jsou uvedeni psychologové a psychoterapeuti v ČR. Je u nich také uvedeny zda berou klienty, na co se zaměřují apod. Tedy jde o obecný seznam terapeutů: https://czap.cz/
adresar - V neposlední řadě je možnost jednorázové konzultace na tzv. Avon lince, kde jsou každou středu od 16 do 18 hodin psychologové se zkušeností s onkologicky nemocnými: https://www.
zdravaprsa.cz/zdrava-prsa/ prvni-pomoc/
Držíme palce při hledání.
S pozdravem
Martin Pospíchal
25. 10. 2022, PhDr. Ing. Martin Pospíchal, Ph.D., martin-pospichal@centrum.cz
Ukončila jsem léčbu 4 x po třech týdnech a teď mě čeká 12 dávek po týdnu. Myslím, že v pohodě až při třetí dávce jsem měla zvýšenou tepovou frekvenci , tak po čtyři dny, ale po čtvrté jsem to měla sedm dní a to mezi 104 až 128 tepy za minutu, bylo ti dosti nepříjemné , ale už se to vrátilo do normálu, ale teď mám velký strach, když to bude probíhat po týdnu jak to budu zvládat. jsem po operaci prsu se zhoubným nádorem ./byla mi odebrána jenom část prsu/.chtěla bych poprosit o radu, zda je nějaké podrobnější čtení nebo přihlášení do nějakého povídání, aby se člověk trochu uklidnil.
Hezký den,
život s onkologickou diagnózou je neskutečně složitý a náročný. Po počátečním šoku si člověk často „zvykne“ na věci, které jsou při léčbě nezbytné, a i když to není jednoduché, zvládá je. Přesto je velmi časté, že se i u člověka, řečeno Vašimi slovy:“…Myslím, že v pohodě…“ mohou objevit okamžiky obav a strachu z toho, co bude dál a jak to budu zvládat. Je to naprosto přirozené a jedna z možností, jak s tímto pracovat, vedle odborné péče, je sdílení svých pocitů a zážitků s lidmi, kteří mají podobnou zkušenost. Může být velmi posilující i osvobozující zároveň zjistit, že nejste sama, která má strach, že nejste sama, která pochybuje, že nejste sama, která občas neví jak dál… Sama se ptáte na „nějaké podrobnější čtení“ a já bych Vám tady ráda nabídla tip na knihu, kterou jsme s kolegy, klinickými psychology, sepsali pro onkologické pacienty a jejich blízké. Název je „Rakovina v rodině v otázkách a odpovědích blízkým“ a dá se sehnat na internetu. V ní byste mohla najít odpovědi na některé ze svých otázek případně inspiraci, jak se neztratit sama v sobě. Přeji Vám hodně odvahy, síly a odhodlání v boji s nemocí. S úctou, Alexandra Škrobánková.
30. 9. 2022, Mgr. Alexandra Škrobánková, skrobankova@volny.cz
Dobrý den,
příteli bylo před týdnem oznámeno onkologické onemocnění. Odjeli jsme spolu na plánovanou dovolenou, nicméně se necítím vůbec dobře, směs zoufalství, strachu, bezmoci.
Dva dny v kuse se mi chtělo stále plakat, v noci mám těžké sny. Bojím se, jak zvládnu starost o něj, péči. Ačkoli mám již z rodiny zkušenost s onko onemocněním a péčí, celkem jsem teď zaskočena.
Zlobím se za to na sebe.
Poradíte mi prosím, jak s tím pracovat?
Velice děkuji.
