MÍSTO ANTRACYKLINŮ V LÉČBĚ METASTATICKÉHO KARCINOMU PRSU

Konference: 2011 2. pražské mezioborové onkologické kolokvium

Kategorie: Zhoubné nádory prsu

Téma: Prezentace

Číslo abstraktu: 047

Autoři: doc. MUDr. Petra Tesařová, CSc.; doc. MUDr. Bohuslav Konopásek, CSc.; prof. MUDr. Luboš Petruželka, CSc.

Úvod

Antracykliny osvědčily svůj protinádorový účinek už více než před padesáti lety. V monoterapii prokázala léčba metastatického nemocnění odpověď ve 30-50%. Kombinovaná terapie antracykliny a alkylačními cytostatiky a později také taxány zlepšila nejenom procento celkových odpovědí, ale také dobu do progrese v léčbě první linie metastatického onemocnění. Využití antracyklinů v paliativní léčbě je komplikováno nutností dodržet kumulativní dávku léku vzhledem k jeho toxicitě, neboť antracykliny pronikly již dávno díky své efektivitě do adjuvantní léčby karcinomu prsu.

Možnosti kombinované léčby

Poslední vývoj proto spěje ke kombinaci antracyklinů s cílenou léčbou, především trastuzumabem. I tato velmi efektivní kombinace má vysoké nebezpečí kardiotoxicity. Podle studií fáze II - III je riziko kardiálního selhání této kombinace 27%, oproti 13% u pacientek léčených paklitaxelem s trastuzumabem a 3-7% u nemocných léčených monoterapií trastuzumabem. Nepegylovaný lipozomální doxorubicin je léková forma vyvinutá s cílem zvýšit terapeutický index antracyklinů v paliativní léčbě se zachovalou protinádorovou účinností a sníženou kardiotoxicitou, a tedy i zvýšenou kumulativní dávkou (1 260 mg/m2). Vzhledem k chronicitě metastatického karcinomu prsu je pravděpodobné, že nemocná může profitovat ze všech možností léčby, kterou bude moci využít. Je tedy nerozumné opominout možnost podávat pacientce antracykliny ve fázi generalizace. Přesto jsou některé pacientky pro jejich použití vhodnější než jiné. Pro terapii antracykliny v první linii léčby jsou vhodné takové nemocné, které zatím žádnou chemoterapii nedostávaly (s ER pozitivním nádorem, léčené adjuvantně hormonální léčbou), s rychlou progresí metastatického onemocnění nebo lokální recidivy, nebo pacientky symptomatické. K terapii antracykliny jsou vhodné i pacientky s triple negativním nádorem, které mohou profitovat z léčby do kumulativní dávky antracyklinů vzhledem k podané adjuvantní léčbě. Konečně léčbu antracykliny mohou absolvovat v první linii paliativní léčby i HER2-pozitivní nemocné, které po antracyklinové léčbě pokračují v taxánech s herceptinem nebo jen herceptinem v monoterapii. Pro výběr vhodných kandidátek léčby antracykliny slouží i některé prediktivní faktory, jako jsou HER2 overexprese, topoizomeráza IIα a amplifikace centromery 17 chromozomu (Ch17 Cep). Jsou to ale spíše markery poškození DNA a existující genové nestability než přímý cíl pro léčbu antracykliny. Jejich detekce tedy znamená obecnou citlivost nádoru k léčbě poškozující DNA, nejenom k antracyklinům. I populace nemocných, kteří musejí podstoupit paliativní léčbu, je heterogenní a odlišuje se pokročilostí nemoci (lokoregionální recidiva vs. systémové metastázy), celkovým stavem nemocných (PS), věkem a různou proliferační aktivitou nádoru.

Závěr

Pro nemocné s viscerálními metastázami, agresivním nádorem, v mladším věku s dobrým PS jsou antracykliny v první linii paliativní léčby zvlášť vhodné.

Literatura

  1. Roché H, Vahdat LT. Treatment of metastatic breast cancer: second line and beyond. Ann Oncol 2010.
  2. Lal S, Mahajan A, Chen WN, Chowbay B. Pharmacogenetics of target genes across doxorubicin disposition pathway: a review.Curr Drug Metab 2010 Jan;11(1):115-28.
  3. Gonzalez-Angulo AM, Morales-Vasquez F, Hortobagyi GN. Overview of resistance to systemic therapy in patients with breast cancer. Adv Exp Med Biol 2007;608:1-22.


e-mail: tesarova.petra@seznam.cz

Datum přednesení příspěvku: 28. 1. 2011