CRS + HIPEC – 15 LET PRAXE, ALE JEN V JEDNOM CENTRU

Konference: 2015 XXXIX. Brněnské onkologické dny a XXIX. Konference pro nelékařské zdravotnické pracovníky

Kategorie: Ostatní

Téma: XXVIII. Varia (ostatní, jinde nezařazené příspěvky)

Číslo abstraktu: XXVIII/ 60

Autoři: MUDr. Pavel Vítek, PhD.; Prof. MUDr. František Antoš, CSc.; Petr Dytrych; MUDr. Jaroslav Marvan; Ing. Jaroslav Skala

Východiska:

  Cytoreduktivní chirurgie (CRS) a hypertermická intraperitoneální peroperační chemoterapie (HIPEC) tvoří nedílnou kombinaci, která v posledních 10 letech představuje v rozvinutých zemích zcela standardní metodiku léčby peritoneální karcinomatózy. Metoda byla již 15 let dostupná i v ČR, leč pouze na jednom pracovišti a ne jako standardní výkon. Během 15 let byly stanoveny indikační priority a vyvinuta metodika výkonu. Otázky aplikovatelnosti a bezpečnosti vyvinuté technologie a přínosu CRS a HIPEC u jednotlivých diagnóz lze nyní zodpovědět na základě dlouhodobé zkušenosti.

Materiál a metody:

   CRS byla indikována u izolované karcinomatózy peritonea bez viscerálních metastáz v dutých a parenchymových orgánech. Byla prováděna v maximálním možném rozsahu včetně parietální peritonektomie s cílem dosažení makroskopicky kompletního výkonu. Resekční výkon byl doplněn HIPEC ve složení určeném pro jednotlivé diagnózy. Po výkonu následovala u vybraných diagnóz časná pooperační intraperitoneální chemoterapie. CRS a HIPEC byly včleněny do standardní léčebné strategie u příslušné diagnózy v době, kdy se rozvinula peritoneální diseminace a nevylučovaly aplikaci standardních modalit, zejména systémové chemoterapie. CRS a HIPEC bylo možné při progresi peritoneální diseminace i vícekrát opakovat podle vývoje onemocnění.

Výsledky:

  V období 1999–2014 bylo provedeno 260 výkonů u 210 nemocných s peritoneální diseminací u karcinomu kolorekta (CRCA) (51), pseudomyxoma peritonei (PMP) (45), karcinomu ovaria (33), peritoneálního mezoteliomu (24), primárního peritoneálního karcinomu (PPCA) (20), karcinomu žaludku (15) a dalších (22). Dlouhodobé přežívání o mediánu 3 roky, resp. 6 let, se dosahuje u PMP, resp. mezoteliomu. V určité podskupině nemocných jde o kurativní efekt. Ve skupině karcinomu ovaria, CRCA a PPCA se dosahuje výrazného prodloužení přežívání s mediánem 36, resp. 27, resp. 28 měsíců. U nádorů žaludku není prodloužení přežívání patrné (medián 3 měsíce). U PMP a karcinomu ovaria je při stratifikaci patrný signifikantní vliv rozsahu chirurgického výkonu. U PMP a mezoteliomu není přežívání ovlivněné systémovou chemoterapií. Perioperační mortalita je nízká – 10 nemocných – a je v příčinné souvislosti s chirurgickým výkonem i chemoterapií.

Závěr:

  CRS a HIPEC přináší u nejméně pěti diagnóz s rozvojem peritoneální diseminace efekty buď kurativní, nebo jinou metodou nedostupné anebo dosažitelné jen intenzivní dlouhodobou chemoterapií a biologickou léčbou. Pro 10 mil. populaci ČR je kapacita jednoho malého centra zcela nedostatečná a nepokryje ani diagnózy, u nichž lze dosáhnout kurativní efekt.

Datum přednesení příspěvku: 9. 4. 2015