Dobrý den, pokud máte ještě před započetím léčby přítele obavy a strach ze svých reakcí, jestli zvládnete o něj pečovat a být mu oporou, pak se prosím přestaňte na sebe zlobit. Vaše reakce jsou úplně normální a nesou v sobě strach o zdraví a život milovaného člověka, děsivé představy průběhu léčby, všech jejích následků, smutku, bolesti, obav a úzkostí. I když jste si už prošla starostí a péčí o těžce nemocného člena rodiny, jistě víte, že každý člověk prožívá nemoci jinak. Také jste si zažila, že nemocný prochází různými fázemi psychické odezvy na průběh nemoci. Představujete si, co všechno jste schopna psychicky i fyzicky unést. Už teď předjímáte, co se s Vámi může stát. Já bych Vás chtěla poprosit, abyste se vrátila do reality, do teď a tady. Zkuste nepanikařit a nepředstavovat si to nejhorší. Všechno se bude dít po krocích. Už nyní byste si měli s partnerem sednout a říct si, že pokud to jen půjde, budete při něm stát a pomáhat mu. On by Vám měl slíbit, že popravdě řekne, když a jak Vaši pomoc potřebuje. Až začne léčba, velká část potíží se dá zvládnout léky a zásahy zdravotníků. Pokud budete přítele doprovázet, neváhejte se ptát lékařů, sester, co můžete pro přítele udělat. Řiďte se jejich radami. Onkologická léčba je vpodstatě rutina docházení na výkony. Pacientův zdravotní stav bude kolísat. Vždy se zkuste snažit dělat pro něj to, co bude ve Vašich silách. Pokud Vám ale síly nebudou stačit, okamžitě neváhejte požádat o pomoc další členy rodiny, přátele vás obou, ptejte se po pomoci na onkologickém pracovišti, kde se přítel léčí. Všechno to je velmi vyčerpávající a Vy se musíte postarat, abyste dokázala vydržet napětí, nezeslábla a neproplakala se do bezmocnosti. Tady znovu prosím, abyste v této situaci promluvila s přítelovým ošetřujícím lékařem, který se jistě dokáže postarat o podpůrnou osobu pacienta jak slovem, tak především léky na zklidnění psychiky. Je tady také moc důležité, abyste měla možnost si o své situaci promluvit s někým, kdo Vás vyslechne a poradí. Každé onkologické pracoviště má svého psychologa, který se stará o zdraví nejen pacientů, ale především jejich doprovodu, jejich podpůrných nejbližších lidí. A také se může stát, že nebudete dostatečně silná celou situaci ustát. Pak to opravdu musíte říct nahlas a ještě před případným zhroucením. Vždy se najde řešení, jak se o Vašeho blízkého postará zdravotnická instituce, než znovu naberete sílu podporovat přítele. Také Vám chci nabídnout velmi dobrého rádce a pomocníka pro podpůrné osoby: kliničtí psychologové z onkologických klinik sepsali bezpečné rady, jak a co můžete dělat pro pacienta i pro sebe. Tato velmi čtivá, i když hluboce odborná kniha se jmenuje RAKOVINA V RODINĚ a dostanete ji třeba na alza.cz. Jsem si jistá, že Vy vše zvládnete, budete příteli oporou a na sebe budete i pyšná, budete mít uspokojení, že jste byla tam, kde Vás přítel potřeboval. Hodně statečnosti na celé trnité cestě za přítelovou úzdravou! Mgr. Libuše Kalvodová, Psychoonkologická sekce ČOS ČLS JEP
25. 8. 2022, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz
Nemám žádnou po chemo péči, léčbu, nic, mám bolesti, nespím, nemám sliny, chemo byla podána zbytečně.
Předně prosím přijměte omluvu za pozdní odpověď. Píšete do poradny, kterou mají v péči kliničtí psychologové z onkologických pracovišť. Z tohoto důvodu Vám nedokážu odpovědět na otázky, které by měli zodpovídat Vaši lékaři - onkologové. Předpokládám, že pokud máte tělesné potíže, jak píšete po zbytečně podané chemoterapii, máte právo se ptát na onkologickou diagnözu. Předpokládám, že chemoterapie Vám byla podána po lékařském vysvětlení a Vašem souhlasu. Na Vaše bolesti by měli lékaři reagovat. Žádejte pomoc tam, kde Vám byla podána chemoterapie. Jistě se léky na Vaše potíže najdou. Hodně síly Mgr. Libuše Kalvodová, Psychoonkologická sekce ČOS ČLS JEP
26. 7. 2022, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz
Bolesti po zbytečně podané chemotetapii
Je mi velmi líto, ale píšete do psychologické poradny. Na velice stručné konstatování Vám nedokáže odpovědět, poradit asi ani lékař - odborník. Zkuste být sdílnější a hlavně směrem k lékařům, kteří Vás léčí. Mgr. L.Kalvodová
26. 7. 2022, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz
v lednu 2021 mi byl zjištěn non hodgkinův lymfom grade II, priorita P4, diagnóza C821.
