KOMPLEXNÍ LÉČBA HEPATOCELULÁRNÍHO KARCINOMU U STADIÍ B A C S POUŽITÍM KOMBINACE LOKOREGIONÁLNÍ LÉČBY TACE, RFA A SEKVEČNĚ PODANÉ BIOLOGICKÉ LÉČBY SORAFENIB

Východiska:

Hepatocelulární karcinom patří mezi nejčastější malignity s vysokou úmrtností. Vyšší stadium B tvoří asi 20 %> pacientů, kteří jsou vhodní pro léčbu lokoregionální, např. RFA nebo TACE (transcatetr arterial chemoembolisation). Jde však o paliativní léčbu s 15-55% počtem odpovědí. Pokročilé sta­dium C je vhodné pro systémovou léčbu. Cytostatická léčba selhala a zatím jedinou molekulou, která prokázala prodloužení života, je sorafenib. Multikinázový inhibitor sorafenib je standardní léčbou u pacientů s inoperabilním a diseminovaným hepatocelulárním karcinomem. Sorafenib prodloužil život u sta­dia C. Prospěch u stadia B je stále diskutován, kde má přednost TACE, ale po jejím vyčerpání je možné pokračovat v sorafenibu.

Cíl:

Úspěšnou léčbou u stadií B a C se ukazuje sekvenční kombinace lokoregionální léčby TACE a systémové léčby sorafenibem. Lokoregionální léčba směřuje k navození nekrózy v samot­ném tumoru fyzikálními prostředky. Léčba TACE vychází z poznatku, že ačkoliv většina hepatocytů je zásobena převážně z portálního řečiště, u hepatocelu-lárního karcinomu je z hepatálních arterií, což umožňuje její blokádu, která vede k nekróze. Přidáním chemoterapie nebo radioterapie se výrazně zvýší efek­tivita této léčby. Samotné poškození arteriálního zásobení tumoru vede k nekróze nádorových buněk. Angiografickým katetrem jsou do tumoru přivedeny cytostatické látky (doxorubicin) rozpuštěné v lipiodolu, který zajistí perzistenci látek a potencuje dlouhodobé působení cytostatika v tumoru. TACE může re­dukovat riziko progrese tumoru a jeho dalšího cévního šíření v játrech i mimo ně. Tímto postupem se prodloužilo průměrné přežití z 16 na 20 měsíců. Ved­lejší účinky TACE jsou často spojeny s vedlejšími účinky chemoterapie a také s postembolizačním syndromem.

Závěr:

Naše klinické zkušenosti potvrzují, že algoritmus aplikace TACE a podání sorafenibu jsou velmi vhodné pro léčbu pacientů s lokálně pokročilým HCC. Uvádíme zatím poznatky na malém souboru 17 pacientů, kteří absolvovali TACE nejčastěji ve dvou po sobě jdoucích sezeních, a následně pokračují v léčbě sorafenibem u některých v kombinaci RFA. Ve většině případů došlo k stabilizaci onemocnění a sorafenibem byla ovlivněna metastatická ložiska v jaterním parenchymu, která neovlivnila TACE. Tak bylo dosaženo prodlouženého přežití pacientů u některých dosud žijících až 46 měsíců. Sekvenční aplikace TACE a následně sorafenibu se zdá být vhodným způ­sobem léčby hepatocelulárního karcinomu stadia B a C.