Léčba metastazujícího karcinomu prsu ve světle nových možností chemoterapie, hormonální léčby a bioterapie

Konference: 2008 13. ročník odborného sympózia na téma Onkologie v gynekologii a mammologii a 3.ročník pro NLZP

Kategorie: Zhoubné nádory prsu

Téma: Doporučené diagnostické algoritmy v případě podezření na lokální recidivu či diseminaci karcinomu prsu, léčba recidivujícího a disseminovaného ca prsu, biologická terapie, indikace

Číslo abstraktu: 015

Autoři: prof. MUDr. Luboš Petruželka, CSc.; doc. MUDr. Bohuslav Konopásek, CSc.; MUDr. Olga Přibylová, PhD.; prof. MUDr. Petra Tesařová, CSc.; MUDr. Martina Zimovjanová, Ph.D.

Karcinom prsu je morfologicky a geneticky velmi heterogenní onemocnění. Důvodem je jak biologická variabilita, tak inter – individuální variabilita (performance status, věk, komorbidity, počet a místa metastatického postižení). Klasifikace nádorů založená na histopatologickém obraze není pro potřeby moderní léčebné koncepce dostačující. Tradiční dělení na podskupiny podle klinicko-patologických parametrů jen částečně odráží klinickou diverzitu tohoto onemocnění. Charakteristika každého nádoru na molekulární úrovni se postupně stává základem diagnosticko-terapeutického procesu. Pomocí tří základních
molekulárních markerů (ER, PgR, HER2) je možné definovat čtyři podtypy karcinomu prsu s rozdílnými terapeutickými přístupy:

  1. hormonálně dependentní HER-2 independentní (HR+/HER2-)
  2. hormonálně dependentní HER-2 dependentní (HR+/HER2+)
  3. hormonálně independentní HER-2 dependentní (ER-/PgR-/HER2+)
  4. hormonálně independentní HER-2 independentní (ER-/PR-/HER2- „triple negativní“).


Při volbě chemoterapie zůstává řada otevřených otázek. Monoterapie nebo polychemoterapie? Monoterapie stále zůstává rozumnou volbou s cílem zlepšení kvality života s nižším rizikem nežádoucích účinků zvláště u nemocných s pomalu progredujícím onemocněním s negativní expresí hormonálních receptorů.

Od polychemoterapie lze očekávat vyšší pravděpodobnost léčebné odpovědi při rychlejším nástupu za cenu zvýšeného rizika nežádoucích účinků. Patrně jednoznačnou indikací je symptomatické, rychle progredující onemocnění při relativně příznivém výkonnostním stavu (PS > 2). Pro chemoterapii první linie jsou cytostatiky první volby antracykliny, taxany, vinorelbin, gemcitabin a kapecitabin. Možnosti využití antracyklinů jsou víceméně omezené z důvodu jejich stále častějšího používání v adjuvantní indikaci. Je otázkou do budoucnosti, jaká bude optimální léčebná strategie u nemocných léčených adjuvantně kombinací antracyklinů s taxany. Další rozšíření chemoterapeutického armamentaria přináší liposomální doxorubicin (pegylovaný i nepegylovaný), epothilony a nab-paklitaxel („nanoparticle albumin-bound „).

U HER-2 dependentních nádorů je standardem kombinace trastuzumabu a monochemoterapie taxany. Je otázkou, jaký bude optimální léčebný postup u nemocných léčených adjuvantně antracykliny, taxany a trastuzumabem. Především u HER-2 independentních karcinomů je novou možností zařazení bevacizumabu. Při neexistenci molekulární predikce je otázkou u kterých nemocných? U nemocných s hormonálně dependentním, pomalu progredujícím metastazujícím karcinomem prsu je u postmenopauzálních doporučeno volit hormonální léčbu jako první léčebnou modalitu. Selektivní inhibitory aromatáz jsou léky první volby. Fulvestrant je pak další lékem rozšiřujícím paletu hormonální léčby. Je otázkou, jaký je optimální léčebný postup u nemocných léčených adjuvantně selektivními inhibitory aromatáz samostatně nebo sekvenčně.


Datum přednesení příspěvku: 18. 1. 2008