Prošla jsem chemoterapiemi, odběry kostní dřeně a dostala jsem se koncem roku 2021 do remise. Léčím se ve Vinohradské nemocnici na hematologii.
Dále mě čekala dvouletá bioologická léčba. Absolvovala jsem 2 dávky léčby a paní doktorka léčbu přerušila s tím, že mi to rozhazuje jaterní testy (ptala jsem se na gastroentologii, kam docházím, tam paní doktorka říkala, že nic tragického ve výsledcích nevidí) a krom toho od února mám kašel, který nemá žádnou příčinu, není to infekční, v krku mě nebolí, nic mi není, jen mám občas dusivý kašel. Z těchto dvou důvodů paní doktorka, dle jejich slov přerušila biologickou léčbu a mám přijít až koncem listopadu 2022.
Nejhorší je, že mi naprosto chybí informace o průběhu léčby, o dalších postupech apod. Jediné co mi bylo sděleno, na můj dotaz zda už je to jako za mnou a že by se to teď hned nemuselo vrátit , bylo strohé ujištění - to se Vám vrátí určitě.
Potřebovala bych vědět co se děje, zda je normální přerušit biologickou léčbu, nebo naopak se můj stav zhoršil ?
Neustálé nervy z nedostatku informací mně skutečně vadí.
Moc děkuji za jakékoliv informace a pomoc
Dobrý den. Prosím přijměte omluvu za pozdní odpověď. Velmi chápu Vaši situaci, starost, nejistotu, rozladěnost a věřte, že bych se na Vašem místě cítila stejně. Nicméně jako klinický psycholog, píšete totiž do psychologické poradny, opravdu nejsem schopna Vám odpovědět na dotazy, které přísluší lékařům. Mám pro Vás v této nepříjemné situaci snad jedinou radu. Co kdybyste se obrátila na hematoonkologicku kliniku mimo Vaše město, poprosila lékaře, kteří Vaši nemoc léčí na hematoonkologiích ve Východních Čechách nebo na obou klinikách na Moravě a požádala je o jejich odborné posouzení stavu léčení. Na konzultaci u odborníků z jiných klinik máte nárok a nikdo se na Vás za to nesmí zlobit nebo mít výhrady. Pokud byste potřebovala poradit v psychické problematice, prosím, obraťte se na naši poradnu, moc rádi se Vám budeme věnovat. Přeji Vám dostatek odvahy Mgr. Libuše Kalvodová, Psychoonkologická sekce ČOS ČLS JEP
26. 7. 2022, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz
Dobrý den. Několik let jsem docházeloa na hematologii kvůli premalignimu nalezu, který byl doteď stabilni a nyní se začal zhoršovat směrem k bohužel nevylecitelnemu vzacnemu typu lymfomu. Lze pouze prodloužit dobu života. Zatím jsem bez léčby- ta se indikuje až při poškození vnitřních orgánů. Psychicky tuto situaci vůbec nezvládám a vím, že se s tím budu muset vyrovnat... Několik měsíců nejsem schopna myslet na nic jiného, uvnitř jsem umřela už teď a to mě třeba čeká ještě několik hezkých let. V okolí není žádný psycholog, který se touto problematikou zabývá a sama nevím, jak si pomoci. Antideprexiva nezabírají a vzhledem k diagnóze mohu uzivat jen velmi omezený typ léků. Trpi tím i rodina a přátelé, stáhla jsem se do sebe a můžu si 100krat říkat, že jiní jsou na tom ještě hůř...moc prosím o radu, jak začít přemýšlet, co s tím.
