Sestra v roli psychologa ?!

Každý člověk, který se ocitne v situaci, jakou je vyrovnání se s onkologickou chorobou, prochází různými psychickými změnami. Již v době, kdy se objeví první nejasné příznaky  nemoci,  začíná  pociťovat  strach  a  obavy  z možné  nemoci.  Jistá  krize  se  pak v menším, či větším rozsahu dostaví v momentě potvrzení obávané diagnózy. Každý člověk reaguje na danou situaci jinak, ovšem prakticky u každého se jistě dostaví prvotně šok a strach. Strach z nejasné budoucnosti, strach z bolesti, strach z léčby, i z toho, zda léčba bude mít žádaný efekt, obavy z reakce v okolí, v rodině, v zaměstnání. Zvláště ženy se pak obávají vedlejších účinků léčby, jako je vypadávání vlasů, nevolnost a jiné. Každá z těchto žen si jistě kladu otázku, proč zrovna já ?

Na našem pracovišti si často všímáme, jak rozdílně pacientky reagují na sdělení diagnózy rakoviny prsu. Některá při vyslovení této tvrdé skutečnosti vypne. Připadá nám, že nevnímá,  co  jí  lékař  říká.  Jiná  své  emoce  okamžitě  projeví  pláčem,  další  odchází s úsměvem a optimismem, že všechno zvládne. Nevíme ovšem, jak dále tyto ženy reagují doma. Tyto situace jsou velmi obtížné pochopit, proto by bylo ideálním řešením, kdyby každá pacientka,  která  nebude  sama  schopna  tuto  situaci  zvládnout  ,  měla  možnost  pohovoru s psychologem. Z ekonomických důvodů se však na našem pracovišti stále nedaří psychologa získat , proto je velmi nutné, aby tuto úlohu nahradil alespoň částečně lékař a v neposlední řadě i sestra či jiný střední zdravotnický pracovník. Pacientka je v daný moment nešťastná a očekává od personálu porozumění, vysvětlení, uklidnění.

Po sdělení  diagnózy  prochází  každá  žena  na  našem  pracovišti  komisí,  na které je přítomen mimo naší lékařky i chirurg a onkolog. Dále také sestra z mamologie a onkologie. Zde se všichni snaží, co nejšetrnějším způsobem, pacientce vysvětlit vše, co ji čeká, sdělit jí podrobnosti  o  léčbě  a  eventuelně  zodpovědět  její  otázky.  Pacientky  se  ale  často  obrací s některými dotazy a obavami více na sestřičku a hledají u ní nejen radu odbornou, ale též radu z hlediska ženy. Je tedy velmi důležité, aby sestra zvládla roli psychologa a poradce, protože často je právě toto pro pacientku uklidňující a povzbuzující.

Nastanou i případy, kdy pacientka léčbu odmítá. Nevěří, že se dostaví žádaný efekt, bojí se léčby, bolesti nebo dává  přednost  alternativním  metodám,  bylinkám,  léčitelům. Pak nastává situace, kdy zdravotník musí suplovat i roli psychologa a snažit se přesvědčit danou ženu o nutnosti léčby a o jistě dobrém výsledku na dlouhé léčebné cestě.

Mezi hodně náročné případy po stránce psychické patří pochopitelně velmi mladé ženy, které často ještě nemají založené rodiny, či mají malé děti, a očekávají od života všechno, jen ne tuto zákeřnou chorobu. Na příkladu kazuistik poukážeme na svízelnost některých životních situací při nálezu karcinomu prsu.

Závěrem bych chtěla podotknout, že psychika u každé pacientky hraje neodmyslitelnou roli v celém léčebném procesu a je velmi nutné, aby se veškerý lékařský i střední zdravotnický personál stále  vzdělával  i  v oboru  psychologie.  Je  nutné  vědět, jak s pacientkou promlouvat, jak ji uklidnit, jak vysvětlit danou situaci a hlavně nezapomínat, že příjemné a milé vystupování a milé slovo je někdy základem celé léčby.