„Cure is not enough“ – proč je důležité dlouhodobě sledovat děti a dospělé po léčbě nádorových onemocnění dětského věku Koncepce dispenzarizace v rámci Univerzitního onkologického centra v Brně

Moderní multimodální léčba vede v současnosti k dosažení dlouhodobé remise onemocnění až u 80% dětí s maligním onemocněním. Nezdá se reálné, že by nové léčebné modality (intracelulární a genové terapie, buněčné terapie) v nejbližších letech dokázaly plně nahradit stávající chemoterapii, především díky níž bylo těchto léčebných výsledků dosaženo. Současná chemoterapie však přináší také nezanedbatelné riziko celého spektra dlouhodobých nebo trvalých následků. Předpokládá se, že každý tisící dospělý ve věku do 45 let bude mít v roce 2010 za sebou léčbu nádorového onemocnění v dětství. Kliničtí onkologové, ale i praktičtí lékaři a ambulantní specialisté, se tak s těmito dospělými budou ve svých ordinacích setkávat stále častěji. Snahou dětských onkologů je nejen vyléčení nemocného s onkologickým onemocněním, ale i prevence, včasná diagnostika a event. i terapie možných pozdních následků onkologické léčby.
Kauzálně se na rozvoji pozdních následků podílejí všechny hlavní léčebné modality (operace, chemoterapie, radioterapie). Spektrum možných pozdních následků je velmi široké, mohou být postiženy prakticky všechny orgány a funkční systémy organismu (viz tabulka).

Na Klinice dětské onkologie FN Brno a LF MU v Brně jsme v období 1998 – 2003 diagnostikovali nové nádorové onemocnění u 565 dětí a mladých dospělých s dětskými typy malignit. Dlouhodobé remise jsme dosáhli u více než 80% dětí. Většina dětí dosáhla remise bez závažných pozdních následků léčby, některý z vážnějších pozdních následků však pozorujeme u nezanedbatelného procenta dětí. Mezi nejzávažnější patří sekundární poruchy zraku a sluchu, neurokognitivních funkcí, muskuloskeletánního systému, nefrologické, endokrinologické, kardiální a psychosociální pozdní následky, ve sdělení přinášíme krátký přehled incidence některých z nich a možností jejich prevence či léčebného ovlivnění.
Znalost pozdních následků často přináší do klinické praxe etická dilemata, která řeší nejen dětští onkologové a další specialisté, ale stále častěji spolu s nimi i rodiče nezletilých dětí, event. sami mladí pacienti s nádorovým onemocněním. Informovanost jednotlivých poskytovatelů péče je nezbytnou podmínkou správné klinické praxe. V rámci Univerzitního onkologického centra se proto pokoušíme péči o pacienty po léčbě onkologického onemocnění koordinovat se zaměřením na mechanismus sdílení a předávání dat.
Po ukončení aktivní protinádorové léčby sledujeme každého pacienta v pravidelných intervalech. Zpočátku jsou dispenzární kontroly zaměřeny především na stav základního onemocnění (potvrzení dosažené remise) dle specifických plánů sledování pro jednotlivé typy nádorů a klinická stadia (od doby ukončení terapie do dosažení fáze plateau na specifických křivkách přežití). Po dosažení cca 2 let od ukončení protinádorové terapie se již zaměřujeme především na záchyt možných pozdních následků chemoterapie a /nebo radioterapie.
Plán sledování stanovuje dětský onkolog, který zohledňuje doporučení jednotlivých specialistů.
Pro jednotlivé typy onemocnění máme vypracovány příslušné plány sledování pozdních následků, pro konkrétní dítě je pak plán dále individualizován. Na sledování pozdních následků se (často již v době aktivní protinádorové léčby) podílí řada specialistů (kardiolog, endokrinolog, neurolog, ortoped, radioterapeut, gynekolog a odborník na reprodukční medicínu, rehabilitační lékař, psycholog a další).
Prospektivní sledování pacientů s prodělaným nádorovým onemocněním dětského věku zaměřené na kvalitu života dětí a dospělých léčených pro dětskou malignitu má významné aspekty nejen medicínské, ale psychosociální a ekonomické a mělo by být nabídnuto všem pacientům.

Práce byla zčásti podpořena grantem IGA č.: NR 8006 a VZ FN Brno č.: MZ 000 65 26 97 05