Dobrý den. Prosím přijměte omluvu za pozdní odpověď. Předpokládám, že se léčíte na hematologii v okrresní nebo krajské nemocnici, následnou lymfomovou léčbu budete určitě absolvovat v krajské nemocnici na specializované hematoonkologiické klinice. Jsem přesvědčena, že jak okresní, tak především krajské nemocnice mají k dispozici klinické psychology, které Vám mohou nabídnout ke zvládání Vašeho současného nedobrého psychického stavu. Předpokládám, že Vás o budoucnosti Vaší nemoci a Vašem soužití s ní podrobně seznámil Váš lékař hematolog. A také ordinace antidepresiv by měla být v jeho kompetenci. Ona léčba zraněné a bezradné duše opravdu vyžaduje léky, které mohou velmi pomoci zabránit panice, úzkostem a bezradnosti. Ovšem samotné léky vážně nedokáží pomoci najít sílu žít s ortelem. Naprosto vážně je třeba o celé situaci mluvit, mluvit s odborníkem, nenechat pacienta svému osudu. Vy sama jste to správně pojmenovala: bez psychologa nebo odborníka, který umí naslouchat se z těžkého depresivního stavu nedostanete. Než bych toto vše planě rozebírala, moc bych si přála, abyste v okolí našla jakéhokoliv klinického psychologa, třeba v soukromé praxi, který se nemusí zabývat onkologickou problematikou, ale umí psychoterapii vážných psychických stavů. Pokud nenajdete ve Vašem okolí kolegu, dovolím si Vám nabídnout telefonickou poradnu krizového charakteru. Mám dlouholetou praxi u lůžka hematoonkologických pacientů. Pokud se rozmyslíte, neváhejte mi volat: 603290993. Věřím, že se ze současného psychického marazmu dokážete dostat, opravdu nic nekončí. Hodně síly a hlavu vzhůru! Mgr. Libuše Kalvodová, Psychoonkologická sekce ČOS ČLS JEP
26. 7. 2022, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz
Dobrý den,nevím jak se mám smířit s nevěrou mého manžela v době kdy mi zjistily rakovinu.
Místo podpory jak něho tak od našich známých jsem ve stresu, starost i o syna a
samozřejmě cítím nenávist.
Jak se mám stím vším vyrovnat?
Nevím, jestli Vám dokážu odpovědět přímo - asi univerzální recept těžko hledat.
Nicméně z Vašeho dotazu je znát, že k problému chcete přistoupit nějak aktivně - a to je určitě pozitivní fakt. Cítíte, že nyní pro Vás tolik důležitá podpora nepřichází z míst, kde byste ji očekávala. Proto se mi chce říci, že nejspíš bude fajn, když si lidské pochopení, přijetí, ochotu být s Vámi atd. dovolíte hledat prostě jinde. Asi budete zkoušet, kde nebo co je to pravé ořechové. Na to je potřeba vybavit se tak trochu ochotou jít naproti dosud neznámému nebo méně známému. Mám na mysli jiné lidi, skupiny lidí, a také různé aktivity. Nelze určitě očekávat, že když se do něčeho nyní vrhnete, tak zklamání a negativní pocity jako je vztek, zrada apod. ustoupí jak mávnutím kouzelného proutku. To jistě ne, takové emoce se nedají schovat, aniž by byly odžity. Ale otevřenost novému je může oslabovat a postupně Vás nemusí mít tolik ve své moci. Takovými cestami se Vám může podařit získat něco jako naději, že nejste na svůj život (a s ním spojené aktuální dění) tak sama. Je mi jasné, že to co píši, zní hodně obecně. Avšak mám pocit, že jinak to ani nejde, neboť každý jsme natolik jedinečnou osobou, že nemůže fungovat jedna věc na všechny lidi.
Mimo jiné bych ráda dodala, že by možná stálo za úvahu využít i služeb specializovaných psychoterapeutů, kteří jsou vybaveni na to pracovat s tématy závažných onemocnění a s tím souvisejících okolností. Ve většině případů by takoví lidé měli být součástí onkologických center; anebo pokud byste je tam nenašla přímo, tak nejspíše budou nějak smluvně s onkologickým pracovištěm propojeni. Vlastně i zkušenost s psychologickou prací či podporou by mohla být tím něčím novým, o čem jsem se před chvílí zmínila.
