Kombinace Avastin + Tarceva v udržovací léčbě NSCLC – výsledky studie ATLAS

Samotná cytostatická léčba významně prodlužuje přežívání nemocných s pokročilým nemalobuněčným karcinomem, ale po určité době dochází u většiny nemocných k progresi. Jsou proto hledány vhodné strategie, jak zvýšit účinnost chemoterapie, a jednou z cest je kombinace s biologickou léčbou.

Ve studii ATLAS (Miller VA et al., ASCO, 2009) byla hodnocena udržovací léčba erlotinibem ve srovnání s placebem po ukončení 4 cyklů indukční chemoterapie platinovým dubletem u nemocných, u nichž při chemoterapii nedošlo k progresi nemoci. Bevacizumab byl podáván již souběžně s chemoterapií a po jejím ukončení dále až do progrese jak v rameni s erlotinibem, tak v rameni s placebem.

Do studie bylo zařazeno celkem 768 nemocných. Primárním cílem bylo zhodnocení doby přežití bez progrese (PFS) a tento cíl byl splněn, když v rameni s erlotinibem bylo dosaženo významně lepšího PFS HR 0,722, p = 0,0012. Splnění primárního cíle bylo zjištěno již při průběžné analýze, a proto byla studie ukončena předčasně. Zlepšení PFS bylo dosaženo prakticky u všech podskupin nemocných, a to bez ohledu na věk, pohlaví, kuřáctví (výsledky u nekuřáků jsou však lepší), použitý režim chemoterapie, přítomnost mozkových metastáz apod. V rameni s erlotinibem byla podle očekávání vyšší incidence kožní toxicity a průjmu, incidence jiného typu toxicity se významně nelišila, hemoptýza byla zjištěna pouze u 3 (0,8 %) nemocných v rameni s erlotinibem a 2 (0,5 %) nemocných v rameni s placebem.
Hodnocení celkového přežití dosud nebylo provedeno pro krátkou dobu sledování.

Podpořeno výzkumným záměrem MZ00000064211