Konference: 2011 XXXV. Brněnské onkologické dny a XXV. Konference pro sestry a laboranty
Kategorie: Zhoubné nádory prsu
Téma: Postery
Číslo abstraktu: 190p
Autoři: doc. MUDr. Radka Obermannová, Ph.D.
Úvod
Biologická terapie se již etablovala v paliativní léčbě metastatického kolorektálního karcinomu. Pacienti léčeni bevacizumabem získali v rámci první linie léčby prodloužení doby do progrese i prodloužení celkového přežití za cenu minimálních nežádoucích účinků. V případě metastatického karcinomu prsu bevacizumab prokázal prodloužení doby do progrese, ale neovlivnil v rámci první linie léčby celkové přežití. Základem paliativní léčby je však kontrola symptomů a prodloužení bezpříznakového období. V prezentované kasuistice popisujeme případ pacientky s karcinomatosní lymfangoitidou manifestovanou dušností, u níž chemobioterapie s bevacizumabem vedla k vymizení příznaků.
Kasuistika
57-letá pacientka, hypertonička, anamnesticky po IM, sledována od r. 1996 pro benigní mastopatii, opakovaně histologicky verifikována s benigním výsledkem, naposledy 6/05.
V 3/06 přichází do MOU klinicky s nálezem TU rezistence na rozhraní ZKK vpravo 30x20mm. Na základě zobrazovacích metod (MG a UZ) doplněna i MR, kde nález tumoru 60x20x20 mm. V květnu stejného roku provedena radikální modifikovaná ME s dissekcí axilly, definitivní histologie potvrdila G3 invazivní duktální karcinom mammy s komedonovým DCIS s lymfangioinvazí pT2N1aM0, SR pozitivní, Her2neu FISH negat., Ki67 32%. Indikována adjuvantní chemoterapie FEC 75, pro symptomatický pokles EFLK poslední 2 cykly aplikovány režimem CMF a adjuvantní radioterapie byla aplikována pouze na svodnou lymfatickou oblast (LD 25x2Gy do 12/06). Poté pacientka léčena adjuvantní hormonoterapií.
Od 12/09 chrapot, váhový úbytek, kachexie, nárust dušnosti – NYHA3, došetřována cestou PL
V 2/10 CT plic v MOU – meta mediastina, meta plic, karcinomatosní lymfantgoitida, technicky nemožné ověřit histologii transthorakální biopsií. BSK nevýtěžná, elevace TM.
V únoru zahájena paliativní chemoterapie režimem paclitaxel/gemcitabin, pro intoleranci kombinace dále paclitaxel v monoterapii, po 2 měsících přidán do kombinace bevacizumab. Od 5/10 pak pro neurotoxicitu G3 pacientka léčena pouze monoterapií bevacizumabem.
Terapie s klinickým efektem ústupu dušnosti, vymizení chrapotu. Dle CT v květnu regrese karcinomatosní lymfangoitidy, v červenci stabilizace. Při dalším přešetření v 10/10 dochází dle CT k progresi onemocnění, klinicky bez progrese symptomatologie.
Závěr
Pacientka léčena od 5/10-10/10, tedy 6M monoterapií Avastinem, při níž trvalo klinické zlepšení – ústup kašle, dušnost NYHAI, rentgenologicky dosaženo stabilizace onemocnění.
První linií aplikované chemobioterapie bylo dosaženo ústupu klinické symptomatologie a stabilizace onemocnění na 8M.
Biologická terapie se již etablovala v paliativní léčbě metastatického kolorektálního karcinomu. Pacienti léčeni bevacizumabem získali v rámci první linie léčby prodloužení doby do progrese i prodloužení celkového přežití za cenu minimálních nežádoucích účinků. V případě metastatického karcinomu prsu bevacizumab prokázal prodloužení doby do progrese, ale neovlivnil v rámci první linie léčby celkové přežití. Základem paliativní léčby je však kontrola symptomů a prodloužení bezpříznakového období. V prezentované kasuistice popisujeme případ pacientky s karcinomatosní lymfangoitidou manifestovanou dušností, u níž chemobioterapie s bevacizumabem vedla k vymizení příznaků.
Kasuistika
57-letá pacientka, hypertonička, anamnesticky po IM, sledována od r. 1996 pro benigní mastopatii, opakovaně histologicky verifikována s benigním výsledkem, naposledy 6/05.
V 3/06 přichází do MOU klinicky s nálezem TU rezistence na rozhraní ZKK vpravo 30x20mm. Na základě zobrazovacích metod (MG a UZ) doplněna i MR, kde nález tumoru 60x20x20 mm. V květnu stejného roku provedena radikální modifikovaná ME s dissekcí axilly, definitivní histologie potvrdila G3 invazivní duktální karcinom mammy s komedonovým DCIS s lymfangioinvazí pT2N1aM0, SR pozitivní, Her2neu FISH negat., Ki67 32%. Indikována adjuvantní chemoterapie FEC 75, pro symptomatický pokles EFLK poslední 2 cykly aplikovány režimem CMF a adjuvantní radioterapie byla aplikována pouze na svodnou lymfatickou oblast (LD 25x2Gy do 12/06). Poté pacientka léčena adjuvantní hormonoterapií.
Od 12/09 chrapot, váhový úbytek, kachexie, nárust dušnosti – NYHA3, došetřována cestou PL
V 2/10 CT plic v MOU – meta mediastina, meta plic, karcinomatosní lymfantgoitida, technicky nemožné ověřit histologii transthorakální biopsií. BSK nevýtěžná, elevace TM.
V únoru zahájena paliativní chemoterapie režimem paclitaxel/gemcitabin, pro intoleranci kombinace dále paclitaxel v monoterapii, po 2 měsících přidán do kombinace bevacizumab. Od 5/10 pak pro neurotoxicitu G3 pacientka léčena pouze monoterapií bevacizumabem.
Terapie s klinickým efektem ústupu dušnosti, vymizení chrapotu. Dle CT v květnu regrese karcinomatosní lymfangoitidy, v červenci stabilizace. Při dalším přešetření v 10/10 dochází dle CT k progresi onemocnění, klinicky bez progrese symptomatologie.
Závěr
Pacientka léčena od 5/10-10/10, tedy 6M monoterapií Avastinem, při níž trvalo klinické zlepšení – ústup kašle, dušnost NYHAI, rentgenologicky dosaženo stabilizace onemocnění.
První linií aplikované chemobioterapie bylo dosaženo ústupu klinické symptomatologie a stabilizace onemocnění na 8M.
Datum přednesení příspěvku: 21. 4. 2011