V každém případě je dobře, že jste se rozhodla na svoji záležitost nezůstat sama. Moc Vám fandím ve Vašem odhodlání.
28. 6. 2022, PhDr. Ivona Šporcrová, ivona.sporcrova@gmail.com
Dobrý den, mám asi tři roky vyoperovaný částečně metastázovaný neuroendokrinní tumor. Jsem hormonálně léčen injekcemi jednou měsíčně (somatulin). Cca dva roky před operací, které předcházely trávící potíže jsem měl diagnostikovány úzkostné stavy, na které mám předepsána antidepresiva. (aktiprol) Zajímá mě, zda je nějaká souvislost psychické poruchy (údajně Somatická porucha) s nalezeným tumorem. Konkrétněji zda je při zhoršení současného psychického stavu také riskuji změny zastavených metastází ?
Dobrý den, Váš dotaz je sice docela krátký, ale odpověď na něj by měla být ze všech dosud položených dotazů asi nejobsáhlejší a nejkomplexnější. Můžeme začít sdělením, že onkologická onemocnění patří mezi nemoci psychosomatické. To znamená, že vpodstatě zdravý člověk pracuje jako dobře namazaný stroj, kde všechna jeho činnost je řízená mozkem, hormony a on se projevuje hlavně ve svých emocích a myšlení. To všechno funguje bez problému do té doby, než se dosud zdravý člověk setká s problémem. Zdraví člověka se octne v ohrožení, nastává nerovnováha jak v emocích, tak v myšlení. Pokud dokáže problém vyřešit, vrací se člověk znovu do rovnovážného stavu těla a mysli. Nejsou ale jen dobře řešitelné potíže. Obtížně řešitelný nebo dokonce neřešitelný problém zaměstná mozek, mysl, emoce na velmi dlouhou dobu, zatěžuje jedince, z velmi nepříjemné situace nelze vystoupit, obejít ji, nevnímat, nelze na ni zapomenout. Je stále v mysli člověka a otravuje nejem jeho myšlení, ale celé jeho tělo, všechny orgány a funkce (rozchod nebo úmrtí partnera, drogy u dětí, partnerů, vyhození z oráce, existenční problémy...).Veškerý tento marasmus je dlouhodobý, bez řešení, vysoce zatěžující stresem a beznadějí. Po celou tu dobu stresu a deprese si tělo neodpočine, a pak nastane čas, kdy jeho některá část onemocní, vlastně už toho negativního tlaku má dost a pochroumá se. Těžce onemocní z těžké životní situace. Takže nejdříve těžce zkoušená psychika, pak je zasažen některý orgán. To je princip psychosomatické medicíny. Infarkt myokardu, ictus, žaludeční vřed, lupénka, astma a také nádor. Je to řetězec posloupností. Léčbou je jednak psychofarmakoterapie léky na depresi, úzkostnost, vše ovšem má být spojeno s psychoterapií u psychologa, který hledá spolu s pacientem cestu z potíží, o kterých se pacient naučí mluvit nahlas a uvědomovat si, že s pomocí odborníka na duši lze nejdříve vyléčit duši a následně i nemocný tělesný orgán, chorobu. Tak to je velmi zhruba načrtnutá souvislost duše a těla, protože obojí jedno jsou. Mgr. Libuše Kalvodová, Psychoonkologická sekce ČOS ČLS JEP
25. 8. 2022, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz
Dobrý den, po roce plném ztrát nejbližších příbuzných mi byla diagnostikována rakovina prsu. Dokončila jsem chemoterapii a nastupuji ozařování. Přestože vše snáším dobře, objevil se u mě třes brady a vnitřní třes. Praktik mi změnil Citalec 20 na Asentru 100. Zlepšení nenastalo. Prosím o radu, jak se uvedeného zbavit. Děkuji předem za odpověď.
