Komplikace po terapii nádorů trávicí trubice–možnosti intervenční radiologie.

Konference: 2011 XXXV. Brněnské onkologické dny a XXV. Konference pro sestry a laboranty

Kategorie: Gastrointestinální nádory

Téma: Gastroenterologie – terapeutické výkony

Číslo abstraktu: 064

Autoři: MUDr. Jan Křístek; MUDr. Igor Suškevič

Pacienti po úspěšné terapii nádorů trávicí trubice, ať už ve formě resekce, radioterapie nebo kombinaci obého, nemají vyhráno. Jizevnatá tkáň v anastomoze nebo v postradiačně nekrotickém terénu může reagovat hyperplastickou fibrozní produkcí, která může lumen GIT sekundárně stenotizovat nebo úplně uzavřít, případně se mohou přidat další komplikace – tvarové anomálie, fibrozní adheze k okolním strukturám, dehiscence, fistuly, perforace apod. GIT je poměrně radiosenzitivní a může být poškozeno a stenoticky reagovat i jako vedlejší následek po terapii okolních orgánů, zejména v mediastinu a v malé pánvi.

Protože chirurgická korekce takovýchto stenoz bývá ve změněném terénu obvykle obtížná, je snaha postupovat vůči pacientovi s dysfagií nebo poruchou pasáže co možná nejšetrněji a zajistit co nejpřirozenější pasáž a udržet tak pacientovu kvalitu života. Tyto intervence mohou eliminovat nebo alespoň výrazně oddálit nutnost eventuální extraanatomické kompenzace nutrice jako gastrostomie v případě esofageální neprůchodnosti, nebo ileoa kolostomie v případě rektosigmoidální obstrukce.

Pokud je to technicky možné, jednou z možných alternativ dilatace stenoz je endoskopická dilatace bužijová nebo balonková, nebo dilatace na intervenčním radiologickém pracovišti pod skiaskopickou kontrolou. Technická úspěšnost je ovlivněna vzdáleností od vstupu (ústa, stomické vývody, anus), průchodností stenozy pro vodiče, katétry a dilatační balony, tvaru a rezistenci stenozy, bolestivostí výkonu a spoluprací pacienta.

Fibrozní striktury bývají obvykle hladkostěnné, velmi tuhé, vyžadující vysoké tlaky při insuflaci dilatačního balonu, mají tendenci k rekurencím a jsou obvykle nutné série opakovaných zákroků.

Výkon probíhá obvykle v lok. anestezii, v případě citlivých stenoz pak v neuroleptanalgezii.

Zavádění permanentních kovových stentů považujeme u benigních stenoz s předpokládanou dlouhou dobou přežití obecně za nevhodné z důvodu hyperplastické reakce a restenoz ve stentu, sekundárně velmi obtížně řešitelných.

Tam, kde balonková dilatace je zatížena rychlými rekurencemi nebo efekt není dostatečný, lze zvážit dočasné zavedení kovového stentu s jeho následnou extrakcí pod skiaskopickou, endoskopickou nebo kombinovanou kontrolou. Novou alternativou je zavádění biodegradabilních stentů, které by měly zajistit déledobé rozšíření stenozy a neofibrotizaci rozšířeného průsvitu lumina. Stenty se rozloží a vstřebají zhruba za 3 měsíce.

U perforací, dehiscencí v jizvě, fistulí apod. je možné korigovat tento stav implantací retraktibilním krytým stentem nebo krytým biodegradabilním stentem do přehojení patologické komunikace.

Minimálně invazivní, radiologicky navigované výkony pro zajištění průchodnosti onkologicky úspěšně zvládnutých tumorů GIT, které se zkomplikovaly, jsou důležitou složkou následné terapie těchto pacientů.

Datum přednesení příspěvku: 22. 4. 2011