Chemoterapie jako následná léčba po erlotinibu u nemocných s nemalobuněčným plicním karcinomem

Konference: 2010 XVIII. Západočeské pneumoonkologické dny

Kategorie: Zhoubné nádory plic a průdušek

Téma: Vědecký program

Číslo abstraktu: 2010_12

Autoři: MUDr. Jana Krejčí; prof. MUDr. Miloš Pešek, CSc.; MUDr. Ondřej Fiala; MUDr. František Brůha; Prof.MUDr. Petr Mukenšnabl, Ph.D.; Mgr. Michal Štícha

Úvod: Nemalobuněčný plicní karcinom je nejčastější formou nádorového onemocnění v plicním U lékařství, léčba je velice svízelná i z důvodů generalizace v době diagnostiky. Naším cílem bylo nejen monitorovat průběh léčby erlotinibem, ale také posoudit možnost podání chemoterapie po léčbě erlotinibem.

Výsledky: Na TRN klinice FN Plzeň bylo v letech 2005-2010 léčeno erlotinibem 333 nemocných, z toho následnou chemoterapii podstoupilo 103 nemocných.

Blíže jsme se zajímali hlavně o erlotinib ve druhé linii, neboť se jedná o největší skupinu nemocných, tj. 134 léčených. Z tohoto souboru již 55 osob nemělo žádnou další terapii (v této skupině byla nejčastěji zaznamenána progrese, PD 58,2 %, SD 27,3 %, PR 7,3 %, CR 1,8 %). Zbylých 66 nemocných (nejlepší dosažená odpověď při léčbě erlotinibem PD 36,4 %, SD 50 %, PR 7,6 %, CR 6,1 %) bylo následně léčeno, obvykle chemoterapií, nejlepší léčebná odpověď následné chemoterapie byla: PD 41 %, SD 35 %, PR 6%, CD 1,5 %, ostatní nelze hodnotit. Medián celkového přežití tohoto souboru byl 12,7 měsíců od zahájení léčby erlotinibem.

Porovnali jsme také 2 skupiny nemocných, jedni (A) dostávali ve druhé linii erlotinib a poté chemoterapii, druzí (B) měli ve druhé linii chemoterapii a poté erlotinib. Při vyhodnocení se ukázalo, že medián doby do progrese od podání léčby druhé linie byl stejný (2,2 měsíce u skupiny A vs. 2,1 měsíce u skupiny B), jednoleté přežití bylo lepší ve skupině A (1 rok od podání léčby druhé linie přežilo 12,8 % nemocných, ve skupině B to bylo jen 6,3 %). Medián celkového přežití do zahájení léčby druhé linie byl stejný, 13,3 měsíce. Celkové přežití od diagnózy choroby bylo lepší u skupiny B, v souboru A byl medián 20,6 měsíců (jednoleté přežití bylo 42,6 %), v souboru B 22,8 měsíců (jednoleté přežití 48,6 %).

Závěr: V plicní onkologii se léčba biologicky cílenými preparáty používá, nicméně po jejím selhání není již standardní pokračovat v další léčbě chemoterapeutiky. Z našich výsledků vyplývá, že léčba erlotinibem má velmi dobré výsledky při nízké toxicitě, ale hlavně i následné pokračování chemoterapií je možné a účinek léčby není nijak snížený.

Práce byla podpořena grantem IGA MZ 9087

Datum přednesení příspěvku: 12. 11. 2010