Dobrovolníci z pohledu klientů hospiců

Konference: 2006 XXX. Brněnské onkologické dny a XX. Konference pro sestry a laboranty

Kategorie: Podpůrná onkologická léčba, výživa nemocných a ošetřovatelská péče

Téma: Podpůrná a ošetřovatelská péče v onkologii

Číslo abstraktu: 058

Autoři: PhDr. Marie Macková, Ph.D.

Hospicové hnutí má v České republice téměř desetiletou tradici. Za tuto dobu bylo vybudováno 9 hospiců a další jsou ve výstavbě. Provoz žádného hospice se neobejde bez dobrovolníků. Hospicoví dobrovolníci se uplatňují v různých činnostech ve všech složkách hospicové péče. V zahraničí dobrovolníci pracují v obchodech podporujících hospice, podílejí se na fundraisingu nebo pomáhají přímo v hospici. Pečují o květiny, o zahradu, zajišťují služby v recepci, v knihovně, ale i služby kadeřnické a manikúru, návštěvy osamělých pacientů, drobné nákupy, občerstvení i kulturní program.
V českých hospicích se dobrovolníci prozatím uplatňují zejména při péči o samotné klienty hospice. Navštěvují klienty, zajišťují drobné nákupy, popřípadě se věnují různým kulturním akcím. Dobrovolnickou službu upravuje v České republice zákon č.198/2002 Sb.
Cílem průzkumu bylo zjistit, jak dobrovolníky vnímají samotní klienti hospice. Zda jejich služeb využívají či naopak, zda jsou s jejich službami spokojeni a co by chtěli popřípadě změnit. Průzkumu se zúčastnilo 147 respondentů ze tří hospiců – z Hospice na Svatém Kopečku u Olomouce, z Hospice svaté Alžběty v Brně a z Domu léčby bolesti s hospicem svatého Josefa v Rajhradě u Brna. Šetření proběhlo od únoru do července roku 2005. S respondenty byly provedeny strukturované rozhovory a výsledky těchto rozhovorů byly následně zpracovány pomocí pomocí testu nezávislosti chí-kvadrát, statistických funkcí programu Excel a Statistica.
První část rozhovoru měla za cíl navázat kontakt s klienty hospice, zjistit demografické údaje týkající se pohlaví, věku, rodinného stavu, povolání a vzdálenosti bydliště respondentů od hospicového zařízení, v němž respondent pobýval. Druhá část rozhovoru zjišťovala případné změny ve vztazích v rodinách respondentů po oznámení diagnózy a spokojenost s kontakty s rodinou, přáteli a ostatními lidmi. Konečně třetí část rozhovoru zjišťovala míru využívání služeb dobrovolníků, oblasti služeb ve kterých dobrovolníci působí, spokojenost či nespokojenost klientů hospice s těmito službami a rovněž důvody vedoucí k nevyužívání těchto služeb.
Ukázalo se, že klienti vybraných hospiců jsou s dobrovolníky a jejich službami spíše spokojeni. Pokud služeb dobrovolníků nevyužívají, děje se tak zejména proto, že jim v tom brání jejich zdravotní stav nebo jim stačí kontakty s rodinou. Rovněž se ukázalo, že pokud dobrovolníci opakovaně nabízejí své služby klientům, kteří o ně nestojí, jsou klienty vnímáni jako „nutné zlo“. Tato reakce může být důsledkem přetrvávajícího paternalistického přístupu ke klientům. I když v našem zdravotnictví probíhá transformace, styl komunikace s klienty se výrazně nezměnil. Hospice, které vznikají právě jako součást transformujícího se systému zdravotní péče, pak kopírují tento styl komunikace.
Přestože výsledky šetření nelze aplikovat na klienty všech českých hospiců, domnívám se, že výsledky šetření mohou sloužit jako zdroj informací pro budoucí studie i jako inspirace pro všechny, kteří se uvedenou problematikou zabývají. Zejména poznatek, že klienti hospiců mohou služby dobrovolníků vnímat i negativně, poskytuje dle mého názoru zcela nový úhel pohledu na dobrovolníky v hospicích.
Jak dobrovolníci, tak zaměstnanci hospiců mají jediný společný cíl – spokojeného klienta. Hospice bez práce dobrovolníků nemohou nikdy zcela naplnit úlohy a poslání, které se od nich očekávají. Na základě získaných výsledků tedy formulovala několik obecných doporučení:
  • k uplatnění lidsky ušlechtilé a potřebné práce dobrovolníků je potřeba vytvářet podmínky.
  • především je nutné dostatečně informovat klienty hospice o úkolech, poslání a možnostech dobrovolníků.
  • kontinuálně je nutné vysvětlovat klientům hospice význam i možnosti hospicové péče.
  • do budoucnosti je třeba se snažit o úpravu a zpřesnění právního rámce pro činnost dobrovolníků.
  • nezbytnou bude snaha o zajištění návaznosti činností dobrovolníků v jednotlivých typech zdravotnických zařízení, v nemocnicích, zařízeních následné ošetřovatelské péče a hospicích.
  • zájemce o činnost hospicových dobrovolníků připravovat v kurzech kontinuálního vzdělávání.

Datum přednesení příspěvku: 11. 5. 2006