Přínos PET a PET/CT k diagnostice a stagingu bronchogenního karcinomu

Pozitronová emisní tomografie /PET/ pracuje na principu detekce hypermetabolických ložisek v tkáni. Nevýhodu této metody-nedostatek informací o anatomické lokalizaci a morfologii ložiska – odstranila kombinace s CT, prováděná formou buď hybridního zobrazení nebo nebo dodatečné fúze samostatně získaných obrazů.

Vyšetření se prosadilo v diferenciální diagnostice plicních uzlů, ve stagingu nemalobuněčného plicního karcinomu, detekci recidiv a částečně i v hodnocení odpovědi na léčbu. PET se považuje za vysoce senzitivní při odlišení solitárních benigních a maligních plicních uzlů, senzitivita je v literatuře udávána mezi 90–100 %,specificita 70–95 %. Metoda ovšem není sto detekovat ložiska menší než 5 mm, dalším limitem je možnost falešně pozitivního nálezu při aktivních granulomatozních /tbc, sarkoidoza/ nebo jiných zánětlivých procesech /např. aspergiloza/. Při stagingu tkví přínos PETu zejména v detekci infiltrovaných lymfatických uzlin v plicních hilech a mediastinu a v odhalení vzdálených metastáz. Považuje se za nejpřesnější neinvazivní metodu pro určení stadia u pokročilých NSCLC a doporučuje se pro zpřesnění stagingu před definitivním rozhodnutím o způsobu terapie.

V běžné praxi se nyní jako radiofarmakum pro PET užívá převážně /18F/fluoro-2-deoxy- D-glukoza /FDG/. V blízké budoucnosti se dá očekávat rozšíření dalších radiofarmak – konkrétně analogu thymidinu /18F/3-deoxy-3-fluorothymidinu /FLT/, který mimo jiné prokazuje vyšší specificitu pro rozlišení maligních plicních tumorů od benigních lézí, a měl by tedy zlepšit diagnostiku v této oblasti.