MOLEKULÁRNÍ ANALÝZA V CÍLENÉ LÉČBĚ SOLIDNÍCH NÁDORŮ: OD VÝZKUMŮ KE KLINICKÉ PRAXI

Východiska:

Cílená biologická léčba, která byla v klinické onkologii solidních nádorů poprvé představena před 12 lety, způsobila obrat v dlouhodobých trendech mortality. Zásadní význam pro její výrazné rozšíření bylo pochopení detailního mechanizmu účinku vedoucí k cílenému podávání vybraným skupi­nám pacientů. Po radikálním zlepšení přežití pacientek s HER2 pozitivním karcinomem prsu léčených anti-HER2 protilátkou (trastuzumab) tak přišla o několik let později cílená léčba i dalších malignit. Mezi nejvýznamnějšími lze jmenovat monoklonální protilátky zacílené na receptor pro epidermální růstový faktor (EGFR) panitumumab a cetuximab či angiogenezi inhibující protilátky receptoru pro vaskulární endoteliální růstový faktor (VEGFR) bevacizumab, obojí pri­márně v léčbě metastazujícího kolorektálního karcinomu. Radikální zlepšení prognózy zaznamenaly také nízkomolekulární inhibitory tyrozinkináz gefitinib a erlotinib pro pacienty s pokročilými nemalobuněčnými karcinomy plic (NSCLC) vykazujícími přítomnost aktivační mutace receptoru pro epidermální růs­tový faktor (EGFR) či obdobně cílené nízkomolekulární inhibitory B-RAF kinázy sorafenib či vemurafenib s přínosem pro pokročilý BRAF mutovaný melanom. Na základě těchto úspěšných preparátů se v poslední dekádě významná část aplikovaného onkologického výzkumu zaměřila na studium nádorového genomu, především za účelem nalezení vhodných molekulárních markerů umožňujících predikci účinnosti daného biologického agens. Molekulárním profilo­váním nádorů byly kromě již výše zmíněných somatických genových mutací objeveny významné role genových přestaveb, např. fuzního EML4-ALK pro te­rapii NSCLC dalším nízkomolekulárním inhibitorem crizotinibem. Vedle těchto markerů, které byly již zavedeny do rutinní praxe, se zkoumají i biomarkery metylační inhibice (epigenetické markery) nebo regulátory genové exprese na bázi RNA interference (mikroRNA, miRNA).

Závěr:

Lze očekávat, že i tyto nově objevované a testované molekulární markery se stanou v nedaleké budoucnosti nedílnou součástí klinické praxe v terapii solidních nádorů.