Endoskopická léčba tumorů hypofýzy

Souhrn
Autoři popisují metodu transnazální operace hypofýzy, její historii a současnou nejpoužívanější techniku, kterou sami jako první začali na území ČR používat.

Materiál a metody
Sledované časové období je 12 roků, celkově se jedná o více než 200 pacientů, 163 se selektivní hypofyzární chirurgií, operované transnazálním endoskopickým endonazálním přístupem.

Závěr
V současné době již zavedená operační technika přinesla signifikantně lepší operační výsledky se současným snížením komplikací a zvýšením komfortu pro pacienta.



Úvod


Metoda, která v současnosti postupně na neurochirurgických pracovištích nahrazuje Hardyho transnazální metodu spočívá ve využití techniky již několik desetiletí používané v ORL oboru, tzv. funkční endonazální sinusovou chirurgii /FESS/. Tento přístup postupně vytlačuje dlouhodobě zavedenou mikroskopickou techniku, která nabízí horší přehlednost, menší operační pole za cenu vyšší traumatizace tkání. V historii této metody v roce 1987 Griffith a Veerapen poprvé popisují endoskopické zavedení mikroskopického tubusu a v roce 1992 uvádí Jankowski první úspěšnou, endoskopickou, endonazální resekci pituitárního adenomu. V českých zemích je zakladatel a dodneška šiřitel FESS problematiky Vokurka od sedmdesátých let minulého století, první endoskopické odstranění nádoru spodiny tureckého sedla se uskutečnilo v roce 2011 ve spolupráci otorinolaryngologického a neurochirurgického pracovišt FN Brno Bohunice.

Materiál a metody
Celkově za 12 roků bylo operováno tímto přístupem více než 200 pacientů, z toho šlo v 163 případech o selektivní hypofyzární nádorovou chirurgii. V současnosti je chirurgická technika standardizována, zákrok je vždy prováděn s pomocí peroperační navigace a technikou minimálně třírukou, peroperační vyšetření magnetickou rezonancí je používáno selektivně zejména při špatné přehlednosti operačního pole kdy nejde s jistotou vyloučit drobná residua endoskopicky.

Výsledky
Soubor pacientů je hodnocen podle histologického nálezu, pohlaví, věku a hormonální aktivity procesu. Provedli jsme podrobný rozbor hlavních sledovaných komplikací, šlo především o pooperační krvácení a likvoreu, které se objevily ojediněle, ale i tak je nutné je dělit dle doby trvání vzhledem k operaci i časovému intervalu od detamponády. Očekávané zánětlivé komplikace jsme zaznamenali jen v jednom případě a nejfatálnější komplikací bylo komorové krvácení vzniklé bezprostředně po časné revizní operaci pro likvoreu.

Diskuze
V současnosti je endoskopická endonazální technika při operacích spodiny tureckého sedla již standardní operační metodou, která se dále intenzivně rozvíjí, jak po stránce technického vybavení, tak postupným rozšiřováním operačního pole.

Závěr
Technika, kterou používáme 12 roků se postupně úspěšně zavádí na dalších pracovištích v naší republice, při porovnání s výsledky jiných, především severoamerických pracovišť s velkými soubory /Jho/ jsme nenalezli žádné zásadní rozdíly.

Literatura

1. Cavallo LM, Messina A, Cappabianca P, Esposito F, de Divitiis E, Tschabitscher M: Endoscopic endonasal surgery of the midline skull base: Anatomical study and clinical considerations. Neurosurg Focus 19:E2, 2005. 
2. Jankowski R, Auque J, Simon C, Marchal JC, Hepner H, Wayoff M: Endoscopic pituitary tumor surgery. Laryngoscope 102:1987,202, 1992. 
3. Jho HD, Ha HG: Endoscopic endonasal skull base surgery: Part 38The clivus and posterior fossa. Minim Invasive Neurosurg 47:16823, 2004. 
4. Synderman CH, Kassam A, Carrau R, Mintz A, Gardner P, Prevedello DM: Acquisition of surgical skills for endonasal skull base surgery: A training program. Laryngoscope 117:699,705, 2007.