Toxicita kyseliny zoledronové v závislosti na věku, typu léčby a charakteristice primárního tumoru u metastatického karcinomu prostaty.

Konference: 2012 XXXVI. Brněnské onkologické dny a XXVI. Konference pro sestry a laboranty

Kategorie: Genitourinární nádory

Téma: 15. Uroonkologie

Číslo abstraktu: 142

Autoři: MUDr. Jana Katolická, Ph.D.; MUDr. Kristýna Divišová; MUDr. Simona Rotnáglová; MUDr. Sabina Svobodová; MUDr. Katarína Široká; MUDr. Arne Rovný; MUDr. Petr Filipenský

   U většiny pacientů s pokročilým karcinomem prostaty se vyvinou kostní metastázy. Pro léčbu příznaků SRE (skeletal-related events) u hormonálně refrakterního karcinomu prostaty je doporučeno intravenosní podání kyseliny zoledronové (ZA).

   V námi prezentovaném souboru bylo ZA léčeno celkem 101 pacientů s karcinomem prostaty metastazujícím do skeletu. Medián věku byl 68 let, nejstaršímu pacientovi bylo 82 let. ZA byla aplikována v mediánu 17 měsíců. Nejdelší aplikace probíhala po dobu 51 měsíců. Všichni nemocní byli primárně léčení hormonální blokádou, a to u 79 nemocných proběhla aplikace LHRH analog (luteinizing hormone-releasing hormone), 22 léčených podstoupilo provedení bilaterální orchiektomie (OE). 20,8 % nemocných s aplikací LHRH analoga a 1,0 % po OE bylo pro hormonálně refrakterní karcinom (HRCP) léčeno pouze jednou linií chemoterapie, a to docetaxelem (DX). Podáním DX v první linii a vinorelbinu (VNB) v II. linii pro HRCP bylo léčeno 35,6 % nemocných s aplikací LHRH analoga a 17,8% nemocných po OE. U 18,8% pacientů byla ZA aplikována u hormonálně senzitivního onemocnění. V námi sledovaném souboru jsme hodnotili výskyt a stupeň renální toxicity, osteonekrózy čelisti, spotřebu anodyn, také výskyt a druh SRE po podání ZA v závislosti na typu hormonální léčby, druhu a linii chemoterapie. U pacientů po proběhlé OE jsme zaznamenali vyšší procento renální toxicity (36,4 %) ve srovnání s nemocnými léčenými aplikací LHRH analoga (15,2 %).

   Stupeň toxicity byl I, II. Osteonekróza čelisti byla zaznamenána pouze u 3 nemocných z celkového počtu 101 léčených. Ve 4,5 % se objevila u pacientů po OE a 2,5 % u pacientů po podání LHRH analoga. Výskyt SRE byl procentuálně přibližně stejný v obou skupinách léčených hormonální léčbou (10,1 % u LHRH a 9,1 % u OE). Žádný ze sledovaných parametrů toxicity jsme nezaznamenali u 34,2 % nemocných po aplikaci LHRH analoga. U nemocných léčených pro hormonálně refrakterní karcinom DX byla po podání ZA zaznamenána renální toxicita stupně I a II ve 22,5 %. Výskyt SRE byl 10,0 %. Osteonekróza čelisti se objevila u 2,5 % pacientů léčených DX. U nemocných léčených v II. linii VNB byla renální toxicita stupně I a II, a to u 25,9 % pacientů, osteonekróza 3,7 % nemocných.

   Při celkovém zhodnocení jednotlivých námi zvolených vstupních faktorů pro toxicitu léčby kyselinou zoledronovou, jako je věk pacienta při zahájení terapie kyselinou zoledronovou, hormonální léčba a chemoterapie pro hormonálně refrakterní karcinom, také charakteristika tumoru podle výchozích hodnot PSA a Gleason score, nebyl zaznamenán u žádného z nich statisticky signifikantní vliv na toxicitu. (Tabulka č.1)

Efekty vstupních faktorů

Faktor

DF

Wald Chi-Square

Pr > ChiSq*

Věk [roky]

1

4.7294

0.0297

Výchozí PS[ng/mL]

1

0.1504

0.6981

Gleason skóre (GS)

1

1.1256

0.2887

Hormonální terapie

1

2.6494

0.1036

Chemoterapie

4

0.9349

0.9195

*)    p-hodnota

Tabulka č.1: Významnost vstupních faktorů na vznik toxicity (Cox regression model)

Datum přednesení příspěvku: 19. 4. 2012