Hodgkinův lymfom jako model vyléčitelného nádorového onemocnění

V průběhu šedesáti let se z Hodgkinova lymfomu (HL) stalo nádorové onemocnění s relativně nejvyšší kurabilitou. Intenzifikace primární léčby, cílená radioterapie (RT), transplantace krvetvorných kmenových bu­něk (SCT) umožňují vyléčit více než 80% nemocných. Je pravděpodobné, že toto procento nebude současnými standardními prostředky, i přes jejich různé kombinace a snahu o maximální intenzifikaci, již zá­sadně zvýšeno. Gemcitabinem, analogem cytosinarabinosidu, jako relativně novým cy­tostatikem, bylo v multicentrické studii dosa­ženo léčebné odpovědi u 39% předléčených nemocných s rekurentní a/nebo refrakterní chorobou, avšak jeho místo není v léčbě HL zatím jednoznačně určeno.

Klinické úspěchy paradoxně předchá­zely poznatkům o etiologii a biologii HL. Do poloviny 90. let minulého století byla vedena diskuze o původu Reed-Sternbergových bu­něk (RSC) a v poslední dekádě je intenzivně věnována pozornost různým transkripčním faktorům a antigenům, jež exprimují, a vlivu okolního mikroprostředí. Byly referovány vý­sledky prvních studií s imunoterapii zaměře­nou bud přímo na antigeny RSC (anti-CD20 /rituximab/, u histologického subtypu mo­dulární lymfocytární predominance, kde je antigen CD20 exprimován přímo na nádoro­vých buňkách, dále anti-CD30 a anti-CD25 protilátky s navázaným radioizotopem nebo toxinem) nebo ovlivňující „podpůrné" buňky v mikroprostřední HL (anti-CD20 protilátka, rituximab, potlačující B-lymfocyty infiltrující okolí RSC). Touto experimentální léčbou by­la v pilotních studiích navozena odpověd asi u čtvrtiny nemocných. V blízké budoucnosti se tedy zřejmě nabízí léčebné možnosti kom­binující u nemocných s HL „původní" stan­dardní a „nové" imunoterapeutické přístupy, podobně jako je tomu v současnosti u někte­rých nehodgkinských lymfomů (NHL) nebo B-chronické lymfatické leukemie (B-CLL).