Diferenciální diagnostika nádorů neznámého prima z pohledu patologa.

Konference: 2006 XXX. Brněnské onkologické dny a XX. Konference pro sestry a laboranty

Kategorie: Ostatní

Téma: Nádory neznámého origa

Číslo abstraktu: 165

Autoři: MUDr. Iva Zichová; MUDr. Eva Lžičařová; MUDr. Rudolf Nenutil, CSc.

Sdělení přehledně rekapituluje možnosti histopatologického přínosu k řešení tohoto problému. Základním krokem v diagnostice je histogenetická charakterizace nádoru morfologickými a imunohistologickými prostředky, poskytující základní orientaci (adenokarcinom – spinocelulární karcinom – nediferencovaný karcinom – melanom – lymfom – germinální nádor – mezenchymální nádor – nediferencovaný nádor). Pro tuto diagnostiku se využívají obecné histogenetické markery (cytokeratiny, LCA, S100P, melan A. tyrozináza, PLAP, HCG, desmin, hladkosvalový aktin, myo D1 a další). V případě nediferencovaných nádorů jsou možnosti omezené, v praxi nejčastější (50-80% případů) je však diferenciální diagnostika karcinomů neznámého origa. V korelaci s klinickými údaji, výsledky zobrazovacích metod a morfologií se v ní využívá zejména imunofenotypizace pomocí panelů orgánově více či méně specifických antigenů. Pro tvorbu těchto panelů lze doproučit např. průběžně aktualizovanou databázi www.immunoquery.com.

Základní okruhy na MOÚ nejčastěji řešených problémů spolu s používanými markery:
• Primární versus sekundární plicní karcinom – TTF1, surfaktant faktor
• Primární versus sekundární (cervix) spinocelulární karcinom plic (TTF1, p16)
• Primární mezoteliom versus sekundární postižení pleury nebo peritonea. CEA, calretinin
• Metastatický mammární karcinom: steroidní receptory, GCDFP-15, mammaglobin
• Primární versus sekundární karcinom jater: HCC marker, cytokeratiny, další..
• „Gynekologický“ versus „GIT“ adenokarcinom: steroidní receptory, CA125, cytokeratiny 7 a 20
• Neuroendokrinní karcinom: chromogranin, synaptofyzin
• Prostatický adenokarcinom: PSA, androgenní receptor
• Renální karcinom: RCC marker

Možnosti panelové dianostiky se neustále rozšiřují, je však nutno brát v úvahu že žádný z markerů nemá zdaleka stoprocentní senzitivitu a specifitu. Existují rovněž neřešitelné situace (typicky např. cholangiocelulární adenokarcinom jater versus metastický vývodový adenokarcinom pankreatu, adenokarcinom těla děložního versus karcinom ovaria).
Při dobré klinicko-patologické spolupráci a dostatečném vybavení patologů protilátkami lze velkou část případů uspokojivě vyřešit nebo alespoň poskytnout vodítko k zaměřření cíleného vyšetření.

Datum přednesení příspěvku: 13. 5. 2006