KOSTNÍ POSTIŽENÍ U KARCINOMU PROSTATY, ÚSPĚŠNOST A BEZPEČNOST APLIKACE 153SAMARIA U ALGICKÉHO SYNDROMU

Východiska:

Metastatické postižení kostí s vysokou frekvencí provází pokročilá stadia karcinomu prostaty. Prevalence pacientů k metastatickým postiže­ním dosahuje v České republice cca 5 000 mužů. Postižení bývá nejčastěji v oblasti dobře vaskularizovaných tkání, především v obratlech, proximálních kon­cích dlouhých kostí a lebce. V popředí obtíží bývá algický syndrom. Komplikací kostního postižení mohou být patologické zlomeniny, míšní komprese, hyperkalcemie a myelosuprese. Rozsah kostního postižení u karcinomu prostaty koreluje s přežitím pacientů. Algický syndrom i kostní komplikace významně omezují kvalitu života pacientů. Farmakologickou léčbou volby je podání bisfosfonátů nebo denosumabu. Obdobně jako inhibitory osteoklastů i terapeu­ticky podané radioizotopy jsou predilekčně vychytávány v místech zvýšeného kostního obratu. Na trhu jsou k dispozici dva přípravky, které emitují ß částice, a to stroncium a samarium. Jejich podání může vést ke kompletní redukci bolesti s trváním mezi 1 a 6 měsíci. Vzhledem k výhodnější farmakokinetice prefe­rujeme aplikaci samaria. Hodnotíme soubor 21 pacientů s metastatickým karcinomem prostaty, které jsme léčili pomocí radioizotopů v uplynulých 8 letech. Průměrný věk nemocných byl 72,3 let <67;82>. Všichni nemocní měli scintigraficky vícečetné léze na skeletu. Obvyklou léčbou byla nesteroidní analgetika, event. v kombinaci se slabými opiáty, 8 z pacientů bylo léčeno bisfosfonáty. Mediánem doby zmírnění bolesti byly 3 měsíce. U pacientů s touto či delší dobou bez bolesti jsme neváhali s opakovanou aplikací. Žádný z nemocných nepodstoupil více než 3 aplikace. Toxicita léčby je dána vychytáváním v kostní tkáni a následným ovlivněním kostní dřeně s možnými důsledky pro krvetvorbu. Nelze tedy zahájit terapii samariem u pacientů s významnou patologií v krevním obraze. U našich nemocných došlo obvykle k poklesu leukocytů a krevních destiček, stav nikdy nevyžadoval terapeutickou intervenci. Renální funkce nebyly léčbou ovlivněny.

Závěr:

Z našeho souboru nemocných vyššího věku s metastatickým karcinomem prostaty je zřejmé, že při racionální indikaci je podání sa­maria účinnou a dobře tolerovanou léčbou. Nežádoucí účinky ovlivňuje rozsah kostního postižení a u pacientů se superscanem není podání vhodné. U ostat­ních pacientů je léčba bezpečná. Léčba neovlivní přežití nemocných, ale zlepší jejich kvalitu života při snížení spotřeby analgetické léčby. Snížení možné toxi­city při podání radiofarmak nepochybně přinese aplikace emiterů a částic.