Kardiotoxicita trastuzumabu – retrospektivní hodnocení 1/2006-1/2011.

Konference: 2011 XXXV. Brněnské onkologické dny a XXV. Konference pro sestry a laboranty

Kategorie: Toxicita, nežádoucí účinky léčby

Téma: Chemoterapie, biologická a hormonální terapie

Číslo abstraktu: 010

Autoři: MUDr. Petra Kubánková; MUDr. Drahomíra Kordíková; Doc. MUDr. Tomáš Büchler, Ph.D.; MUDr. Zuzana Donátová; MUDr. Martin Foldyna; MUDr. Martin Kupec; prof. MUDr. Jitka Abrahámová, DrSc.

Úvod

Trastuzumab ovlivňuje uvolnění mediátoru neuregulinu-1 a blokuje vazbu na c-erbB2 receptor, čímž uvolňuje cestu apoptóze. U srdce snížuje adaptaci myocytů vůči noxe. Srdce postižené jinou primární kardiální chorobou je k tomuto působení náchylnější, jakož i srdce, které bylo vystaveno předcházející léčbě anthracykliny. Incidence kardiotoxicity trastuzumabu /bez jeho současné kombinace s anthracykliny/ se ve studiích udává mezi 4-7%.

Pacienti a metody

Od 1/2006 do 1/2010 bylo na onkologickém oddělení FTNsP léčeno trastuzumabem celkem 89 pacientek s karcinomem prsu. Cílem práce bylo vyhledat nemocné s projevy kardiotoxicity při léčbě trastuzumabem či po jejím skončení. Retrospektivně jsme hodnotili věk v době nasazení trastuzumabu, adjuvantní či paliativní záměr terapie, přítomnost poklesu EFLK, diastolické dysfunkce, kardiálního selhání či progrese chlopenní vady po dobu 60 měsíců sledování (1/2006 -1/2011). Diagnostika kardiální insuficience se opírala o anamnézu, klinické vyšetření, echokardiografické vyšetření a stanovení kardiomarkerů.

Výsledky

Trastuzumabem bylo v našem souboru léčeno celkem 89 pacientek, z toho 56 pacientek v adjuvanci (63%) a 33 pacientek v paliaci (37%). Průměrný věk pacientek v adjuvantním podání byl 55 let (32 -70 let). Průměrný věk pacientek v paliativním podání byl 56 let (32-79 let).

Celkem jsme v našem souboru nalezli 5 pacientek (5,6%) se známkami kardiotoxicity po léčbě trastuzumabem, z toho v adjuvanci se jednalo o 1 pacientku, v paliaci o 4 pacientky. U 3 pacientek se jednalo o asymptomatický pokles EFLK. U 2 pacientek s preexistující chlopenní vadou došlo k dekompenzaci chlopenní vady suspektně v souvislosti s podáváním trastuzumabu s poklesem EFLK a kardiální insuficiencí. Po kardiochirurgickém výkonu na postižených chlopních došlo u obou pacientek k vymizení kardiálního selhání a k úpravě EFLK k normálním hodnotám. Tomuto problému se budou věnovat kazuistiky těchto dvou pacientek.

Diskuse

Trastuzumab se svým toxickým účinkem na kardiomyocyty je nejspíše příčinou progrese preexistující chlopenní vady a následné kardiální insuficience. Je proto nutná úzká mezioborová spolupráce onkologa, kardiologa a kardiochirurga u těchto pacientek. Samotné řešení chlopenní vady je věc individuální, daná celkovým stavem pacientky a stádiem jejího onkologického onemocnění.

Závěr

Je nutné individuálně vyhodnocovat profit pacientek z podávání trastuzumabu v případě koexistujího srdečního onemocnění /vstupní EFLK pod 50 %, hemodynamicky významná chlopenní vada, přítomnost nedostatečně korigované hypertenzní choroby, symptomatické ICHS nebo jiné kardiomyopatie/ či při zjištění vysoké kumulativní dávky antracyklinů. V průběhu terapie trastuzumabem je žádoucí vyhodnocovat echokardiografické nálezy 1x za 3 měsíce a v případě zjištění diastolické dysfunkce, poklesu EFLK či progrese chlopenní vady konzultovat kardiologa a ve spolupráci s ním zvolit další postup a terapii.

petra.kubankova@ftn.cz

Datum přednesení příspěvku: 21. 4. 2011