PREDIKTIVNÍ A PROGNOSTICKÝ VÝZNAM MOLEKULÁRNÍ ANALÝZY GASTROINTESTINÁLNÍCH STROMÁLNÍCH NÁDORŮ

Stanovení diagnózy

Gastrointestinální stromální nádory (GISTy) tvoří skupinu mezenchymálních nádorů gastrointestinálního traktu (GIT) charakterizovanou expresí transmembránového proteinu KIT (CD 117). Aktivační (gain of function) mutace v genech c-kit a pdgfrα (plateled derived growth receptor factor alpha), jež kódují receptorové tyrozinkinázy KIT a PDGFRα, hrají v patogenezi vzniku GISTů významnou roli. Mutacemi podmíněná konstitutivní aktivace transmembránových proteinů KIT a PDGFRα vede k následnému, na ligandu nezávislému, spuštění signalizačních drah podporujících proliferaci a prodloužené přežívaní nádorových buněk. Přítomnost mutací v genu c-kit je detekovaná přibližně u 80% případů. Třetina pacientů bez mutací v genu c-kit má mutován gen pdgfrα.

Stanovení diagnózy GISTů spočívá v histopatologickém vyšetření nádorových buněk. Molekulární analýza mutací genů c-kit a pdgfrα u pacientů s GISTem slouží k potvrzení patogenetických mechanismů vzniku těchto nádorů, zásadní význam má ovšem při předpovědi odezvy nádoru na terapii. Senzitivita (citlivost/rezistence) nádoru na imatinib mesylát u pacientů s GISTem podle doposud provedených klinických studií souvisí s mutačním stavem genů c-kit a pdgfrα. Terapeutickou odezvu rovněž ovlivňuje rozvoj získané rezistence na základě vzniku sekundárních mutací. Molekulární diagnostika GISTů může v tomto ohledu sloužit k volbě vhodné terapie.

Metodika a výsledky

Přítomnost mutací jsme vyšetřili u 114 vzorků nádorů od 101 pacientů. V 77 (68%) případech jsme zjistili přítomnost mutací v exonu 11 genu c-kit. Mutace se v uvedeném exonu vyskytují nejčastěji. Obecně jsou nádory s mutacemi v uvedeném exonu senzitivní na cílenou terapii imatinib mesylátem. U genu pdgfrα jsme mutace diagnostikovali v exonu 12 a 18 u 2, respektive 8 případů (1, respektive 7%). V jednom případě se z detekovaných mutací v exonu 12 jednalo o substituci nukleotidů. Nádory s uvedenou mutaci jsou podle literárních zdrojů in vitro senzitivní na imatinib mesylát. U exonu 18 jsme v 6 z 8 detekovaných případu zjistili přítomnost mutace substitučního typu, odpovědnou za primární rezistenci nádoru na cílenou terapii. Přítomnost sekundárních mutací jsme ve vyšetřovaných vzorcích prokázali v 9 případech. Sekundární mutace vznikají v průběhu terapie a jsou jedním z hlavních mechanismů získané rezistence nádorů na terapii. Biologické chování GISTů je variabilní, může být benigní i vysoce maligní. Pro určení agresivního charakteru tumoru, odlišení nádorů benigních od maligních, případně schopnosti metastazovat, jsou za akceptovaná kritéria považovány mitotická aktivita a velikost nádoru. Na základě těchto kritérií se GISTy dělí do čtyř rizikových skupin: na nádory s velmi nízkým, nízkým, středním a vysokým rizikem. Z nově diagnostikovaných GISTů je přibližně jedna třetina (20-45%) zřetel¬ně maligních nebo s vysokým stupněm rizika. U zbývajících dvou třetin se v podstatě jedná o benigní nádory nebo nádory velmi nízkého rizika. Avšak i malé nádory, nebo nádory s nízkou mitotickou aktivitou se mohou chovat agresivně nebo příležitostně metastazovat. Proto je nutné každý GIST považovat za potenciálně maligní. Molekulární markery, které jsou zahrnuty v procesech proliferace buněk a regulace buněčného stárnutí, mohou poskytnout nové poznatky o biologickém chování těchto nádorů.

Závěr

Molekulární analýzu GISTů jsme kromě sledování mutačního stavu genů c-kit a pdgfrαrozšířili o kvantitativní stanovení exprese vybraných molekul, účastnících se procesů spojených s proliferací nádorových buněk. Měřili jsme hladiny mRNA proliferačních markerů Ki67 a TPX2 a hladiny mRNA molekuly hTERT jako markeru telomerázové aktivity s využitím metod absolutní kvantifikace v reálném čase (RQ RT PCR). Skupina pacientů s agresivním a vysoce proliferujicím Burkittovým lymfomem (n = 19) exprimovala signifikantně vyšší hladiny proliferačních markerů Ki67 (p > 0,0001), TPX2 (p > 0,0001) a telomerázové podjednotky hTERT (p > 0,0001) než skupina pacientů s GISTem (n = 89, 90, respektive 58) nebo leiomyomem (n = 9,9, respektive 4). Ve výsledcích statistického hodnocení byla rovněž zjištěna statistická korelace mezi hladinami proliferačního markeru TPX2 a nádory GISTu ze skupiny s vysokým rizikem agresivního chování. Podskupina pacientů s vysokým rizikem (n = 36) exprimovala signifikantně vyšší hladiny TPX2 (p = 0,0101), než tomu bylo u nemocných v podskupinách s velmi nízkým (n = 4), nízkým (n = 3), případně středním stupněm rizika (n = 5). Získaná data mohou ve spojení s klinickými údaji a morfologickým hodnocením stupně rizika GISTů přispět k odhadu maligního potenciálu nádorů a určení prognózy onemocnění.

Projekt podporován: MZ0 FNM 2005/6704.
e-mail: alena.augustinakova@fnmotol.cz