Je možné ovlivnit vznik kolorektálního karcinomu?

Zhoubné nádory patří mezi tzv. preventabilní onemocnění, tzn., že kromě určité míry geneticky přenosné individuální vnímavosti ovlivňuje jejich výskyt a průběh řada zevních faktorů. Primární prevence je záležitostí každého z nás a vyžaduje pouze znalost rizikových faktorů a dostatek pevné vůle ke změně vžitých stereotypů. Výchova člověka ke zdravému způsobu života je nejúčinnější formou prevence nejzávažnějších nemocí, které zkracují lidský život a znamenají jak osobní, rodinné tragédie, tak i ztrátu pro společnost.

Indikátorem úrovně primární prevence je vývoj incidence zhoubných nádorů (Žaloudík et al 2006). Mezi zevní rizikové faktory kolorektálního karcinomu (KR-CA) patří strava s vysokým obsahem živočišných tuků a červeného masa, nízký obsah vlákniny ve stravě, nadváha, konzumace alkoholu, nedostatečný příjem protektivních látek např. vitamínu C, kyseliny listové. Četné studie prokazují rychlé srovnání dat insidence i mortality kolorektálního karcinomu na úroveň cílové země, čímž potvrzují působení faktorů zevního prostředí.

Mnoho studií popisuje pozitivní vztah kouření ke kolorektálnímu karcinomu u mužů Podle metaanalýzy z roku 2009 mají aktivní kuřáci o 17% vyšší riziko kolorektálního karcinomu a o 40% vyšší riziko úmrtí na toto onemocnění než nekuřáci. Kouření má silnější asociaci ke karcinomu rekta než tračníku. Středně silné kuřačky mají incidence dvakrát vyšší než nekuřačky.

Řada studií se zabývá vztahem výživy a vzniku kolorektálního karcinomu. Regresní analýzy v různých zemích a studie populačních migrací ukázaly na možnost predikce, podle které 50% snížení konzumace tuků může vést k polovičnímu poklesu incidence kolorektálního karcinomu. Varujícím příkladem je Japonsko, kde vzestup konzumace tuků o 180% během 30 let je spojeno se stoupající úmrtností na kolorektální karcinom o 150%. Riziko je větší při konzumaci saturovaných než nesaturovaných mastných kyselin.

Riziko Kr-CA stoupá při pravidelné denní konzumaci vepřového, hovězího a jehněčího masa. Tento vztah byl potvrzen v 54-70% studiích. Inverzní vztah byl při konzumaci rybího masa. Prospektivní studie, která zahrnovala 478 040 osob z 10 evropských zemí, prokázala asociaci mezi výskytem kolorektálního karcinomu a konzumací červeného masa a současně inverzní vztah ke konzumaci ryb. Vysoká konzumace uzenin a strava bohatá na maso upravované při vysokých teplotách, zejména grilováním, zvyšuje riziko KR-CA.

Předpokládal se příznivý efekt sóji na buněčnou proliferaci sliznice tlustého střeva, avšak studie z r. 2005 tuto hypotézu nepotvrdila.

Je prokázáno zvýšené riziko kolorektálního karcinomu u mužů, kteří konzumovali nejméně 70 g etanolu denně. Zvýšené riziko potvrdilo 58% studií po nádor střeva a 63% pro nádor konečníku. Vztah k nádoru rekta byl pozitivní hlavně u mužů konzumujících nejméně 15 litrů piva měsíčně.

Řada studií prokázala vztah mezi KR-CA a kalorickým příjmem, obezita představuje rizikový faktor. Pohybová aktivita se objevuje jako protektivní faktor proti nádoru tlustého střeva. Mechanismus účinku je patrně komplexní, jednak ovlivněním obezity a celkového metabolismu, dále rychlost pasáže v kolon.

Příznivý efekt vlákniny prokazuje 75% klinických studií. Mezi rozpustnou vlákninu řadíme hemicelulózy, pektiny, guar, agar a slizy. Má schopnost bobtnat a je hlavním zdrojem potravy pro bakterie zvláště v tlustém střevu. Podílí se také na regulaci absorpce tuků a sacharidů, na vazbě žlučových kyselin, zvětšením střevního obsahu snižuje koncentraci toxické látky ve střevě. Nerozpustná vláknina (celulóza a lignin) se podílí na zvětšení obsahu a úpravě transit time. Množství vlákniny se hodnotí různou metodikou. Vláknina může snižovat riziko vzniku KR-CA tím, že váže sekundární žlučové kyseliny, modifikuje enzymatickou aktivitu mikroflóry, snižuje intestinální pH, snižuje zastoupení hnilobných bakterií, zrychluje pasáž a butyrát (vznikající z vlákniny účinkem aerobních bakterií) působí příznivě na sliznici tlustého střeva.

Pokud byly srovnávány oblasti s přibližně stejným obsahem tuku v dietě, oblasti s vysokým příjmem vlákniny vykazovaly nižší incidenci KR-CA. Retrospektivní epidemiologické studie a metaanalýza studií s 5287 pacienty a 10 470 zdravými osobami prokázaly závislost mezi příjmem vlákniny a incidencí KR-CA. Riziko vzniku karcinomu ve skupině s nejnižšším a nejvyšším příjmem vlákniny se liší až o 50%. Zvýšení vlákniny ve stravě asi o 13g na den by mohlo snížit incidenci KR-CA o 31%. Prospektivní studie s 519.978 osobami ve věku 25-70 let prokázala protektivní efekt vlákniny zvláště pro levostranný tračník. Středomořská strava s vysokým obsahem ovoce, zeleniny a ryb snižovala rekurenci kolorektálních adenomů. Pro objektivnost je však třeba dodat, že současně jsou i další studie, které příznivý efekt vlákniny nepotvrdily. Například japonská studie nepotvrdila protektivní efekt vlákniny u subjektů s nízkotučnou stravou.

Další 2 prospektivní studie, do kterých bylo zahrnuto 88 658 japonských mužů a žen, nepotvrdily protektivní efekt při konzumaci ovoce a zeleniny. Další prospektivní studie, ve které bylo zařazeno 62 609 mužů a 70 554 žen, nepotvrdila snížení rizika při stravě bohaté na vlákninu, ale velmi nízký příjem vlákniny zvyšoval riziko KR-CA (McCullough 2003).

Za zprostředkovatele účinku zeleniny a ovoce lze považovat kombinaci jednak známých nutričních komponent jako vlákniny, vitamínů, minerálů a také velké množství bioaktivních látek. Pozornost přitahují přirozené bioaktivní látky v květáku a brokolici, jako jsou glukosinoláty, indoly, karotenoidy, dilthiolthiony, fenoly, terpeny. Nejšetrnější k uchování těchto látek je ošetření vysokým tlakem (např. šťávy) nebo konzumace zeleniny v syrovém stavu.

Vývoj kolorektálního karcinomu je několikastupňový proces zahrnující jak zvýšenou proliferaci, tak vznikl somatických mutací v epitelu. Již delší dobu je přijímána představa, že bakteriální flóra ovlivňuje do značné míry vznik kolorektálního karcinomu. V experimentu bylo prokázáno snížení proliferační aktivity sliznice po perorálním podání lyofilizované kultury Bifidobacterium longum. Směsi metabolitů probiotik mají větší účinek než buněčné komponenty probiotik.

Stejně jako screeningové programy jsou důležité i metody primární prevence a výchova obyvatel k odpovědnosti za své zdraví.