Bio-hormonoterapie jako nová možnost pro zvýšení účinnosti

Při výběru léčebného postupu u hormonálně dependentního metastazujícího karcinomu prsu je historicky první volbou hormonální terapie. Chemoterapie je obvykle zahajována až po jejím selhání. V současnosti neexistuje jednoznačný doklad pro výhodu současného podání konvenční chemoterapie a hormonální léčby (1). Při standardně prováděné léčbě jsou tyto modality podávány sekvenčně. (2). Současné podávání obou modalit při použití tamoxifenu bylo spojeno s nárůstem tromboembolických komplikací (3). Adjuvantní léčba časných stadií hormonálně dependentních karcinomů spočívá v samostatné endokrinní adjuvantní léčbě anebo v kombinaci s adjuvantní chemoterapií. Při kombinaci s adjuvantní chemoterapií je hormonální léčba podávána sekvenčně po ukončení chemoterapii. Cílená biologická léčba jako nová léčebná modalita přináší novou možnost jak zvýšit účinnost hormonální léčby nebo zabránit vzniku resistence. Na rozdíl od konvenční chemoterapie může být simultánní podání biologické a hormonální léčby výhodné. Koexprese HER-2 při hormonální dependenci zvyšuje riziko resistence k hormonální terapii vzhledem k aktivaci signálních drah nezávislých na estrogenech. U hormonálně dependentních karcinomů se zvýšenou koexpresí HER-2 je léčebnou možností jak samostatná hormonální léčba tak kombinace biologické a hormonální léčby (4). Otázkou je zdali není výhodnější sekvenční použití obou modalit se zahájením léčby hormonální se sekvenčním přidáním biologické léčby k hormonální léčbě při jejím selhání. Kromě kombinace selektivního inhibitoru aromatázy s trastuzumabem je dalším perspektivním režimem „bio-hormonoterapie“ kombinace – fulvestrantu s lapatinibem. Fulvestrant je selektivní deregulátor estrogenových receptorů (SERD) účinný po selhání tamoxifenu i selektivního inhibitoru aromatázy (5). Lapatinib je duální tyrosinkinázový inhibitor HER-1 (EGFR) a HER-2 účinný u trastuzumab resistentních nádorů (6)….

Plný text v pdf