Dvacet let paliativní péče v České republice – ohlédnutí za významnými etapami

Konference: 2011 III. česko-slovenská konference paliativní medicíny

Kategorie: Podpůrná onkologická léčba, výživa nemocných a ošetřovatelská péče

Téma: Paliativní medicína v Evropě, v Česku a na Slovensku v roce 2011

Číslo abstraktu: 05

Autoři: prof. MUDr. Jana Skřičková, CSc.

   Zcela uspokojivá definice paliativní medicíny či paliativní péče zřejmě neexistuje. Pro ilustraci uvádím dvě definice paliativní medicíny.

  1. Paliativní medicína se zabývá léčbou a péčí o nemocné s aktivním, postupně se zhoršujícím, pokročilým nádorovým onemocněním. Délka života je u těchto nemocných omezená a cílem léčby je kvalita jejich života (Velká Británie
  2. Paliativní medicína je celková léčba a péče o nemocné, jejichž nemoc nereaguje na kurativní léčbu. Nejdůležitější je léčba bolesti a dalších symptomů (příznaků), stejně jako řešení psychologických, sociálních a duchovních problémů nemocných. Cílem paliativní medicíny je dosažení co nejlepší kvality života nemocných a jejich rodin (WHO).

   Obě definice obsahují všechny aspekty péče lékařské i nelékařské, a to pro nemocného i jeho rodinu a pro celé trvání nemoci. Jinými slovy, paliativní péče může být popsána jako celková léčba a péče. Vždy je zdůrazňován multidisciplinární přístup k nemocnému, ať už je péče poskytována na akutním nemocničním lůžku, v hospici nebo doma.

   Podle údajů WHO v době stanovení onkologické diagnózy je u 50 % nemocných indikována léčba kurativní a u 50 % nemocných léčba paliativní. V průběhu kurativní onkologické léčby dochází k vyléčení 25 % nemocných. U zbývajících 25 % dochází v průběhu kurativní léčby k postupnému zhoršování nemoci a nemocní se stávají kandidáty léčby paliativní. To znamená, že ze 100 % nemocných, u kterých byla stanovena diagnóza maligního onemocnění, je u 75 % paliativní léčba indikována ihned nebo v dalším průběhu nemoci. Totéž platí i pro chronická neonkologická onemocnění.

   Cicely Saundersová v roce 1967 v Londýně založila pro nemocné vyžadující výše uvedenou léčbu a péči Hospic sv. Kryštofa. V roce 1975 kanadský lékař Balfour Moiunt hledal označení pro lůžkové nemocniční oddělení se stejnou náplní a nazval jej oddělením paliativní péče.

   Paliativní medicína se v ČR aktivně rozvíjí od 90. let minulého století. První oddělení paliativní péče vzniklo ještě v Československu v Nemocnici tuberkulózy a respiračních nemocí v Babicích nad Svitavou. Provoz tohoto 21lůžkového oddělení byl zahájen 2. 11. 1992, tedy přesně před 19 lety. V roce 1995 se 19. 10. konal v Brně I. brněnský den paliativní medicíny. V té době již bylo na oddělení paliativní péče v Babicích přijato 630 nemocných. Zajímavé bylo, že jen 76 % nemocných mělo pokročilé nádorové onemocnění. Pokročilé chronické neonkologické onemocnění mělo 24 % nemocných. V témže měsíci (31. 10. 1995) byl zahájen provoz Hospicu Anežky České v Červeném Kostelci. V roce 2007 bylo v České republice v provozu 12 hospiců, jedna jednotka nemocniční paliativní péče, působily 4 týmy domácí paliativní péče a v rámci státem řízené instituce působil konzultant v oboru paliativní medicína. I v následujících letech se podařilo mnoho významných kroků. Předně se podařilo mnohým nadšeným jedincům zviditelnit význam problematiky pokročilých onemocnění a umírání v ČR. Podařilo se legislativně ukotvit specializovanou péči v lůžkových hospicích, aktivně se rozvíjí vzdělávání odborníků na všech úrovních medicíny a paliativní přístupy se začínají prosazovat i ve zdravotnických zařízeních, která přímo nejsou specializovaná na paliativní medicínu. Podařilo se definovat paliativní medicínu jako samostatný obor, definovat vzdělávání v paliativní medicíně a k tomu zřídit Institut paliativní medicíny. Podrobně budou jednotlivé etapy rozebrány v ústním sdělení.

Datum přednesení příspěvku: 24. 11. 2011