Genetická predikce radiosenzitivity a její význam v předpovědi chronické toxicity radioterapie u pacientek léčených pro pokročilý karcinom děložního čípku.

Konference: 2011 XXXV. Brněnské onkologické dny a XXV. Konference pro sestry a laboranty

Kategorie: Zhoubné gynekologické nádory

Téma: Cílená radioterapie a brachyterapie: lékařské a fyzikální aspekty

Číslo abstraktu: 108

Autoři: MUDr. Simona Paulíková; Doc.Pharm.Dr. Martin Beránek, Ph.D.; MUDr. Igor Sirák, Ph.D.; Mgr. Monika Drastíková; MUDr. Milan Vošmik, Ph.D.; prof. MUDr. Jiří Petera, Ph.D.

Úvod

Karcinom čípku děložního je v České republice druhým nejčastějším gynekologickým nádorovým onemocněním. V roce 2005 bylo hlášeno 1003 nových případů a 343 žen na toto onemocnění zemřelo. Radioterapie je léčebnou metodou volby u pacientek s nádorem od stádia FIGO IIB, v současné době je standardně kombinována s konkomitantní chemoterapií založenou na cisplatině. Tato léčba může být spojena s rizikem pozdních postradiačních komplikací, které se vyskytují u 10-15% pacientek. Nalezení vhodných genetických prediktorů pozdní toxicity radioterapie by umožnilo individualizovat dávku a techniku radioterapie.

ATM gen a jeho proteinový produkt jsou důležitou součástí regulace buněčného cyklu. Podílejí se na reparaci DNA, na stresové reakci buňky, a tím i na udržení stability genomu. Genetické změny tohoto genu jsou asociovány s onemocněním ataxia teleangiektasia (AT), což je autosomálně recesivní onemocnění, při kterém u pacientů dochází k postupným ztrátám mozečkových buněk a v důsledku toho ke ztrátě koordinace. Vyšetřením DNA těchto pacientů byly objeveny stovky mutací ATM genu. Takto poškozené buňky jsou hypersenzitivní vůči radiaci a jiným vlivům poškozujícím DNA. Devastující reakce na ozáření u AT pacientů byla publikována již před 30 lety a následně byla hypotéza o zvýšené radiosenzibilitě u pacientů s mutací genu ATM prokázána v několika studiích i na celulární úrovni. U vyšetřovaných pacientů, kteří byli homozygotními nositeli ATM 5557G>A mutace byla prokázána vyšší radiosenzitivita.

TGFβ1 gen exprimuje cytokin TGFB1, tj. peptid s různorodou funkcí při regulaci proliferace, diferenciace, adheze a migrace mnoha buněk, který působí jako hlavní spouštěč procesu fibrózy. Účastní se na vzniku a progresi postradiačního postižení různých tkání. Byl popsán vztah mezi genetickými polymorfismy v genu TGFß1, vysokými plazmatickými koncentracemi TGFß1, a klinicky významnou radiosenzitivitou u pacientů, u kterých se vyvinula radioterapií indukovaná fibróza.

Cílem našeho sdělení je prezentace pilotních výsledků analýzy genetického polymorfismu v genech ATM a TGFß1 u pacientek léčených chemoradioterapií pro karcinom hrdla děložního a zhodnocení korelace s pozdní toxicitou.

Metoda a pacienti

V rámci našeho projektu byly dosud odebrány krevní vzorky u 20 pacientek léčených chemoradioterapií pro lokálně pokročilý karcinom děložního čípku (stádium IIB-IIIB) a z lymfocytů byla extrahována DNA. U každé z pacientek bylo provedeno vyšetření polymorfismu D1853N (nukleotidová záměna 5557G>A) v genu ATM a několika polymorfismů v TGFβ1 genu (polymorfismus v promotoru -1552delAGG, -800G>A a -509C>T; polymorfismy v kódující sekvenci genu L10P, R25P a T263I), a zároveň zhodnocení korelace s pozdní gastrointestinální a urologickou toxicitou stupně III a IV dle RTOG/EORTC kriterií pozdní toxicity. Pro analýzu ATM genu, polymorfních míst -800, -509 a v kodonu 263 TGFβ1 genu byly validovány metody založené na analýze restrikčních fragmentů (RFLP). Delece v oblasti -1552 byla vyšetřována fragmentační analýzou na automatickém genetickém analyzátoru ABI 3130 (Applied Biosystems). Pro analýzu kodonů 10 a 25 bylo užito přímé sekvenování PCR produktu. S mediánem sledování 5 let (2 9) jsou všechny pacientky bez známek nádorového onemocnění. Dolní gastrointestinální toxicita stupně 3 byla zaznamenána u 4 pacientek, urologická toxicita stupně 3 byla pozorována u 4 pacientek.

Výsledky

Heterozygozita 5557G>A v genu ATM byla zjištěna u 3 pacientek (15%), což je v souladu s literárními údaji o frekvenci této mutace v kavkazské populaci. Korelace s pozdní postradiační toxicitou u těchto 3 pacientek nebyla nalezena. Triple homozygotní varianta genu TGFß1 (-1552delAGG, -509C>T, L10P) byla zjištěna u 4 pacientek, přičemž korelace s pozdní postradiační toxicitou byla nalezena u tří z těchto pacientek. Triple heterozygotní varianta byla zjištěna u 6 pacientek, u dvou z nich se vyskytla pozdní postradiační toxicita. Heterozygotní varianta TGFß1 genu -800G>A se vyskytla u 3 pacientek, z toho pouze u jedné pacientky byla prokázána pozdní toxicita. Heterozygotní varianta R25P se vyskytla u dvou pacientek, z nichž ani jedna netrpí pozdní postradiační toxicitou.

Závěr

Během pilotní fáze projektu byly vypracovány molekulárně biologické metody pro analýzu polymorfismů ATM a TGFß1 genů a následně bylo vyšetřeno prvních 20 pacientek léčených chemoradioterapií pro karcinom hrdla děložního. V následujícím období bude vyšetřovaný soubor dále rozšířen pro statistické vyhodnocení korelace mezi genetickými polymorfismy a radiosenzitivitou zdravých tkání.

Projekt je podpořen grantem IGA ČR NT/11334-4.

Datum přednesení příspěvku: 22. 4. 2011