Konference: 2011 XXXV. Brněnské onkologické dny a XXV. Konference pro sestry a laboranty
Kategorie: Nádorová biologie/imunologie/genetika a buněčná terapie
Téma: Pokroky v biologii nádorů
Číslo abstraktu: 141
Autoři: prof. MUDr. Miloš Pešek, CSc.; RNDr. Lucie Benešová, Ph.D.; MUDr. František Brůha; Prof.MUDr. Petr Mukenšnabl, Ph.D.; Mgr. Marta Kopečková, Ph.D.; MUDr. Radka Bittenglová; MUDr. Ondřej Fiala; RNDr. Ing. František Šefrna; RNDr. Marek Minárik, Ph.D.
Úvod
Hypermetylace tumor-supresorových genů vede obvykle k jejich snížené expresi a následnému rozvoji zhoubného nádoru. Epigenetické změny tak mohou ovlivnit kontrolu buněčného cyklu, proliferaci a diferenciaci nádorových buněk, invazivitu a metastazování i regulaci apoptózy. Hypermetylace může ovlivňovat i genovou transkripci i opravy v DNA a detoxikaci nádorových buněk při léčbě chemoterapií.
Metodika a pacienti
Vyšetřovali jsme nemocné s progredujícími morfologicky ověřenými NSCLC, kteří v průběhu svého onemocnění byli léčeni chemoterapií a cílenou léčbou. Nemocným byla odebrána nádorová tkáň, izolována DNA z nádorových buněk. Epigenetická metylace sady genů byla vyšetřována metodou MLPA. Vyšetřeno bylo celkem 30 genů ze všech výše uvedených skupin.
Výsledky
Soubor tvoří celkem 123 nemocných, 75 mužů, 48 žen, nejčastějšími nádory byly adenokarcinomy (72), karcinomy epidermoidní (32), karcinomy anaplastické (9) a blíže nespecifikované (10). Všichni nemocní měli stádium III a IV, převažovalo stádium IV (76).
Metylace alespoň 1 genu byla prokázána u 111 nemocných (90,2%). Nejčastěji metylovanými geny byly: CDH13 – 48%, WT1 – 38,2%, APC – 30,1%, RASSF1A – 30,1%, ESR1 – 23,6%, CDKN2B – 22,8%, PAX5 – 19,5%, PAX6 – 13,8%, IGSF4– 11,4% a GATA5 – 10,6%. Častěji se prokazovaly metylace u adenokarcinomů, nejčastější současné metylace byly prokázány na geny CDH13 a WT1, APC a WT1, CDH13 a PAX6, APC a CDH13. Všechny tyto kombinace epigenetických změn byly častější u adenokarcinomů a u karcinomů obsahujících mutace genu EGFR. Nebyl zjištěn vztah žádné ze sledovaných epigenetických změn k délce biologicky cílené léčby, výsledky analýz vztahů epigenetických změn k časům do progrese nádoru po chemoterapii a k celkovému přežití budou v příspěvku prezentovány.
Závěr
Epigenetické hypermetylace genů ovlivňujících vývoj nádorů jsou u nemalobuněčných karcinomů plic časté, častěji bývají nalézány u adenokarcinomů. Epigenetická vyšetření dokládají značnou diverzifikacii plicních nádorů, nicméně dle literárních údajů nabízejí i možné využití v oblasti prognostické, prediktivní i terapeutické.
Podpořeno grantem IGA MZ NS9718.
Hypermetylace tumor-supresorových genů vede obvykle k jejich snížené expresi a následnému rozvoji zhoubného nádoru. Epigenetické změny tak mohou ovlivnit kontrolu buněčného cyklu, proliferaci a diferenciaci nádorových buněk, invazivitu a metastazování i regulaci apoptózy. Hypermetylace může ovlivňovat i genovou transkripci i opravy v DNA a detoxikaci nádorových buněk při léčbě chemoterapií.
Metodika a pacienti
Vyšetřovali jsme nemocné s progredujícími morfologicky ověřenými NSCLC, kteří v průběhu svého onemocnění byli léčeni chemoterapií a cílenou léčbou. Nemocným byla odebrána nádorová tkáň, izolována DNA z nádorových buněk. Epigenetická metylace sady genů byla vyšetřována metodou MLPA. Vyšetřeno bylo celkem 30 genů ze všech výše uvedených skupin.
Výsledky
Soubor tvoří celkem 123 nemocných, 75 mužů, 48 žen, nejčastějšími nádory byly adenokarcinomy (72), karcinomy epidermoidní (32), karcinomy anaplastické (9) a blíže nespecifikované (10). Všichni nemocní měli stádium III a IV, převažovalo stádium IV (76).
Metylace alespoň 1 genu byla prokázána u 111 nemocných (90,2%). Nejčastěji metylovanými geny byly: CDH13 – 48%, WT1 – 38,2%, APC – 30,1%, RASSF1A – 30,1%, ESR1 – 23,6%, CDKN2B – 22,8%, PAX5 – 19,5%, PAX6 – 13,8%, IGSF4– 11,4% a GATA5 – 10,6%. Častěji se prokazovaly metylace u adenokarcinomů, nejčastější současné metylace byly prokázány na geny CDH13 a WT1, APC a WT1, CDH13 a PAX6, APC a CDH13. Všechny tyto kombinace epigenetických změn byly častější u adenokarcinomů a u karcinomů obsahujících mutace genu EGFR. Nebyl zjištěn vztah žádné ze sledovaných epigenetických změn k délce biologicky cílené léčby, výsledky analýz vztahů epigenetických změn k časům do progrese nádoru po chemoterapii a k celkovému přežití budou v příspěvku prezentovány.
Závěr
Epigenetické hypermetylace genů ovlivňujících vývoj nádorů jsou u nemalobuněčných karcinomů plic časté, častěji bývají nalézány u adenokarcinomů. Epigenetická vyšetření dokládají značnou diverzifikacii plicních nádorů, nicméně dle literárních údajů nabízejí i možné využití v oblasti prognostické, prediktivní i terapeutické.
Podpořeno grantem IGA MZ NS9718.
Datum přednesení příspěvku: 22. 4. 2011
