Karcinom a mikrokarcinom štítné žlázy

Nádory štítné žlázy patří k vzácným onemocněním, mezi všemi karcinomy zaujímají kolem 1 %, s incidencí 36 - 60 případů na 1 milión obyvatel s variacemi v jednotlivých zemí. Přes svoji vzácnost patří ve věku 15 - 45 let mezi 5 nejčastějších karcinomů a v endokrinologii představují početně nejrozsáhlejší skupinu onkologických onemocnění. Incidence karcinomu štítné žlázy je v České republice průměrná, ale mortalita na toto onemocnění je u nás na jednom z nejvyšších míst. Mezi maligními nádory štítné žlázy převažují diferencované formy karcinomů nad nediferencovanými a nad medulárním karcinomem.
Jde o nádory, které převážně vycházejí s folikulárního epitelu štítné žlázy, jsou hormonálně dependentní, vyskytují se 5x častěji u žen než u mužů ve všech věkových skupinách a většinou dobře vychytávají jod. Základním léčebným je opatřením totální tyreoidektomie a následné doléčení radiojodem.
V posledních 3 desetiletích se setkáváme se znepokojujícím nárůstem nádorů štítné žlázy, a to včetně u dětí a dospívajících. Na tomto trendu má svůj podíl zlepšení primární diagnostiky a radikálnější chirurgické přístupy. Důkladným histologickým vyšetřením se daří diagnostikovat častěji i mikrokarcinomy, jejichž zastoupení, zejména v poslední dekádě je výrazné ( kolem 15% všech karcinomů).
Mikrokarcinomy štítné žlázy jsou obecně vnímány jako tumory s velmi dobrou prognózou. Ponejvíce se setkáváme s papilárními formami tumorů o velikosti do 10 mm, TNM klasifikace /6. verse/ mluví o mikrokarcinomu jako o nádoru o průměru do 20 mm. Obvykle se s ním setkáme jako s náhodným nálezem při histologickém vyšetření. Vzhledem k výbornému biologickému chování tyto nádory nevyžadují doléčení radiojodem a některá pracoviště vystačí pouze s jednostranným chirurgickým výkonem.
V souboru 1102 pacientů s mikrokarcinomem štítné žlázy sledovaných nemocných na motolském pracovišti byla v průběhu dispenzarizace zachycena pozdní recidiva v 56 případech (5%), v jednom případě byly zachyceny plicní metastázy v odstupu 33 let po léčbě radiojodem.
Na základě vlastních zkušeností autoři doporučují, aby byla u všech diagnostikovaných pacientů s mikrokarcinomem zajištěna doživotní dispenzarizace s pravidelnými kontrolami sonografickými a stanovením tyreoglobulinu jako citlivého nádorového markeru. U části nemocných s multifokálním postižením je rovněž vhodné provádět celotělovou scintigrafii pomocí Tc99m-MIBI bez vysazení tyreoidální suprese.