KARDIOTOXICITA TRASTUZUMABU U STARŠÍCH PACIENTEK S KARCINOMEM PRSU

Konference: 2015 XXXIX. Brněnské onkologické dny a XXIX. Konference pro nelékařské zdravotnické pracovníky

Kategorie: nežádoucí účinky

Téma: VII. Nežádoucí účinky protinádorové léčby

Číslo abstraktu: VII/ 384

Autoři: MUDr. Markéta Palácová; MUDr. Marta Krásenská; MUDr. Katarína Petráková, Ph.D.; prof. MUDr. Marek Svoboda, Ph.D.

Trastuzumab zlepšuje celkové přežívání u pacientek s karcinomem prsu, zvyšuje ale také riziko vzniku kardiotoxicity. Procento výskytu kardiotoxicity se u pacientek léčených trastuzumabem v monoterapii pohybuje mezi 3 a 7 %. U pacientek léčených kombinací trastuzumabu s chemoterapií byl popisován výskyt kardiotoxicity u 3–27 % žen. Mechanizmus kardiotoxicity souvisí s receptorem HER-2. Experimentální práce prokázaly, že receptor Her-2 v myocytech má ochrannou funkci – pozitivně ovlivňuje adaptaci myocytu na stres. Trastuzumab navázáním na receptor Her-2 zablokuje reparativní buněčný proces a uvolní cestu apoptóze. V situaci již existujícího problému myocytu může akcelerovat buněčnou smrt nebo zabrání obnovení normální buněčné funkce zablokováním reparativního procesu. Po přerušení terapie s trastuzumabem došlo u většiny pacientek k normalizaci EF LK, což podporuje hypotézu buněčné reparace, které se znovu aktivují po uvolnění receptoru Her-2. Projevem kardiotoxicity je poškození funkce myokardu levé komory srdeční s dalším vývojem srdečního selhání. Může dojít buď pouze k asymptomatickému poklesu EF LK, nebo ke klinickým projevům srdečního selhání. Možnou karditoxicitu je nutno pravidelně při terapii s trastuzumabem monitorovat pomocí echokardiografie. Doporučuje se pravidelná monitorace EF LK každé 3–4 měsíce při terapii trastuzumabem a dále již v delších časových intervalech po ukončení léčby. V případě objevení se kardiotoxicity je nutno terapii trastuzumabem přerušit, zahájit příslušnou medikaci. Standardní terapie kardiálního selhání způsobeného trastuzumabem není stanovena, v terapii jsou využívány betablokátory a inhibitory konverze angiotenzinu. V případě normalizace EF LK je možno zvážit návrat k terapii trastuzumabem. Vždy při zvažování návratu k terapii je nutno zvážit riziko/přínos terapie pro pacientku. Rizikovými faktory jsou ICHS, hypertenze, předchozí RT na oblast hrudníku a věk na 65 let. Naším cílem bylo zjistit, zda se liší výskyt kardiotoxicity u starších žen ve srovnání s mladší populací léčenou trastuzumabem.

Práce byla podpořena grantovým projektem MZ ČR – RVO (MOÚ, 00209805).

Datum přednesení příspěvku: 10. 4. 2015