Analýza metalothioneinu u maligního melanomu

Pacientů s maligním melanomem v posledním desetiletí výrazně narůstá a pro klinické aplikace jsou hledány nové markery usnadňující diagnostiku a léčbu. Bylo publikováno několik prací, kde byla sledována asociace mezi hladinou MT a průběhem tohoto zhoubného onemocnění. Nejnovější studie na 1 270 pacientech ukázala progresi onemocnění v případě vysoké hladiny zjištěného MT. Vlastní biologický efekt MT u melanomu není zcela jasný a pravděpodobně může být také zapojen do melanogeneze a kontroly kyslíkových radikálů v melanocytech. Maligní melanom je etiologicky heterogenní chorobou a je považován za multifaktoriálně determinovaný. Familiární výskyt maligního melanomu byl pravděpodobně popsán již v roce 1820 a je pozorován asi u 10 % případů osob mladšího věku, v jejichž rodinách nejsou pozorovány jiné malignity. Navíc se zjistilo, že u familiárního výskytu je pozorováno lepší přežití než u nefamiliárního. U dědičných forem byly dosud identifikovány 4 odpovědné geny pro 4 typy melanomů – pro kožní maligní melanom 1 (CMM1) na chromosomu 1p36, cutaneous malignant melanoma 2 (CMM2) gen CDKN2A na chromosomu 9p21, kožní maligní melanom 3 (CMM3) gen CDK4 na 12q14 a CMM4 na chromosomu 1p22. Navíc je melanom pozorován u řady syndromů spojených s chromosomální nestabilitou. U linie lidského kožního maligního melanomu byly porovnávány buněčné linie primárního melanomu a také buněčné linie metastazovaného melanomu. Pomocí elektrochemické analýzy bylo detekováno množství metalothioneinu u jednotlivých buněčných liniích. Stanovené množství se u jednotlivých linií lišilo koncentrací, která byla v rozmezí od 6 – 11 μmol/l. Při stanovování množství metalothioneinu v živočišných tkáních byly využity kožní melanomy a metastáze z tkání. Jako vzorky se odebíraly jednak přímo metastáze z tkáně, tak i tkáň okolní a srovnávalo se množství metalothioneinu. Bylo zjištěno, že hladina metalothioneinu v melanomu se pohybovala mezi 400 – 500 ?g/g. Při porovnávání hladiny metalothioneinu v metastázách a jejich příslušných tkáních, bylo zjištěno, že hladina v metastázích je až 12 × nižší než hladina v příslušné tkáni.

Práce byla podporována grantovými výzkumnými projekty Běh Terryho Foxe 2007 a GA AV IAA401990701.

KUKACKA, J., et al.: Blood metallothionein, neuron specific enolase, and protein S100B in patients with trauma brain injury. Neuroendocrinol. Lett., 27, 2006 (Suppl 2), s. 116-120.