DOSE-DENSE CHEMOTERAPIE U ČASNÉHO KARCINOMU PRSU

Východiska:

V současné době použití adjuvantní léčby - chemoterapie (CH), hormonoterapie (HT) a biologické léčby - přináší benefit v parametru bezpříznakového období (DFS) a celkového přežití (OS) u pacientek s časným karcinomem prsu. Avšak i přes použití adjuvantní léčby i nadále spousta pacientek na karci­nom prsu umírá. Opakovaně jsou zkoumány kombinační režimy nejenom ve standardním dávkování, ale i režimy dávkově denzní (DD), popř. režimy s vyšší dáv­kovou intenzitou. Zavedení DD režimů do praxe bylo umožněno zavedením G-CSF, při jejichž použití je možno zkrátit interval jednotlivých podání při přijatelné toxicitě terapie. DD režimy byly založeny na matematickém modelu, podle kterého je u malých tumorů vyšší proporce dělících se buněk ve srovnání s velkými nádory. Dle tohoto modelu lze předpokládat, že v mezidobí mezi jednotlivými cykly chemoterapie při zkrácení tohoto období je možné očekávat menší znovu-nárůst nádorových buněk. Další výhodou DD režimů je menší toxicita, a tím i větší bezpečnost ve srovnání s režimy s větší dávkovou intenzitou. V případě DD režimu dojde k větší frekvenci podání bez zvýšení celkové dávky CHT. V posledních třech letech byly publikovány dvě metaanalýzy týkající se efektivity DD re­žimů v terapii časného karcinomu prsu. První metaanalýza zpracovala data z 10 klinických studií, které srovnávaly standardní podání CHT s DD režimem. V této analýze byl prokázán benefit DD režimů nejenom v parametru DFS, ale i v parametru OS ve srovnání se standardní CHT u pacientek s vysokým rizikem recidivy onemocnění. V analýze brazilských autorů z roku 2012 bylo hodnoceno pouze 3 356 pacientek léčených ve čtyřech klinických studiích - autoři zařadili do ana­lýzy pouze studie, které srovnávaly standardní CHT s dávkově denzní CHT stejnými preparáty a stejnou dávkou cytostatik. Ve třech studiích byly pacientky lé­čeny pouze antracyklinem (A) v kombinaci, v jedné studii byla podávána kombinace A s taxanem. V parametru DFS byl prokázán signifikantní benefit ve pro­spěch DD režimů, a to i v režimech založených pouze na bazi A. V parametru OS byla analyzována data ze tří klinických studií (3 356 pacientek). Pouze u jedné z nich byl prokázán statisticky signifikantní rozdíl, který ale nebyl potvrzen v analýze publikované po pěti letech sledování v roce 2005. Tudíž žádná z klinických studií neprokázala statisticky signifikantní benefit v parametru celkového přežití.

Závěr:

Dávkově denzní režimy jednoznačně prodlužují bezpříznakové ob­dobí. Vzhledem k diskrepanci výsledků v parametru OS si musíme počkat na nová data z klinických studií s lepší selekcí pacientů.