Temozomolid v léčbě maligních gliomů

Konference: 2005 XII. Jihočeské onkologické dny

Kategorie: zhoubné nádory mozku a CNS

Téma: Konference bez tematických celků

Číslo abstraktu: 021

Autoři: MUDr. Běla Malinová; MUDr. Roman Pajdlhauser; MUDr. Radka Lohynská, Ph.D.; Mgr. Marie Hladíková

Alkylační cytostatikum temozolomid (TMZ) prokázal ve studiích fáze II slibnou účinnost, dobrou toleranci a nízkou toxicitu v léčbě maligních gliomů. Prodloužení celkového přežití a času do progrese zařazením TMZ do léčebného schématu bylo potvrzeno studií fáze III EORTC a NCIC, jejíž výsledky prezentoval v roce 2004 na kongresu ASCO dr.Stupp.
Na RTO FN Motol jsme TMZ začali využívat v léčbě maligních mozkových nádorů od října 1999. Léčebné schéma se skládá z radioterapie 60 Gy / 1,8 2 Gy / frakce / den s konkomitantním podáním TMZ v dávce 75 mg/m2 p.o. / den po celou dobu RT, poté následuje adjuvantní podání TMZ 150 200 mg/m2 p.o. 1. 5. den / 28 dní, 6 cyklů (1999 2000 12 cyklů). Důvodem k předčasnému ukončení léčby je zjištěná progrese onemocnění, toxicita stupně 3 + 4 nebo rozhodnutí nemocného. Podle rozsahu lokální recidivy a celkového stavu pacienta je vždy zvažována léčba 2. linie.
Od října 1999 do srpna 2005 jsme s diagnosou glioblastomu radikálně léčili 61 pacientů (43 mužů, 18 žen ), ve věkovém rozmezí 7 69 let (průměrný věk 47,5 roku) . Jednalo se o pacienty v dobrém celkovém stavu (PS): PS 0 mělo 28%, PS 1 67% a PS 2 5% nemocných. Všichni pacienti podstoupili operační výkon, který v 62% (38 pacientů) byl makroskopicky radikální či téměř radikální, v 32 % (20 pacientů) se jednalo o parciální výkon a 3 pacienti (5%) byli podrobeni pouze biopsii.
Aplikovaná dávka záření byla v rozmezí 43,2 64 Gy (Dmed 61,2 Gy), konkomitantní TMZ nedokončili 3 pacienti (2x pro leuko+ trombopenii G 3 4, 1x pro infekční kolitidu), celá plánovaná léčba byla podána 21 pacientům (34%). Do 6 měsíců od skončení konkomitantní CHRT došlo k progresi u 29 pacientů (47,5%), přitom do 1 měsíce byla zjištěna lokální recidiva u 13 pacientů (21%). Hematologická toxicita byla příčinou přerušení konkomitantního podání TMZ u 1 pacienta a adjuvantního podávání u 2 pacientů. 1x jsme se setkali s toxickým úmrtím v důsledku myelosuprese 30. den po ukončení konkomitantní CHRT.

Výsledky: Pacienty sledujeme 2 48 měsíců, medián doby sledování je 12 měsíců. Medián celkového přežití (OS) činí 20 měsíců, 66% pacientů žije 1 rok, 37,8% pacientů 2 roky, a 5 pacientů žije déle než 3 roky. Medián přežití bez progrese (PFS) je 9 měsíců, PFS 1 rok je 38,5 %, PFS 2 roky je 22,5%.
V porovnání s výsledky studie fáze III EORTC prezentované na kongresu ASCO 2004 jsou naše výsledky o něco příznivější. Na této skutečnosti se může podílet velmi dobrý PS, velké procento makroskopicky radikálních výkonů a také nepochybně menší velikost našeho souboru. V každém případě se jedná o léčebný postup, který při nízké toxicitě a dobré snášenlivosti prodlužuje celkové přežití i dobu do progrese pacientů s maligními mozkovými nádory.

Literatura:

  1. R.Stupp et al: Promising Survival for Patients With Newly Diagnosed Glioblastoma Multiforme Treated With Concomitant Radiation Plus Temozolomide Followed by Adjuvant Temozolomide. Journal of Clinical Oncology, vol. 20, No 5, March 2002
  2. R. Stupp et al: Phase III Trial of Concomitant and Adjuvant Temozolomide and Radiotherapy for Newly Diagnosed Glioblastoma Multiforme,EORTC 26981-22981 and NCIC CE.3, ASCO 2004

Datum přednesení příspěvku: 14. 10. 2005