LÉČBA GENERALIZOVANÉHO MALIGNÍHO MELANOMU V REÁLNÉM SVĚTĚ ANEB NAŠE ZKUŠENOSTI S MODERNÍ LÉČBOU

Konference: 2016 XL. Brněnské onkologické dny a XXX. Konference pro nelékařské zdravotnické pracovníky

Kategorie: Maligní melanom a nádory kůže

Téma: XVI. Nádory kůže a maligní melanom

Číslo abstraktu: XVI/253

Autoři: MUDr. Jindřich Kopecký; MUDr. Ondřej Kubeček; MUDr. Petronela Trojanová; MUDr. Veronika Molnárová; MUDr. Eugen Kubala

Úvod:  

Maligní melanom patří mezi nejzhoubnější nádory s největší mortalitou. V poslední dekádě došlo k vyvinutí nových léčiv, která ovlivnila prognózu našich pacientů. Aby mohl být lék považován za účinný pro léčbu generalizovaného melanomu, musí takový lék prokázat svoji účinnost v rámci tzv. registračních studií. Zařazovací kritéria pro tyto studie jsou často přísná a pacienti nemusejí odrážet skutečné pacienty v naší každodenní praxi. Cílem této jednocentrové retrospektivní studie je zhodnotit přínos jednotlivých „moderních” léků v reálném prostředí klinické praxe v porovnání s daty z registračních studií.

Metoda:

Zařazeni byli pacienti s klinickým stadiem IV, kteří byli léčeni v období 1. 1. 2013 až 1. 1. 2016, alespoň jedním moderním lékem v rámci platné úhradové vyhlášky.

Výsledky:

Celkem bylo zařazeno 42 pacientů s průměrným věkem 67 let. S BRAF mutovaným genem bylo dia­gnostikováno 21 pacientů. Celkem 20 pacientů absolvovalo v minulosti léčbu interferony v adjuvanci. K 28. 1. 2016 umřelo 17 pacientů, 21 pacientů je stále léčeno a 4 pacienti čekají na schválení léčby revizním lékařem. Naše výsledky jsou významně ovlivněny počtem stále probíhající léčby. Avšak sledovaný parametr PFS našich pacientů odpovídal klinickým údajům z registračních studií. PFS pro ipilimumab 2 (naši pacienti) vs. 2,76 (data ze studie) měsíce; BRAFi 5,5 vs. 5,1 (dabrafenib), resp. 5,3 (vemuravenib); DTIC 1,5 vs. 1,6. Data pro OS mají pouze informativní charakter vzhledem k probíhající terapii, kdy celkově pro pacienty bez ohledu typu terapie je 7,5 měsíce (1-28). OS nebylo ovlivněno mutačním stavem genu BRAF. Nepřímý vliv na OS měla předchozí léčba interferony, kdy pacienti s adjuvancí dosahovali 11,5 (1-28) oproti pacientům bez adjuvantní léčby 5 (2-27). U stále aktivně léčených pacientů bylo dosaženo 1 CR, 3 PR a 9 SD.

Závěr:

Naše výsledky potvrzují výsledky registračních studií, naopak můžeme očekávat ještě zlepšení především v parametru OS pro stále probíhající terapii. Prokázali jsme, že BRAF mutace nemá vliv na OS. Hlavním úkolem v následujících letech je stanovení optimální sekvence, resp. nalezení prediktivního markeru pro léčbu našich pacientů, tak aby bylo dosaženo i s ohledem na ekonomickou náročnost optimálního výsledku.

Datum přednesení příspěvku: 29. 4. 2016