Mutace EGFR jsou prediktorem účinnosti tyrozinkinázových inhibitorů, na rozdíl od mutací k-ras onkogenu u adenokarcinomu plic

Mutace genu pro EGFR a k-ras se pokládají za významné prognostické i prediktivní faktory pro výsledek biologicky cílené terapie inhibitory tyrozinkinázy (gefitinib, erlotinib). Autoři referují o výsledcích genetických vyšetření 223 nemocných léčených gefitinibem v rámci programu časného přístupu v letech 2002 – 2005 a 59 nemocných léčených erlotinibem v letech 2005 – 2007. Mutace byly vyšetřovány ze vzorků nádorové tkáně s využitím laserové mikrodisekce, analýza mutací EGFR a k-ras byla prováděna kombinací fragmentační analýzy a DNA sekvenování a separací heteroduplexů v teplotních gradientech.

Výsledky:

Frekvence somatických mutací v našem souboru: Celkem bylo vyšetřeno 223 pacientů, DNA se nepodařilo izolovast ze dvou cytologických a z 20 histologických preparátů.




Nemocní léčení erlotinibem v letech 2005 – 2007: n = 77, muži 52, ženy 25, prům. věk 61,5 let, rozmezí 41 – 81 let.
Epidermoidní Ca 39, adenokarcinomy 32, anaplastické a n.s. NSCLC 6.
Geneticky vyšetřeno: 59 nemocných, z toho epidermoidní 30, adenokarcinomy 26, anaplastické a n.s. NSCLC 3. Mutace
EGFR nalezeny u 5 pac., 3 muži a 2 ženy, všichni adenokarcinomy. Mutace k-ras nalezeny u 6 nemocných – 5 mužů a 1 žena, adenokarcinomy 3, epidermoidní Ca 3.

Závěr:

Na základě našich výsledků předkládám algoritmus, který by měl pomoci vyhodnotit prognózu nemocných podle
jejich EGFR statusu, pohlaví a typu nádoru. Podle našich závěrů doporučujeme vyšetřovat EGFR mutace u pacientů s adenokarcinomy, kde je zvažována léčba inhibitory tyrozinkinázy. Pacienti s k-ras mutacemi sice mohou z této léčby rovněž profitovat, při progresi je však vhodné zvážit chemoterapii II. nebo i III. linie.

Podporováno IGA MZ NR 9087-3