FOTODYNAMICKÁ TERAPIE BOD15

Konference: 2015 XXXIX. Brněnské onkologické dny a XXIX. Konference pro nelékařské zdravotnické pracovníky

Kategorie: Ostatní

Téma: XXVIII. Varia (ostatní, jinde nezařazené příspěvky)

Číslo abstraktu: XXVIII/ 11

Autoři: Doc. MUDr. Teodor Horváth, CSc.; MUDr. Ivo Čapák; MUDr. Daniel Macík; MUDr. Ivo Novotný, CSc.; MUDr. Radek Pejčoch; MUDr. Stanislav Špelda; MUDr. Petr Zatočil; MUDr. Mária D. Horváthová

Východiska:

Fotodynamická léčba (PDT) výrazně nabývá na významu. Její podstatou je fotodynamická reakce, účinný nástroj v léčbě dysplazií, nádorů a zánětů selektivně vychytávajících systémově podané netoxické světlocitlivé medikamenty, které se po expozici světlu určité vlnové délky mění v toxické a způsobují jejich chemickou destrukci. Má tři klíčové složky: světlocitlivý lék, zdroj světla a tkáňový kyslík. Funguje dvěma mechanizmy: U I. typu se tak děje skrze chemicky reagující molekuly obsahující kyslík (reactive oxygen species – ROS) představující volné radikály: kyslíkové ionty a peroxidy. U II. typu PDT je účinnou složkou dioxygen (O2*) čili anorganický kyslík ve vzbuzeném stavu. Donedávna byla širokému klinickému využití PDT na překážku až několik týdnů po aplikaci přetrvávající fotosenzitivita zdravých tkání. Vývoj tento problém překročil v podobě nových světlocitlivých medikamentů typu delta aminolevulové kyseliny (DALA) a mono-L-asparatyl chlorinu e6 (MACE), po jejichž aplikaci mizí fotosenzitivita zdravých tkání do několika hodin až dnů. Databáze Medline registruje v letech 2010–2014 celkem 3 373 článků o PDT; česká databáze Bibliomedica dohromady šest.

Cíl:

  Rostoucí význam PDT v onkologii souvisí s rozvojem časné diagnostiky, s intenzivní medikamentózní a radiační protinádorovou léčbou, s výskytem nádorových duplicit v terénu funkčně vyčerpaném, chirurgickými intervencemi nebo systémovou či lokální léčbou handicapovaném a jejich kombinacemi. V infektologii je to léčba komplikací chirurgické anebo protinádorové medikamentózní léčby, např. u nozokomiálních nákaz mikroby produkujícími širokou paletu beta-laktamáz (ESBL), meticilin rezistentními zlatými stafylokoky (MRSA) i v léčbě mykotických infekcí horního GIT anebo zevních rodidel špatně anebo nedostatečně reagujícími na rutinní lokální a systémovou terapii. Jednou z jejich předností je možnost opakovaného použití. Specialista narážející na hranici klasických dostupných možností svého oboru má logickou tendenci k překračování úzkého pole vlastního zaměření v pátrání po opoře ve spojení s kolegou kterékoliv jiné působnosti zastavivším se před stejnou bariérou, aby ji spojeným úsilím překonali. Styčné oblasti klinické i operační onkologie a PDT jako komplementární léčebné metody představují: abdominální a pánevní prostor, hrudní, ORL a maxilofaciální regio, neurochirurgie, septická chirurgie, urologie a endoskopie – pneumologická, gastroenterologická i urologická. Mezioborová spolupráce je optimálním řešením.

Závěr:

  Léčebný nástroj PDT v českém zdravotnictví globálně chybí. Tento stav je nutno změnit.

Datum přednesení příspěvku: 9. 4. 2015