Dobrý den, věřte, že mě opravdu mrzí Vaše ztráty a zároveň také vidím, že pokud jste se nestačila vyrovnat se všemi těmi ztrátami, mohl mít nádor snadnější cestu k napadení Vašeho těla. Ze svých mnohaletých zkušeností s onkologickými pacienty jsem poznala, že vysoká psychická zátěž, která trvá dlouhou dobu a nedá se z ní vystoupit, nedají se bolestné události hodit za hlavu, výrazně oslabí tělesnou imunitu a trpící člověk snadno onemocní nějakou z psychosomatických chorob, mezi které patří také rakovina. Dostala jste antidepresiva, aby Vám pomohla zvládnout nemoc a její léčbu. To je správně. Ale samotná antidepresiva opravdu ke zvládnutí nastoupivšího stresu v podobě třesu v různých částech těla nestačí. Společně s farmakoterapií musí bezpodmínečně nastoupit systematická psychoterapie vedená odborným klinickým psychologem. Opravdu jedině v této kombinaci se Vám může podařit zklidnit psychiku a nalézt rovnováhu k úspěšnému dokončení léčby. Touto cestou byste měla nyní jít. Především žádejte v onkologickém centru, kde vedou Vaši léčbu, aby Vám dali kontakt na psychologa, který se zabývá psychoonkologií. Každé centrum léčby by mělo takového odborníka mít nebo na něj znát kontakt. Pokud nepochodíte, zkuste si najít klinického psychologa, který by Vás přijmul do léčby. Ten pak s Vámi může projít Vaše trápení, spolu s Vámi zpracovat události, kterými jste prošla a také spolu s Vámi najít cestu, jak posílit Vaši psychiku a postupně se zbavit stresu a deprese. Opakuji, že jen s léky, a dostala jste dobré léky, se z bludného kruhu stresových pocitů a stavů nedostanete. Jen klinik rozpozná, jestli třeba nemáte posttraumatickou stresovou poruchu, aby mohl správně vést účinnou psychoterapii podpořenou správnými léky. Vše se dá zvládnout. Přeji Vám hodně síly Mgr. Libuše Kalvodová, Psychoonkologická sekce ČOS ČLS JEP
12. 6. 2022, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz
Mé mamince diagnostikovali rakovinu ve čtvrtém stádiu, navštívili jsme již komplexní onkologické centrum v Ústí nad Labem, kde nám bylo zděleno, že bohužel k danému fyzickému stavu maminky nemohou přistoupit k léčbě chemoterapií a na ozářky mají dlouhé čekací lhůty. Maminka za poslední dva měsíce rapidně zhubla, trpí nechutenstvím, budou ji teď v nejbližších dnech zavádět PEG.Chci ji jakýmkoliv způsobem být nápomocna jen nevím na koho se obrátit. Ráda bych ji byla oporou a chtěla bych vědět jak pomoci, sama jsem pracovala v pečovatelské sekci.Poprosim Vás touto cestou o konkrétní jména či oddělení kde by popřípadě zodpověděli mé otázky.
