OBEZITA JAKO RIZIKOVÝ FAKTOR AGRESIVNÍHO KARCINOMU PROSTATY

Obezita je civilizační choroba, která se stává závažným medicínským problémem. Její incidence permanentně narůstá a např. v USA postihuje více než třetinu populace. Vztah mezi obezitou a karcinomem prostaty je dosud nejasný. Výsledky recentních prací zabývajících se problematikou karcinomu prostaty u obézních mužů naznačují, že incidence CaP u mužů s BMI (body mass index) vetsinez 30–35 kg/m² může být nižší. Některé práce prokázaly vyšší detekci CaP biopsy u mužů s BMI mensinez 35 kg/m² ¹. V jiných studiích bylo prokázáno nižší riziko výskytu CaP pouze u obézních (BMI vetsinez 30 kg/m²) s pozitivní rodinnou anamnézou a v mladším věku (mensinez 60 let). Vyšší BMI v mladém věku (21 let) byl asociován s nižším rizikem pokročilého či metastatického onemocnění².
Na druhou stranu však řada prací prokázala u obézních vyšší agresivitu CaP, vyšší riziko pozitivních okrajů a infiltrace semenných váčků po radikální prostatektomii, vyšší histologický grading CaP a vyšší riziko biochemického selhání po radikální prostatektomii ^3,4,5.
Některé další studie pak prokázaly výrazný vztah mezi obezitou a mortalitou na CaP⁶.
Předpoklad, že pokročilejší a agresivnější formy CaP u obézních jsou způsobeny opožděnou diagnózou, nebyl prokázán. Stejně tak nebyly prokázány změny v hladině PSA v souvislosti s BMI ⁷.
Biologické mechanismy způsobující asociaci mezi obezitou a agresivnějším CaP jsou stále nejasné. Vzhledem ke skutečnosti, že CaP je hormonálně podmíněné maligní onemocnění, mohu hrát změny v hladinách některých hormonů určitou roli. Obezita je všeobecně spojena s vyšší plazmatickou hladinou estrogenů a nižší hladinou cirkulujícího testosteronu, což může mít částečně protektivní účinek. Současně však způsobuje nižší hladiny sex hormone-binding globulinu, který může zvyšovat frakci biologicky dostupného testosteronu. Nižší předoperační hladina sérového testosteronu před radikální prostatektomií bývá spojena s vyšší incidencí lokálně pokročilého CaP ⁸. Jiné hypotézy zabývající se vztahem mezi agresivitou CaP a dalšími hormonálně aktivními látkami jako např. insulin, IGF-1 nebo leptin, nepřinesly přes jisté výsledky spolehlivý průkaz biologického mechanismu, způsobujícího u obézních mužů agresivnější průběh onemocnění ^{9,10,11,12,13,14,15}.
V naší práci jsme se pokusili retrospektivně zhodnotit vztah BMI s charakteristikou karcinomu prostaty u nemocných po radikální prostatektomii. Do studie bylo zařazeno 350 pacientů, u nichž byla v letech 2001–2005 provedena radikální prostatektomie. Nemocní byli rozděleni do dvou skupin podle BMI mensinez 30 kg/m2 a vetsinezrovno 30 kg/m2 a výsledky byly srovnány s rizikovými faktory agresivity karcinomu – patologickou kategorií T a Gleasonovým gradem definitivního preparátu.

VÝSLEDKY

Ve skupině s BMI mensinez 30 kg/m2 byla zastoupena kategorie pT3 a pT4 u 28,5 % (79/277) nemocných a ve skupině s BMI vetsinezrovno 30 kg/m2 u 35,6 % (65/73) nemocných. Gleasonův grade 4 a 5 v definitivním preparátu u nemocných ve skupině s BMI mensinez 30 kg/m2 byl nalezen ve 27,8 % (77/277) a u nemocných ve skupině s BMI vetsinezrovno 30 kg/m2 byl stanoven ve 31,5 % (23/73). Statistická významnost pomocí hodnocení chí2 (chí2) testem však nebyla prokázána ani při specifičtějších hranicích BMI (mensinez25–30–35vetsinez).

ZÁVĚR

Karcinom prostaty u obézních pacientů s BMI vetsinezrovno 30 kg/m2 může mít častěji agresivnější biologický charakter než u pacientů s nižším BMI.
LITERATURA

1. PRESTI, JC. jr., LEE, U., BROOKS, JD., TERRIS, MK. Lower body mass index is associated with higher prostate cancer detection rate and less favorable pathological features in a biopsy population. J Urol, 2004, 171, p. 2199–2202.
2. GIOVANNUCCI, E., RIMM, EB., LIU, Y., et al. Body mass index and risk of prostate cancer in US health professionals. J Natol Cancer Inst, 2003, 95, p. 1240–1244.
3. PRESTI, JC. jr. Obesity and prostate cancer. Curr Opin Urol, 2005, 15, No. 1, p. 13–16.
4. AMLING, CL. Relationship between obesity and prostate cancer. Curr Opin Urol, 2005, 15, No. 3, p. 167–171.
5. FREEDLAND, SJ., TERRIS, MK., PRESTI, JC. jr., AMLING, CL., KANE, CJ., TROCK, B., ARONSON, WJ. Obesity and biochemical outcome following radical prostatectomy for rogan confined disease with negative surgical margins. J Urol, 2004, 172, p. 520–524.
6. SNOWDON, DA., PHILLIPS, RL., CHOI, W. Diet, obesity and risk of fatal prostate cancer. Am J Epidemiol, 1984, 120, p. 244–250.
7. THOMPSON, IM., LEACH, R., TROYER, D., et al. Realtionship of body mass index and prostate specific antigen in a population-based study. Urol Oncol, 2004, 22, p. 127–131.
8. MASSENGIL, JC., SUN, L., MOUL, JW., et al. Pretreatment total testosterone level predicts pathological stage in patients with localized prostate cancer treated with radical prostatectomy. J Urol, 2003, 169, p. 1670–1675.
9. SHULDINER, AR., YANG, R., GONG, DW. Resitin, obesity and insulin resistance – the emerging role of adipocyte as an endocrine organ. N Engl J Med, 2001, 345, p. 1345–1346.
10. GIOVANUCCI, E., RIMM, EB., STAMPFER, MJ., et al. Diabetes mellitus and risk of prostate cancer. Cancer Causes Control, 1998, 9, p. 3–9.
11. WILL, JC., VINCOR, F., CALLE, EE. Is diabetes mellitus associate with prostate cancer incidence and survival? Epidemiology, 1999, 10, p. 313–318.
12. HSING, AW., GAO, YT., CHUA, S., et al. Insulin resistance and prostate cancer risk. J Natol Cancer Inst, 2003, 95, p. 67–71.
13. SHANEYFELT, T., HUSEIN, R., BUBLEY, G., MANTZOROS, CS. Hormonal predictors of prostate cancer: a meta-analysis. J Clin Oncol, 2000, 18, p. 847–853.
14. SOMASUNDAR, P., FRANKENBERRY, KA., SKINNER, H. et al. Prostate cancer cell proliferation is influenced by leptin. J Surg Res, 2004, 118, p. 71–82.
15. FRANKENBERRY, KA., SOMASUNDAR, P., McFADDEN, DW., VONA-DAVIS, LC. Leptin induces cell migration and expression of growth factors in human prostate cancer cells. Am J Surg, 2004, 188, p. 560–565.