Meze a možnosti primární a sekundární onkoprevence: kde jsme a kudy dál?

Velmi často se v medicíně setkáme se situací, kdy od pacienta slyšíme větu: „Kdybych býval přišel dříve“, „Že jsem nepřestal kouřit“ nebo „Proč jsem nechodil na preventivní prohlídky?“.
Prevence a časná diagnóza většiny nádorových onemocnění ulehčuje samotnou léčbu a samozřejmě zlepšuje prognózu onemocnění. Přesto však mnoho lidí stále nenavštěvuje pravidelné preventivní prohlídky a někdy dlouhou dobu přehlíží ranné symptomy nádorového bujení, což vede k tomu, že jsou tato onemocnění velmi často diagnostikována v pokročilejších stádiích nemoci.
Výzkum a praxe ukazují, že toto chování není způsobeno nedostatkem informací na straně pacienta nebo lékaře (Cohen, McChargue, Collins et al., 2004). Mnoho výzkumných studií se snažilo přijít na příčiny nonkompliance a dále pak hledat způsoby jak komplianci pacientů zvýšit (Norman, Abraham, Conner, 2000). Výsledky těchto studií ukazují, že informovanost pacientů o rizicích a výhodách určitých vzorců chování nestačí k tomu, aby rostla kompliance a lidé se tak chovali podle lékařských doporučení (Cohen, McChargue, Collins et al., 2004). Některé analýzy chování naznačují, že nonkompliance se screeningovými programy a primární a sekundární prevencí nádorových onemocnění může mít hlubší psychologické kořeny. Bylo například doloženo, že ženy, jejichž rodinná historie je zatížena výskytem rakoviny prsu, paradoxně daleko méně často podstupují pravidelné mamografické vyšetření, oproti ženám bez této rodinné zátěže (Polednak, Lane, Burg, 1991).
Z výše uvedeného vyplývá několik zásadních otázek. Do jaké míry je onkoprevence v naší zemi efektivní a využívá vědeckých poznatků pro přípravu preventivních programů? Pro koho je prevence vlastně určena a koho skutečně oslovuje? Mění preventivní programy chování lidí nebo mají vliv jen na ty, kteří by se stejně změnili?
Cílem našeho příspěvku je, kriticky se zamyslet nad možnými přístupy k prevenci a položit si otázky, které jsou v počátcích tvorby jakéhokoliv preventivního programu klíčové.

Literatura:

1. Cohen, L M., McChcargue, D. E., Collins, F.L. (2004). The Health Psychology Handbook. New Delhi: SAGE Publications
   
2. Polednak, A. P., Lane, D. S., Burg, M. A. (1991). Risk perception, family history, and use of Brest cancor screening tests. Cancor Detection and Prevention, 15, 257 – 263.