Odpověď na léčbu gefiinibem(Iressou) dle linie podání a performans status

Konference: 2005 XIII. Západočeské pneumoonkologické dny

Kategorie: Zhoubné nádory plic a průdušek

Téma: Konference bez tematických celků

Číslo abstraktu: 022

Autoři: prof. MUDr. Jana Skřičková, CSc.; MUDr. Marcela Tomíšková; MUDr. Jana Kaplanová; MUDr. Bohdan Kadlec; MUDr. Lenka Babičková (Jakubíková); MUDr. Mgr. Yvonne Staňková, Ph.D.; MUDr. Irena Vašutová; Mgr. Adam Svobodník, Ph.D.

Gefitinib (Iressa) je účinný perorální necytotoxický antrachinolon.J eho účinek je selektivní.Je inhibitorem tyrozinkinázové aktivity receptoru proepidermální růstový faktor (EGFR–TKI). Jeho účinnost byla prokázána u nemocných s pokročilým NSCLC ve 2. i vyšších liniích léčby. V naší práci hodnotíme výsledky léčby Iressou ve vztahu k linii podání a performans status u 690 nemocných, kterým byl preparát podán v letech 2001–2004 v rámci Programu časného přístupu (EAP).
Pacienti a metody: Preparátem byli léčení nemocní s NSCLC. V klinickém stadium IIIB 185 (26,8 %) nemocných, v klinickém stádiu IV 291 (42. 2 %), ve stádiu IB 44 (6,4 %), 40 (5,7 %) ve stadiu IIB a 117 (17,0 %) ve stádiu IIIA. Pacienti byli léčeni preparátem Iressa v dávce 250 mg perorálně a lék byl podáván jedenkrát denně. Léčba probíhla do progrese onemocnění. Jako 1 linie léčby byla léčba indikována u 138 (20 %) nemocných, ve 2. linii byla podávána u 290 (42,0 %), ve 3. linii u 201 (29,2 %), ve 4. u 46 (6,7 %), v 5. linii u 14 (2,0 %) a v 6. linii u jednoho (0,1 %) nemocného. PS v době zahájení léčby Iressou byl hodnocen u 56 nemocných (8,1 %) jako 0, jako PS 1 u 333 (48,3 %), jako PS 2 u 174 (25,2 %), PS 3 u 19 (2,8 %) a PS 4 u 3 (0,4 %). Údaj o PS se nepodařilo dohledat v dfokumentaci 105 nemocných. Hodnotili jsme následující parametry: léčebnou odpověď, přežití, zlepšení příznaků (únavu, dušnost, kašel, bolest, denní aktivitu).
Výsledky: Mezi skupinami pacientů rozdělených podle linie podání gefiinibu byl prokázaný statisticky významný rozdíl (p <0. 001) v celkovém přežití od stanovení diagnózy i v celkovém přežití od zahájení léčby gefiinibem. Medián přežití od stanovení diagnózy byl nejdelší u nemocných, kterým byl gefiinib podáván v 5. a 6. linii a postupně se prodloužoval od 1. linie do 4.–6. linie od 8,2 měsíce do 64,9 měsíce. Pokud byla délka přežití analyzována od zahájení léčby gefiinibem, tak se statisticky významně jevilo přežití nejdelší ve skupině nemocných, kteří byli gefiinibem léčeni ve 2.linii (medián přežití 7,6 měsíce,p=0.011).
Doba do progrese od stanovení diagnózy byla opět nejdelší, a to statisticky významně, ve skupině nemocných, kde byl gefiinib podáván ve 4.–6.linii (p<0,001, medián 29,1 měsíce). Pokud jsme dobu do pregrese analyzovali od zahájení léčby gefiinibem,tak tato byla v podstatě shodná ve všech liniích podání (od 2,7 měsíce do 3,8 měsíce, p=0,315). Pokud se týká délky přežití od stanovení diagnózy a PS, tak nejdelšího přežití od stanovení diagnózy bylo dosaženo u nemocných s PS 0 a to ve 4.–6. linii (56,6 měsíce). Délka přežití od zahájení léčby gefiinibem byla nejdelší ve 2. linii u nemocných s PS0 a to 10,3 měsíce.Doba do progrese byla opět nejdelší pro skupinu nemocných s PS 0, u kterých byl gefiinib podán a ve 4.–6. linii (16,4 měsíce). Medián doby do preogrese od zahájení léčby gefiinibem byl nejdelší ve skupině nemocných s PS 1, kde byl gefitinib podán ve 2.linii (7,2měsíce).
Závěr: Na základě hodnocení léčby gefiinibem(Iressou) u 690 nemocných ve vztahu k linii podání a PS se domníváme, že se jedná o léčbu vhodnou pro nemocné s NSCLC tam, kde je PS 0 a 1 a kde byla zaznamenána dlouhotrvající odpověď na léčbu předchozí. Pro nemocné s PS 1 se jeví gefiinib jako neúčinnější ve 2.linii.

Datum přednesení příspěvku: 10. 11. 2005