Karcinogeneze z fetálních buněk na příkladu štítné žlázy

V roce 2001 článek v časopise Nature (Reya et al., Nature 414: 105–111) přinesl zcela nový pohled na proces karcinogeneze. Tradiční učebnicový mnohostupňový model karcinogeneze zdůrazňuje nutnost hromadění mutací v buňce, která postupně získává selektivní výhody favorizující její proliferaci. Kumulace mutací vede v konečné fázi ke schopnosti nádorových buněk metastazovat. V literatuře zabývající se genetikou nádorových onemocnění je tradičně diskutován význam jednotlivých cytogenetických aberací a genových mutací pro progresi a prognózu nádoru. Situaci komplikuje skutečnost, že dobře známé a charakterizované mutace se v řadě případů nevyskytují u 100 % zkoumaných nádorů daného typu a nelze je najít u typu nádoru, který v sekvenci následuje jako další stupeň karcinogeneze dané tkáně. Právě tuto diskrepanci se pokouší objasnit hypotéza karcinogeneze z fetálních buněk postulující vznik tumorů z nezralých progenitorových nebo kmenových buněk přetrvávajících z fetálního období ve tkáních, nikoliv z již dobře diferencovaných buněk těchto tkání. Opodstatnění této hypotézy přinesly také studie uskutečněné na nádorech mozku a prsu.

Na příkladu karcinogeneze štítné žlázy dokumentujeme možnou platnost této hypotézy i zde. Ve vztahu k lézím štítné žlázy se jeví jako extrémně zajímavým rovněž fenomén fetálního mikrochimerismu. Jako fetální mikrochimerismus je označována situace, kdy v organismu ženy přetrvávají buňky plodů z jejích těhotenství. Tyto buňky mající charakter kmenových buněk perzistují v kostní dřeni, odkud mohou migrovat a diferencovat se v jednotlivých tkáních. Zda role těchto buněk je spíše pozitivní ve smyslu reparace tkání či negativní v souvislosti se vznikem autoimunních onemocnění, není dosud objasněno, existují důkazy pro obě vysvětlení.,

Poděkování: Podpořeno grantem GAČR č. 203/03/1025 a výzkumným záměrem č. MSM 0021620819.