Glukózový metabolismus karcinomu jícnu a esofago-gastrické junkce v 18 FDG-PET/CT obraze, a jeho změna po neoadjuvantní chemoterapii

Zájem o glukózový metabolismus v tkáni karcinomu jícnu a esofago-gastrické junkce začal stoupat v minu­lém desetiletí, kdy se stala technologie PET a PET/CT dostupná, a kdy se, při trvalém nárůstu počtu nemocných, objevily zprávy o prognostické hodnotě intenzity glukózového metabolismu či její změny v tkáni tumoru. Vedle již standardně prováděných re-stagingových vyšetření po kurativní léčbě se začala obracet pozornost na metabolické vyšetření jako vstupní stagingový test. A protože se v té době pro léčebnou odpověď u solidních tumorů začala používat vedle čistě anatomických kriterií (RECIST) i kriteria metabolická (PERCIST), začalo se indikovat ¹⁸FDG-PET/CT vyšetření i pro měření účinku neoadjuvantní terapie.

Na vstupním ¹⁸FDG-PET/CT vyšetření charakterizuje karcinom distálního jícnu a esofago-gastrické junkce neobvykle vysoká variabilita metabolických i anatomických parametrů. Nemocné přivede k vyšetření obvykle stejný problém, dysfagie, proto je nápadný vysoký rozptyl velikosti tumoru i úrovně konzumpce glukózy, na­lezený na vstupním vyšetření. U naší sestavy 70 nemocných (60 mužů, 10 žen ve věku 59,9 let +/- 5,8 roku), vyšetřených mezi 1/2009 a 7/2010 se pohybovala délka tumoru od 0,5 cm do 17,5 cm, akumulace radio-farmaka (SUL max) se pohybovala od 2,01 do 55,18, a celková glykolýza (TLG), nabývala hodnot od 0,24 do 4007,46.

U těchto nemocných se stejně výrazně lišila i léčebná odpověď na neadjuvantní chemoterapii. Po prvém cyklu byla navozena celková metabolická response (CMR) u 3 (6 %) nemocných, efekt trval i po ukončení léčby. Parciální metabolické response (PMR) bylo dosaženo po prvém cyklu chemoterapie u 22 (46 %), 4 nemocné posunula další léčba do CMR, u 14 nemocných trvala PMR i po konci léčby, choroba v průběhu léčby progredovala do SMD u 3, do PMD u 1 nemocného. Stabilní metabolická choroba (SMD) byla nalezena po prvém cyklu u 18 (38 %) nemocných, další léčba posunula 2 do CMR, 2 nemocné do PMR, přes pokračující léčbu trvala SMD u 7 nemocných a u 7 choroba progredovala do PMD. Progredující metabolická choroba byla nalezena (PMD) po prvém cyklu léčby u 5 (10 %), další léčba posunula 1 nemocného do SMD, i přes léčbu choroba dále progredovala u 4. U 3 nemocných, u kterých bylo dosaženo CMR, se za 3-9 měsíců po ukončení léčby objevily nové metastázy.

Re-stagingové vyšetření po kurativní léčbě má jednoznačný význam při podezření na vzdálené metastázy. Hodnota informace o úrovni glukózového metabolismus při stagingovém vyšetření či při kontrole léčby není dosud jednoznačně stanovena. Příčinou je velmi pravděpodobně velká biologická (anatomická a metabolická) variabilita, i značně rozdílná léčebná odpověď. Přesto je hledání kriterií, při kterých koreluje glukózový metabo­lismus na vstupním vyšetření s léčebnou odpovědí cestu, jak léčbu zefektivnit.