Důstojná smrt pouze pro vyvolené?

Paliativní péče je jednou z prioritních oblastí rozvoje zdravotnictví a sociální péče. Také rozsáhlá studie vydaná v USA v roce 2003 respektovaným Institute of Medicine of the National Academies (Doyle, 2004), klade rozvoj paliativní péče mezi šest nejdůležitějších prioritních okruhů zdravotní péče v prvních desetiletích 21. století. Samotná definice paliativní péče prošla za 12 let významnou změnou. V roce 1990 definice WHO ještě zdůrazňuje význam paliativní péče pro pacienty, jejichž nemoc neodpovídá na léčbu zaměřenou na vyléčení, definice z roku 2002 již klade důraz na to, že kurativní a paliativní léčba se musí již od časných stádií onemocnění doplňovat. Zároveň se za vážná onemocnění již nepovažují pouze onkologická onemocnění, ale veškerá onemocnění, která současná lékařská věda neumí vyléčit. Podle této definice z roku 2002 tedy na paliativní léčbu mají nárok i lidé trpící chronickými onemocněními různých systémů.
Jaká je však realita? Lidé se dožívají stále vyššího věku. Tento fakt s sebou nese nárůst chronických onemocnění a tím pádem i pacientů potřebných paliativní péče (Macková, 2006 a). V současné době máme v České republice k dispozici 8 hospiců a další jsou ve výstavbě. Tyto zařízení však pokryjí necelé dvě procenta všech úmrtí. Jinak řečeno, pravděpodobnost, že zemřete v zařízeních hospicového typu je velmi nízká. Většina pacientů a zejména pak chronicky nemocných pacientů umírá v nemocnicích nebo v zařízeních pro dlouhodobě nemocné.
Domnívám se, že budování dalších a dalších zařízení hospicového typu tento fakt nezmění. Rychlejším a efektivnějším řešením se zdá zavádění hospicové filozofie i do jiných zařízení. Jak totiž ukazují výsledky různých šetření v zahraničí (Spilker, 1990; Kaye, 2002; Dobríková, 2005) i u nás (Macková, 2006 b) pacientům ani tak nezáleží na prostředí, jež je při umírání obklopuje, jako spíše na lidských vztazích. Na prvním místě jako svoji prioritu pacienti neudávají vlastní léčbu a vlastní kvalitu života. Ta je až na druhém místě. Na prvním místě pacientům jde o pohodu jejich blízkých. Z vlastní praxe sestry na jednotce intenzivní péče mohu potvrdit, že nejdůležitějšími hodnotami tváří v tvář blížící se smrti jsou láska, pochopení, hřejivé lidské slovo.
Důstojná smrt se tedy může stát realitou nejen pro hrst vyvolených, ale i pro širší veřejnost, pokud budeme sami chtít. K tomuto cíli nám mohou pomoci například různé edukační akce, které jsou zaměřeny na filozofii hospicového hnutí, odborné stáže v hospicích nebo jen prostá lidskost ve vztahu k umírajícímu. I my jednou totiž budeme umírat a nemůžeme spoléhat na to, že pro nás se místo v hospici najde.

Literatura

1. Dobríková, P. Výskum kvality života v paliatívnej starostlivosti. Tretí ročník medzinárodnej konferencie hospicovej a palitívnej starostlivosti. FzaSP TU, Trnava, 16. Apríl 2005.
2. Doyle, D. at al. Oxford Textbook of Paliative Medicine. 3rd edn. Oxford: Oxford University Press, 2004. 1244 p. ISBN 0-19-851098-5.
3. Kaye, P. Symptom control in hospice and palliative care. Maine, USA, Hospice education institute, 2002.
4. Macková, M. Guardien Angel. In Selected Journal of Successful Hospice Palliative Care from the 16 th International Congress on care of the Terminally Ill. Toronto: Legacies Inc., 2006 b.
5. Macková, M. Paliativní péče o seniory. In Sborník celostátního kongresu X. gerontologické dny Ostrava a Dny seniorů. Ostrava: Dům techniky Ostrava, s.r.o., 2006a., ISBN 80-02-01850-8.
6. Spilker, B. Quality of life assesment in clinical trials. New York, Raven Press, 1990.