Adenokarcinom cervixu - specifické rysy diagnostiky a léčby

Ačkoliv incidence karcinomu děložního hrdla za posledních 40 let celosvětově klesá, relativní proporce a absolutní incidence cervikálního adenokarcinomu se ve srovnání se skvamocelulárním karcinomem naopak zvyšuje. V 50. a 60. letech 20. století tvořily adenokarcinomy pouhých 5% celkového počtu karcinomů hrdla děložního, v 90. letech tato skupina tvořila až 25%. Zvyšuje se také jejich výskyt u žen mladších 35 let. Mezi důvody vzrůstající incidence mohou patřit obtížná diagnostika premaligních lézí, absence typického kolposkopického nálezu, složitější cytologická diagnostika, častá endocervikální lokalizace a multifokalita lézí. Mnoha autory bylo popsáno odlišné chování adenokarcinomů ve srovnání s karcinomy skvamocelulárními. Stále zůstává kontroverzí, zda mají pacientky s adenokarcinomem horší prognózu, zda jsou adenokarcinomy detekovány později či metastazují dříve, zda mají horší odpověď na radioterapii a chemoterapii než karcinomy skvamocelulární.

Budeme diskutovat následující témata:

1. Adekvátní postup u adenokarcinomu hrdla in situ
   
2. Adekvátní postup u mikroinvazivního adenokarcinomu hrdla
   
3. Konzervativní operace – indikační spektrum u adenokarcinomu hrdla
   
4. Bulky adenokarcinom hrdla – neoadjuvantní chemoterapie, složení
   
5. Stádium IB1 a vyšší – adekvátní postup, adjuvantní léčba
   
6. Non-skvamózní histopatologické typy karcinomu hrdla, adenoskvamózní karcinom versus adenokarcinom