Dobrý den, stav Vaší maminky je určitě velmi vážný a já se mohu domýšlet, že pokud budete chtít jí být jakýmkoliv způsobem nápomocna, určitě byste měla vedle sebe mít odborníky třeba v domácí péči nebo v mobilní hospicové péči v dosahu Vašeho bydliště. Jelikož jste pracovala v pečovatelské péči, nejste při ošetřování úplný laik, což je dobře. Prosím, hledejte pomoc na KOC v Ústí, tam musejí mít znalost, kde najdete domácí ošetřovatelské týmy. Nebo na odbor zdravotnictví vašeho kraje. Vaše číslo telefonu jsem předala své kolegyni z Liberce, která je ochotna Vám zavolat a pomoci, ale až koncem měsíce. Myslím si, že budete muset hledat intenzivně pomoc při ošetřování maminky, sama to budete velmi těžko zvládat. Přeji Vám hlavně hodně odvahy a úspěchu při hledání pomoci. Mgr. Libuše Kalvodová, Psychoonkologická sekce ČOS ČLS JEP
8. 6. 2022, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz
Dobrý den,
jsem v zoufalé situaci, našemu dědečkovi se po roce vrátila rakovina a teď bohužel ve větší míře. Před tím měl jícen, pomohla operace a chemoterapie, ale nyní má na plicích a lékařka říkala, že je to nevyléčitelné, mohou mu pomoci tím, že mu budou dávat chemoterapie a tím mu trošinku prodlouží život. Když byl nemocný poprvé, hodně mu pomáhala psychicky babička, ale ta měla také nějakou příhodu, tak moc není schopná se o sebe postarat a spíš všechno nyní dělal doma děda. Babička už tak nějak všechno vzdala a nic ji nezajímá. Dědu ta diagnoza zdrtila a nás všechny samozřejmě také. Nechtějí si s námi telefonovat..Naštěstí komunikují s mojim tatínkem, který dědu vozí po vyšetřeních, ale s námi vnoučaty, které milovali moc mluvit nechtějí. Potřebovala bych poradit, jak s nimi mluvit, když by mi náhodou volali. Dříve začínal hovor tím, ahoj dědo, jak se máte? To v tomhle případě nehrozí..No a vůbec, jak se k nim chovat, když bych tam jela na návštěvu. V neposlední řadě bych potřebovala pomoci sama se sebou, protože na to pořád myslím, mám hrozný strach z toho co bude a odnášejí to moje děti, na které jsem teď pár dnů občas i zakřičela. Myslím si, že bych asi já potřebovala vyhledat pomoc psychologa. Moc děkuji za odpověd.
Dobrý den, z Vašeho dotazu vnímám, že Váš dědeček je spolu s babičkou snad tím nejdůležitějším členem Vaší širší rodiny. Nepíšete, jak jste zvládala dědečkovu první nádorovou terapii, ale předpokládám, že asi díky tomu, jak se dědeček k léčbě postavil, Vám usnadnil před rokem věřit v jeho uzdravení. Navíc tu byla babička, která nesla tíhu odpovědnosti provázejícího blízkého a byla jakýmsi nárazníkem pro všechny ostatní. Teď právě ona chybí, nejvíc určitě chybí dědečkovi. Rakovina má tu zákeřnou a šílenou vlastnost, že se jen tak nevzdává, počká si a po nějaké době znovu zaútočí. Toto jste zřejmě vůbec nečekala, proto současná dědečkova zdravotní situace je pro Vás tak frustrující, nešťastná. Ptáte se, jak s prarodiči mluvit do telefonu. Já bych se jich zeptala, jestli mne chtějí vidět, že jsem připravena jim pomoci ve všem, co budou potřebovat. Řekla bych jim, že se mi po nich stýská, že mi chybí jejich přítomnost. Taky bych jim řekla, že je mi velmi líto, že nemám sílu dědečkovi zdravotně pomoct, ale můžu mu pomoct s babičkou. A že je oba nesmírně miluju. A když se rozpláču, tak se za to nebudu stydět. A pokud by mne pozvali, budu s nimi mluvit o dětech, o tom, co dělám, o běžných rodinných trampotách i radostech. A budu je oba držet pevně za ruce. hladit je a objímat. O nemoci sama nikdy nezačnu, pokud začnou oni, spíše budu poslouchat, když budou plakat, pokud mne žal přemůže, tak se nebudu stydět plakat také. Byla bych při vašem možném setkání ráda, kdybyste nad nimi neplakala, to oni nepotřebují, ale abyste jim řekla, jak moc je máte ráda za všech okolností, ať se stane cokoliv. Moc bych Vám přála, abyste každý rozhovor s nimi zvládla s láskou a úctou k nim, dokonce i s radostí, že s nimi můžete být. No a pokud jde o Vaši osobní situaci, pak zkuste najít ve svém okolí klinického psychologa nebo třeba i psychiatra, který Vám pomůže Vaši těžkou životní situaci zvládnout. Samozřejmě i já jsem připravena Vám, byť na dálku, pomoci. Neostýchejte se volat mi nejlépe večer na 603290993. Přejí Vám hodně síly Mgr. Libuše Kalvodová, Psychoonkologická sekce ČOS ČLS JEP
8. 6. 2022, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz
