KOMPARACE HODNOCENÍ POTŘEB ONKOLOGICKÝCH PACIENTŮ A PACIENTŮ S POKROČILOU FORMOU CHRONICKÉHO SRDEČNÍHO SELHÁNÍ V PALIATIVNÍ PÉČI – PILOTNÍ STUDIE

Východiska:

Prioritou paliativní péče je důraz na kvalitu života nemocného a jeho rodiny a současně saturace bio - psycho- sociálních a spirituálních potřeb pacienta.

Soubor pacientů a metody:

Pilotní studie zahrnovala soubor celkem 42 pacientů – 21 onkologických pacientů a 21 pacientů s pokročilou formou chronického srdečního selhání (CHSS), kterým byla poskytována obecná paliativní péče na lůžkách standardní a následné péče v Nemocnici Tábor, a.s. Zařazovací kritéria pro pacienty s pokročilou formou CHSS bylo stadium NYHA III nebo IV, ejekční frakce levé komory méně než 30 % a rozhodnutí o paliativním léčebném postupu. Zařazovací kritéria pro onkologicky nemocné pacienty byla ukončená onkologická léčba v důsledku léčebně neovlivnitelné progrese onkologického onemocnění. Jako výzkumný nástroj byl použit dotazník pro hodnocení potřeb v paliativní péči PNAP (Patient Needs Assessment Palliative Care), který vychází z holistického pojetí péče, kde pacienti hodnotí důležitost a současně naplněnost jednotlivých potřeb rozdělených do sedmi domén – fyzické symptomy, sociální oblast, respekt a podpora zdravotnických pracovníků, smysl života a smíření, autonomie, možnost sdílení emocí a religiózní potřeby.

Výsledky:

Průměrný věk onkologických pacientů byl 66,4 let, průměrný věk pacientů s pokročilou formou chronického srdečního selhání byl 73,7 let. Za nejdůležitější považovaly oba soubory pacientů potřeby v doméně fyzické symptomy a autonomie. Nejméně byli respondenti spokojeni s doménou smysl života a smíření, možnost sdílení emocí a autonomie. Onkologičtí pacienti hodnotili naplněnost potřeb v doménách fyzické symptomy, smysl života a smíření lépe než pacienti s pokročilou formou chronického srdečního selhání. Z jednotlivých položek považovaly obě skupiny respondentů nejčastěji za nejvíce důležité řešení bolesti, dušnosti, únavy, vyrovnání se s nemocí, respekt a úctu při ošetřování a smysl života. V hodnocení naplněnosti potřeb se obě kategorie respondentů lišily. Z nedostatečně saturované potřeby považovali onkologičtí pacienti únavu, vyrovnanost s nemocí a bolest. Pacienti s pokročilou formou CHSS uvedli jako nedostatečně naplněné potřeby dušnost, smysl života, sdílení strachu, obav z pocitů z umírání a smrti.

Závěr:

Trajektorie umírání u pacientů v konečném stadiu onkologické nemoci a chronického onemocnění se může lišit. Tato pilotní studie je součástí rozsáhlejšího výzkumu věnovaného porovnání kvality života a hodnocení potřeb u pacientů v terminální fázi chronické a onkologické nemoci.