Kostní postižení v uroonkologii, léčba bisfosfonáty a jejich vliv na hladinu ICTP.

Kostní metastatické postižení s vysokou incidencí provází pokročilá nádorová onemocnění v uroonkologii, především ZN prostaty, ale i ledvin a močového měchýře. Většina solidních nádorů při kostní generalizaci vytváří osteolytická ložiska. Výjimkou je karcinom prostaty, kde ve více než 90% prokážeme osteoblastický charakter lézí, u malého procenta ložiska smíšená a pouze v 5% osteolytické metastázy. U části postižených dochází ke kostním komplikacím (SRE – skeletal related events), především patologickým zlomeninám, při postižení obratlů i míšním lézím. Algický syndrom a komplikace kostního postižení mají zásadní dopad na kvalitu života. Standardem v léčbě je podávání bisfosfonátů. Práce hodnotí efekt podání bisfosfonátů, současně i vliv na hladiny ALP a ICTP.

Od r. 1995 pacientům s kostním postižením podáváme bisfosfonáty, spolu s Ca2+ a vitaminem D. Z bisfosfonátů podáváme klodronát, od roku 2003 zoledronát, nyní podle preference pacienta. Hodnotíme 118 pacientů se ZN prostaty a ledvin. Sledujeme klinický stav, včetně QL, stupeň bolesti, laboratorní nálezy, především ALP a ICTP, hodnotíme compliance pacienta a vznik kostních komplikací (SRE). Pacienti nepodepsali souhlas se sledováním ve znění Helsinské deklarace; jedná se o retrospektivní data.

Medián doby aplikace je 22 měsíců <12;46>. Analgetický efekt jsme zaznamenali u 75% pacientů v rámci kombinované podpůrné léčby s možnou redukcí dávky analgetik bez rozdílu mezi typem podaného bisfosfonátu. Patologické zlomeniny jsme zaznamenali u 6 nemocných, u 4 s postižením obratlů, u jednoho s rozvojem plegie. V laboratorních nálezech není hladina ALP signifikantně ovlivněna, hladina ICTP reaguje na aplikaci bisfosfonátů poklesem (p<0.05) v případě dobré odpovědi. Hyperkalcémii jsme nezaznamenali.

Podávání bisfosfonátů je vždy součástí komplexního přístupu. Jejich aplikace prokazatelně snižuje riziko vertebrálních, nonvertebrálních i kombinovaných fraktur, snižuje nezbytnost analgetické radioterapie, riziko vzniku hyperkalcémie, dále pak oddaluje vznik i další kostní komplikace. Z hlediska snížení počtu SRE musí být léčba dlouhodobá (spíše léta), proto je smysluplné nasazovat bisfosfonáty nemocným s předpokládaným dlouhým přežitím. Pokud použijeme bisfosfonáty s předpokladem analgetické léčby nebo léčby hyperkalcémie, nutnost dlouhodobého podávání odpadá. Volba aplikační cesty bisfosfonátu se řídí preferencí pacienta.