HISTOPATOLOGICKÉ HODNOCENÍ REGRESE ADENOKARCINOMU REKTA PO NEOADJUVANTNÍ TERAPII

Adenokarcinomy rekta (AR) po neoadjuvantní léčbě v různé míře regredují. Odezvu lze sledovat makroskopicky či hodnotit mikroskopicky. Typickým makro­skopickým nálezem je celkové výrazné zmenšení nádoru, vymizení čí výrazná redukce jeho exofytické složky až k obrazu mělké ulcerace. Může dojít i k úplné reepitelizaci a praktickému vymizení nádoru. Mikroskopický obraz je někdy v příkrém rozporu s makroskopickým vzhledem - reziduální exofytická složka může být tvořena pouze neinvazivní komponentou tumoru (adenomem), vymizení viditelných slizničních změn je naopak někdy provázeno vitální karcinomovou infiltrací v hlubších vrstvách střevní stěny. Důležité je, že karcinomové buňky jsou po léčbě zčásti nahrazeny inflamatorní a fibroproduktivní reakcí (jiz­vením). Základním nástrojem pro hodnocení odezvy AR na neoadjuvanci je TNM klasifikace. Je nutné mít na paměti, že popisuje stav po léčbě, nikoliv (od­hadovaný) rozsahu tumor před léčbou. Klasifikace ypT je však pouze anatomická, neobsahuje informaci o poměru nádorových buněk a jizevnatých změn. Důležitý prognostický znak - dosažení patologické kompletní remise - je však uchopitelný (pCR = ypT0). Pro přesnější hodnocení zastoupení nádorových buněk je vypracováno několik systémů (Mandard, Dworak, Royal College of Pathologists atd.), mají velmi dobrou reproducibilitu a jsou snadno použitelné. Třídí regresi obvykle do tří až pěti kategorií, od úplné, přes parciální až po minimální/žádnou. Stejným způsobem lze přistoupit k popisu regrese regionálních uzlinových metastáz, i když běžná praxe to není. Odezva regionálních metastáz na neoadjuvanci je obvykle úměrná reakci primárního tumoru, neplatí to však zdaleka absolutně a nelze tedy v případě ypT0 automaticky usuzovat na ypN0.