Existují prognostické a prediktivní markery pro podání gefitinibu (Iressa) v léčbě nemalobuněčného bronchogenního faktoru (NSCLC)?

Konference: 2005 1. ročník Dny diagnostické, prediktivní a experimentální onkologie

Kategorie: Zhoubné nádory prsu

Téma: 01. Predikce účinnosti léčiv směřovaných do EGFR/HER rodiny

Číslo abstraktu: 007

Autoři: prof. MUDr. Jana Skřičková, CSc.; MUDr. Marcela Tomíšková; Mgr. Adam Svobodník, Ph.D.; MUDr. Jana Kaplanová; MUDr. Bohdan Kadlec; MUDr. Lenka Babičková (Jakubíková); I. Pálková; MUDr. Tomáš Nebeský; D. Stratil; RNDr. Marek Minárik, Ph.D.

Cíl práce: Gefitinib (Iressa) je selektívní infibitor tyrozinkinázové aktivity receptoru pro epidermální růstový faktor (EGFR). Hodnotíme výsledky léčby u 92 nemocných s NSCLC, kterým byl gefitinib podáván v rámci programu časného přístupu a hledáme prediktivní a prognostické markery v léčbě gefitinibem u nemocných, u nichž byla zahájena léčba mezi únorem 2002 a srpnem 2004.

Pacienti a metody: Gefitinibem byli léčení nemocní s NSCLC, především v pokročilém klinickém stádiu (IIIB a IV) a především ve 2., 3., zcela výjimečně v 1. linii léčby. Lék byl podáván perorálně v dávce 250 mg/den do progrese. Hodnotili jsme léčebnou odpověď, přežití, zlepšení příznaků a dobu do progrese u těchto nemocných. Současně byla zpracována mutační analýza genu pro EGFR, ve které jsme se zaměřili na mutaci v exonu 19 jako možného prediktivního markeru a analýza některých předpokládaných prognostických markerů jako jsou pohlaví, kouření, výkonnostní stav nemocného (PS) či histologický typ nádoru. Na podkladě výsledků získaných analýzou jsme se pokusili potvrdit či vyloučit existenci markerů, které by byly spojeny s lepší léčebnou odpovědí nebo delším mediánem přežití.

Výsledky: Mutační analýza byla úspěšná u 62 z 92 nemocných (76 %). Přítomnost mutace v exonu 19 byla prokázána v 51 %. Mezi skupinami pacientů podle přítomnosti mutace v exonu 19 bylo celkové přežívání 13 měsíců a 13,3 měsíců od data diagnózy a 5 měsíců a 6,4 měsíců od zahájení léčby gefitinibem. Doba do progrese byla u nemocných 6 měsíců a 5,1 měsíců od data diagnózy a 3 měsíce v obou skupinách od data zahájení léčby gefitinibem.Ve skupině nemocných s PS 1 byl medián přežití 10,3 měsíce, ve skupině s PS 2 5,5 měsíce a ve skupině s PS 3 2,9 měsíce. Rozdíl v přežití těchto 3 skupin je statisticky významný.

Závěry: Na základě mutační analýzy genu pro EGFR a statistického zpracování výsledků léčby u souboru 92 nemocných s nemalobuněčným bronchogenním karcinomem léčených selektivním inhibitorem tyrozinkinázové aktivity receptoru pro epidermální růstový faktor – gefitinibem – nebyla nalezena korelace mezi přítomností mutace v exonu 19 a dobou do progrese ani mediánem přežití. Byla nalezena korelace mezi PS a línií léčby gefitinibem mezi předpokládanými prognostickými faktory.

Datum přednesení příspěvku: 9. 12. 2005