Jaká jsou rizika implementace paliativní péče v rámci zařízení akutní a následné péče

    Vnesení paliativní (hospicové) péče do tzv. péče následné a dlouhodobé, respektive do jejich institucí, představuje závažný a nejednoduchý úkol. Implementace je žádoucí především s ohledem na značný počet lidí, kteří v zařízeních dlouhodobé péče zemřou a kteří jsou mnohdy právě z tohoto důvodu – k terminální péči do nich překládáni.

   Svízelnost spočívá především ve financování dlouhodobé a následné péče, které je nedostatečné pro potřeby hospicového stylu práce, odborné a především eticko filozofické nepřipravenosti personálu, ztotožnění paliativní péče v představách mnoha organizátorů s pouhým úsporným odstupováním od „neúčelných“ výdajů na „marné pacienty“, velkém zjednodušení tzv. dlouhodobé péče včetně nadměrné demedicinalizace s minimalizací až ohrožením lékařské a mnohdy i kvalifikované ošetřovatelské péče, které jsou nadměrně nahrazovány péčí nízkokvalifikovaného personálu nedostatečném pochopení jednotlivých klientů, v nedostatečné individualizaci a personalizaci přístupu a péče podcenění či nepochopení významu animace, pozitivních obohacení, plnění přání a „snů“ umírajících lidí.

   V následné a dlouhodobé péči je proto pro rozvoj paliativní péče zvláště třeba posílit financování – paliativní péče není a nesmí být o úsporách, nýbrž o účelnosti výdajů vzdělávání personálu – především v problematice morální a právní k posílení bezpečnosti klientů animační přístupy, individualizaci a personalizaci péče včetně využívání metodiky PCP (patient centered planning, plánování zaměřeného na člověka www.kvalitavpraxi.cz).