Klinická praxe studentů ošetřovatelství a „bezpečná péče“.

Podle platných evropských i národních norem představuje praktická část kurikula ošetřovatelství nejméně jednu polovinu celkové časové dotace studia, z toho klinická praxe tvoří nejdelší část. Podmínky pro praktickou výuku se v souvislosti s vysokoškolským pojetím zásadně změnily. Klade se velký důraz na samostatnost studentů a jejich spoluodpovědnost za plnění vzdělávacích cílů praktické výuky.
Role odborných učitelek směřuje spíše ke koordinaci, vlastní praktická výuka se přesouvá na vysokoškolsky vzdělané sestry – mentorky.
S touto změnou souvisí i problematika bezpečnosti, respektive vzájemné informovanosti a ochoty ke spolupráci mezi školou a klinickou praxí. Dochází k situacím, že ve škole se studenti v rámci bezpečnosti a ochrany zdraví při práci učí přiedepsané postupy, které se v praxi často nedodržují nebo i vědomě porušují. Týká se to zejména používání ochranných pomůcek, mytí rukou, manipulace s biologickými materiály apod.
Stejně důležitá je správná manipulace s nemocným a prevence poranění zad. Specifickou problematiku představuje podávání léků studenty a možnost chyby.
Pro bezpečnost klinické praxe má význam i fakt, že předměty ošetřovatelství a ošetřovatelská praxe není součástí pouze kurikula ošetřovatelství, ale i ostatních nelékařských zdravotnických oborů a studia všeobecného lékařství. Medici na rozdíl od sester znají ošetřovatelství pouze okrajově, neznají klinické souvislosti a mohou se snadno dopustit chyby. Prezentace bude doplněna kazustikami.