Epidemiologie zhoubných nádorů v české populaci - současné trendy.

Úvod

Česká republika patří z hlediska epidemiologie zhoubných nádorů mezi nejzatíženější státy Evropy i světa. Všechny novotvary bez jiných nádorů kůže (C44) vykazují úhrnnou incidenci téměř 511 osob na 100 tis. obyvatel, mortalita činí více než 262 úmrtí na 100 tis. obyvatel. V období po roce 1995 se daří mortalitu dlouhodobě stabilizovat, což ovšem při rostoucí incidenci vede k setrvalému růstu prevalence. V roce 2007 činila prevalence v ČR téměř 290 000 osob (všechny novotvary bez jiných nádorů kůže). Mezi nejčastější diagnózy paří karcinom tlustého střeva a konečníku, zhoubné nádory plic, karcinom prsu u žen a karcinom prostaty u mužů. Epidemiologické charakteristiky zhoubných nádorů v české populaci jsou za období 1977-2007 dostupné on-line na portálu www.svod.cz. Hlavním cílem příspěvku je shrnout epidemiologii solidních zhoubných nádorů v dospělé české populaci:

• setrvale rostoucí incidence většiny nádorových onemocnění, nicméně s dlouhodobě stabilizovanou mortalitou; důsledkem je prudce rostoucí prevalence onemocnění
• 
  
• nedostatečná včasná diagnostika řady nádorových onemocnění
• 
  
• rostoucí podíl nádorů diagnostikovaných postupně v čase u téhož pacienta

Setrvale rostoucí onkologická zátěž české populace

Zátěž české populace zhoubnými nádory patří k nejvyšším na světě a dále roste, jak dokumentuje tabulka 1. V období po roce 2000 dochází k viditelné stabilizaci mortality a rozcházející se trendy mortality a incidence přispívají k významnému nárůstu celkové prevalence (graf 1).



Tabulka 1. Vývoj incidence zhoubných novotvarů kromě kožních (C00-C97 bez C44) v ČR

Celkový přehled nejnovějších validních dat NOR přináší tabulka 2, která rovněž identifikuje pět nejčastějších diagnóz solidních nádorů dospělých osob. Rostoucí trend incidence onkologických onemocnění se promítá i do počtu nově diagnostikovaných pacientů, které bude nutno léčit. Česká onkologická společnost ČLS JEP (ČOS) vyvíjí informační systém pro predikce epidemiologických charakteristik nádorových onemocnění. Ukázka těchto predikcí pro rok 2010 v tabulce 3 dokumentuje významnost rostoucí zátěže české populace. Bohužel i ve vzdálenější budoucnosti můžeme očekávat nárůst počtu nádorových onemocnění, ke kterému mimo jiné přispívá i demografická struktura a celkové stárnutí populace.

Nedostatečná včasná diagnostika řady nádorových onemocnění

Je všeobecně známo, že záchyt onkologických onemocnění v méně pokročilém klinickém stadiu (anebo nejlépe ve fázi prekancerózy) výrazně zvyšuje naději na dobrý výsledek léčby a na dlouhodobé přežití. Dostupná populační data NOR vystavují bohužel v tomto ohledu českému zdravotnictví nelichotivé hodnocení. V ČR je stále u řady onkologických diagnóz velmi vysoký podíl pacientů diagnostikován v pokročilém klinickém stadiu. Z nejčastějších diagnóz vyberme jako příklad kolorektální karcinom, kde je více než 50% nových pacientů diagnostikováno v klinickém stadiu III nebo vyšším. To samozřejmě významně zhoršuje dosažitelné výsledky léčby, nemluvě o souvisejících nákladech. Situace se v čase nelepší a ani poslední dostupná data z roku 2007 nenaznačují pozitivní trend, spíše naopak.



Tabulka 2. Epidemiologie zhoubných nádorů (ZN) kromě jiných kožních (C44) v české populaci1

Tabulka 3. Příklad výstupů informačního systému ČOS - predikce incidence u vybraných onkologických diagnóz

Rostoucí podíl nádorů diagnostikovaných v čase u téhož pacienta

Národní onkologický registr ČR shromažďuje údaje umožňující identifikovat výskyt opakovaných malignit u téže osoby, ve stejné nebo v jiné lokalizaci, a také časovou posloupnost těchto onemocnění. Data shrnutá v tabulce 4 dokládají, že k epidemiologické zátěži české populace významně přispívá i výskyt nádorů jako dalších (druhých, případně třetích) primárních nádorů u téhož pacienta. Nemocní s nejrůznějšími nádorovými duplicitami či triplicitami nejsou výjimkou a jejich četnost nadto roste v čase. Neuvažujeme-li jiné kožní nádory (C44) a nemaligní novotvary (D00-D09, D37-D48), dosahuje relativní četnost nálezu mnohotných malignit v období 1998-2007 u řady diagnóz hodnoty 12-14% z jejich celkové incidence, přičemž v drtivé většině (> 95%) jde o opakované malignity jiné lokalizace, než byl první nádor. Onkologická pracoviště se samozřejmě musí plně věnovat i těmto pacientům.

Stabilizace mortality a prodlužování doby přežití onkologických pacientů

Jedním z faktorů, které přispívají k nárůstu incidence vícečetných nádorů u téhož pacienta, může být paradoxně rostoucí úspěšnost léčby nádorových onemocnění. Populační data NOR nabízejí cenný základ pro hodnocení celkového přežití onkologických pacientů. Ukázky z dlouhodobého monitoringu přežití přináší tabulka 5. Je patrné, že přežití dosahované u méně pokročilých klinických stadií je relativně vysoké a v čase se v ČR významně zlepšuje. U podstatně déle žijících pacientů tak roste pravděpodobnost vývinu dalšího primárního nádorů v téže nebo jiné lokalizaci.



Tabulka 4. Další primární nádor u téhož pacienta dle dat NOR1

Tabulka 5. Referenční hodnoty pětiletého relativního přežití onkologických pacientů v ČR 1

Poděkování

Analytické zpracování dat NOR z let 2006-2007 je podpořeno grantem IGA MZ ČR č. 10621-2 (2008-2009): Optimalizace vytěžování informací z klinických zdravotnických registrů NZIS. Autoři rovněž děkují pracovníkům KSRZIS, ÚZIS ČR a všem správcům dat NOR, díky jejichž obětavé práci dosahují data NOR vysoké kvality.