Diagnostika a léčba karcinomu žaludku u mladých dospělých, zkušenosti MOÚ.

Konference: 2008 XXXII. Brněnské onkologické dny a XXII. Konference pro sestry a laboranty

Kategorie: Gastrointestinální nádory

Téma: XXI. Nádory žaludku a duodena

Číslo abstraktu: 184

Autoři: MUDr. Lenka Baldíková (Slámová); MUDr. Lenka Kristková; MUDr. Markéta Bednaříková; MUDr. Beatrix Bencsiková; MUDr. Milana Šachlová, CSc.et Ph.D.; MUDr. Radek Lakomý, PhD.; MUDr. Lukáš Pochop; MUDr. Ilona Kocáková, Ph.D.

< Úvod

Nádory žaludku zaujímají v ČR 6. místo v incidenci i mortalitě nádorových onemocnění. Za rok 2005 byla incidence v ČR 15.5/100.000, mortalita 11.9/100.000 obyvatel. Jak incidence, tak i mortalita plynule narůstají s věkem (vyšší u mužů), maximum výskytu je ve věkové kategorii 70-74 let. V posledních desetiletích je ve vyspělých zemích patrný sestupný trend v incidenci i mortalitě, což je dáváno do souvislosti se změnami stravovacích zvyklostí a úspěšnější léčbou infekce H. pylori.

Zhoubné nádory žaludku patří mezi onemocnění, které je po dlouhou dobu asymptomatické, resp. případné počáteční příznaky bývají bagatelizovány. Proto je často diagnostikováno až ve IV. klinickém stadiu, kdy se udává medián celkového přežití 4-6 měsíců.

Jedinou nadějí na dlouhodobé přežití a případně trvalé vyléčení je záchyt v časném stadiu, kdy je možný radikální chirurgic­ký výkon (odstranění tumoru + regionální lymfadenektomie). Tak jako u jiných solidních nádorů klesá pětileté přežití úměrně s výší klinického stadia v době diagnózy (stádium 150-85%, II 20%, III 10-20%, IV takřka 0%).

Ostatní léčebné modality (systémová léčba, radioterapie) mají paliativní potenciál s nevýrazným nebo žádným efektem na prodloužení celkového přežití.

Přestože je nádor žaludku onemocněním typickým pro vyšší věk, vyskytuje se samozřejmě i v mladších věkových kategori­ích, ojediněle již od 20. roku věku. Ve věkové skupině 20-39 let byla v roce 2005 v ČR incidence 1.09/100.000, mortalita 0.71/100.000 obyvatel bez rozdílu v pohlaví. Podle literárních údajů se v mladším věku častěji vyskytuje difúzní karcinom s vyš-ším gradingem. Protože se v naší klinické praxi nezřídka setkáváme právě s karcinomem žaludku u mladých dospělých, rozhod­li jsme se zpracovat vlastní zkušenosti s tímto onemocněním v „netypické“ věkové skupině.


Materiál a metodika

Retrospektivní analýza pacientů mladších 40 let s histologicky verifikovaným karcinomem žaludku, kteří byli v péči MOÚ během období 2/2000-12/2007.


Výsledky

Celkem bylo zařazeno 16 pacientů (2 muži, 14 žen). Medián věku v době diagnózy byl 31 let (rozmezí 24-39), performance status 0-2. Onemocnění bylo diagnostikováno v I. klinickém stadiu u jedné pacientky, ve II. klinickém stadiu u 2 pacientů, ve III. klinickém stadiu u jedné pacientky a ve IV klinickém stadiu u 9 pacientů (56%). Ve 3 případech nebylo iniciálně stadium onemocnění exaktně stanoveno. Z jednotlivých histologických typů převažoval difúzní adenokarcinom (n= 7, tj. 43.75%), dále byl zastoupen adenokarcinom (n=6, tj. 37,5%) a intestinální karcinom (n=3, tj. 18,75%). Grading 3-4 byl zaznamenán u 11 pacien­tů (68,75%), zatímco dobře diferencované formy karcinomu (grade 1-2) pouze v jednom případě (6,25%). Grading nebyl stano­ven ve 4 případech (25%). Celkem 7 pacientů mělo krevní skupinu A (43,75%), 2 pacienti skupinu B, 1 pacient AB a skupinu 0 měli 3 pacienti. U 3 pacientů nemáme v dokumentaci doklad o stanovení krevní skupiny. U 2 pacientek byl diagnostikován ade­nokarcinom žaludku v graviditě (celkové přežití 3 resp. 5 měsíců), další 1 pacientka prodělala před zjištěním diagnózy in vitro fertilizaci a předchozí stimulační léčbu. Hormonální antikoncepci užívalo v době diagnózy či dříve 9 pacientek (56%).

Operace provedena celkem u 14 pacientů, z toho s kurativním záměrem ve 4 případech a s paliativním záměrem u 10 pacien­tů. Chemoterapie byla aplikována u celkem 13 pacientů (3x v adjuvantní indikaci, u 11 pacientů s paliativním záměrem). Radi­oterapie byla indikována u 4 pacientů, z toho u 2 se jednalo o adjuvantní indikaci a u 2 o paliativní RT na oblast kostních metastáz.

Medián celkového přežití v podskupině pacientů ve IV klinickém stadiu činí 6 měsíců (rozmezí 3-10 měsíců). Vícečetné malignity byly zaznamenány u 2 pacientů: v jednom případě se jednalo o triplicitní malignitu (kromě karcinomu žaludku také karcinom plic a nádor tenkého střeva), ve druhém o duplicitní onemocnění (kromě karcinomu žaludku také nádor prsu).


Závěr

Při absenci účinnějších léčebných modalit pokročilých forem karcinomu žaludku zůstává jedinou nadějí na zlepšení léčeb­ných výsledků včasná diagnostika onemocnění. Zatím nejúčinnějším nástrojem zůstává podle našeho názoru důsledná edukace laické i odborné veřejnosti zejména nepodceňovat příznaky horního dyspeptického syndromu, nezapomínat na možnost nádo­rového onemocnění i u mladých lidí. Nepochybným přínosem je také důsledná terciární prevence jediná pacientka v našem sou­boru, u níž bylo onemocnění diagnostikováno v prvním klinickém stadiu, byla v MOÚ dispenzarizována po předchozí léčbě pro karcinom prsu a při prvních příznacích dyspepsií u ní ošetřující lékař indikoval gastrofibroskopické vyšetření, což bylo klíčem k následné úspěšné léčbě.

Datum přednesení příspěvku: 19. 4. 2008